Říká se, že sdělená radost – dvojnásobná radost a sdělená bolest – poloviční bolest. Myslím, že s tímto rčením můžeme souhlasit všichni.

Někdy řešíme problémy závažnější, někdy nás prostě něco jen tak zdravě naštve a potřebujeme si pořádně ulevit.

A jelikož jsme ženy, to znamená bytosti citlivé, většinou se nejvíce trápíme nesouladem v partnerské oblasti. O tom, že ke spokojenosti v manželství patří i soulad v sexu a milování,  vypovídají příběhy, se kterými se mi svěřily dvě čtenářky. Čtěte, třeba jim můžete poskytnout radu, útěchu a pochopení, případně nějaký návod, jak jejich současnou situaci změnit.

 

Příběh první

 

Sotva jsem se dostala na stránky Ženy-in.cz, objevila se výzva, abych napsala a postěžovala si na svoje bebínko. Hned se mi vybavil problém, který se objevil včera večer. Je to sex s mým přítelem, kdy mi připadá, že je to nějaký jiný, než bývalo, kdy mě to jaksi nechává chladnou. Nevím proč, co se stalo.

Jsme s přítelem téměř dva roky, ale vždycky mi jaksi chyběla “průzkumná činnost” z jeho strany (ale v podstatě vlastně i z mé), kdy mu stačí obyčejná klasika a kdy se nesnaží pátrat a zkoušet, co by mi udělalo dobře. To, že se náš sex někam pohnul, je spíš tím, že jsem mu vždy musela říct – “udělej tohle a tohle, to se mi líbí”. On nikdy sám nezkoušel a na druhé straně po mně nikdy nic nevyžadoval, on je prostě nenáročný. A pak, i když to ví, co by mi dělalo dobře, udělá to párkrát a pak zapomene. Je to můj první partner, nemůžu srovnávat, ale vím, že mě má rád, jenom je prostě takový. Když mu řeknu, že mě to nevzrušuje, tak se cítí dotčený, že je neschopný… Ach jo. Řeším, jestli jsem moc náročná (a to ve všem, nejenom v sexu), nebo co vlastně?

                                                                                                                           Vlaďka

 

I druhá čtenářka se svěřuje s problémem, který ji poslední dobou trápí:

 

Nemám ve zvyku si stěžovat, ale poslední dobou mě začíná lézt na nervy a na mozek hodně věcí -doma, a hlavně v práci!

Přítel ke konci roku přišel o práci, a hned si našel novou... Je tam od začátku roku, ale už teď je víc než jasné, že se skoro vůbec neuvidíme! Nemá na nic čas, přijde unavenej a jde spát (nevyčítám mu to, protože to chápu, ale to přece není život, ne?), už mě ani nepohladí, a co víc... Poslední 3 měsíce mám pocit, že už o mě nestojí ani v posteli!

No a teď ta práce. Dělám od nevidim do nevidim a peníze odpovídají možná tak 30 % práce, kterou odvádím! Nestíhám, protože se na mě pořád navaluje práce, a kolegyně, která má makat, si přes internet hraje hry se šéfem (takže si ani nemám komu stěžovat... No a asi bych to stejně neudělala) a na stůl mi ještě ke všemu háže svojí práci! Fakt nevím, co dělat!

 

Tak a teď jsem si postěžovala a jsem strašně ráda! I když mi to nepomůže... Jen pro ten dobrý pocit! :o)

 

Vaše čtenářka

 

                                                                                                                             Karol

 

 

 

 

Reklama