sora.jpg

Eliška, 35 let
„Ve své životě nejvíce lituji toho, že jsem dala ve dvaceti přednost mateřství před studiem vysoké školy. Teď mám sice krásnou a chytrou dceru, ale mrzí mě, že jsem ještě chvíli s rodičovstvím nepočkala.“

Ivon, 32 let
„Velice zajímavá otázka, ale ať přemýšlím, jak přemýšlím, nelituji ve svém životě ničeho. Byly chvíle, kdy nebylo hej, ale dnes mám alespoň co vyprávět, prostě to tak asi muselo být. Tam, kde jsem teď, a jsem velice spokojená, jsem proto, že vše bylo tak, jak bylo a v době kdy to bylo...“

Helena, 46 let
„Lituji, že jsem bezhlavě vstoupila do manželství celkem třikrát. A teprve ten třetí pokus se opravdu zadařil a konečně jsem poslední tři roky šťastná.“

Klaudie, 38 let
„Nejvíce ve svém životě lituji toho, že jsem si tenkrát nešla za svými sny a řídila se tím, co mi poradili rodiče a co mi z racionálního hlediska přišlo správně. Občas by měl člověk spíše poslouchat své srdce.“

Dana, 55 let„Lituji a velmi mě mrzí, že jsme své děti vystavila stresu rozvodu s mým bývalým manželem a jejich otcem. Lituji toho, že jsme toto období neustáli jako dva rozumní lidé a milující rodiče.“

Lucie, 38 let
„Mě asi nejvíc mrzí, že jsem se pořádně na škole nenaučila anglicky. Domluvím se, ale necítím se v tom jazyku silná v kramflecích. Přijde mi, že mi to v pracovním životě zavřelo hodně dveří. A je jedno, že mluvím dokonale německy a ovládám ještě španělštinu... Třeba to ještě změním.“

Marie, 29 let
„Nejvíce lituji toho, že jsem se nestihla rozloučit...“

Klára, 49 let
„Lituji, že jsem nesebrala odvahu a neodcestovala jsem po studiích do Ameriky za prací. Kde bych teď asi byla?!“

Petra, 31 let
„Strašně lituji toho, že jsem se před lety rozhádala se sestrou. Jsou totiž věci, které nelze vzít zpět a teď mi tak moc chybí.“

Anna, 51 let
„Lituji jedině toho, že jsem si občas nevážila sama sebe a nestála si za vlastním názorem. Jinak si myslím, že věci, které se staly, se stát měly.“

Klára, 41 let
„Jediné čeho lituji, je tetování, které bych byla raději, kdybych neměla.“

Ivana, 52 let
„Lituji toho, že jsem neměla druhé dítě.“

Zuzana, 33 let
„Nejvíc lituju toho, že se nechám příliš ovlivňovat a svazovat svými strachy.“

Markéta, 31 let
 „Snažím se, abych věcí nelitovala, což samozřejmě ne vždy jde. Pokud se zaměřím na ten největší přešlap, který mě mrzí, pak je to rozhodně mé chování v pubertě. Vím, že většina dospívajících dětí zlobí, rodičům život komplikují, ale mě to je zpětně hrozně líto. Mám ty nejlepší rodiče, co si jeden může přát, a já jim dávala solidní kouř. Další jsou promarněné roky s člověkem, který si mě nevážil a podváděl mě. Dávala jsem mu neustále další a další šance s vidinou, že už to neudělá. Milovala jsem ho a věřila, marně. Na druhou stranu, když si z toho vezmu to pozitivní, mohu říci, že mi dal tu nejlepší školu a jsem poučená do budoucna.“  

Také si přečtěte:

Uložit

Reklama