Honza je zaměstnaný v zemědělství, obsluhuje zemědělské stroje, stará se o koně a ostatní hospodářská zvířata. Přes zimu příležitostně pracuje v německém lyžařském areálu (bydlí v pohraničí) a pomáhá uklízet v pensionu v místě bydliště. V péči má již dva roky skoro čtyřletého syna.

Jak jste se dostal do nynější situace?
Od mala jsem rodinný typ, mám rád děti, ženy jsem pro potěšení nikdy nevyhledával a čekal na tu pravou… S matkou mého dítěte jsme se znali jako děti, potom jsme se 15 let neviděli.

Byla to láska na první pohled?
No po té době, co jsme se potkali, jsme si začali povídat a psát si. Byla už tři roky rozvedená, ale stále bydlela u bývalého manžela s jejich malým synem. Bývalý manžel ji prý bil, týral, shazoval se schodů, chodil domů opilý.

Takže jste měl pocit, že se o ni musíte postarat?
Vzal jsem ji k sobě, ale přišlo mi divné, že syna nechala u něj, i když prožívala takový teror. Tvrdila, že musí rozhodnout soud, který měl být až za rok. Zatím měla syna jen na víkendy.

Zkoušel jste se s bývalým manželem spojit?
Ano, ale marně, odmítal mě… Ohledně soudu jsem si myslel, že samozřejmě v takovém případě dítě otci nenechají. V tu dobu jsme čekali syna…

A jak to u soudu dopadlo?
O soudu nevím vůbec nic, nikdo mi nic neřekl, k soudu mě nechtěla, jen mi řekla, že syna dostal do péče bývalý manžel.

Dozvěděl jste se nakonec pravdu?
Ano, její bývalý manžel ji nebil, byl to vzorný otec, naopak ona ho podváděla s jinými. Ten samý scénář začal brzy u mě. Začala mě podvádět, brát mi peníze, i když jsem jí dával dost. Koupil jsem jí auto, aby na mě nemusela být závislá. Později jsem zjistil, že od prvního dne o všem lhala. O lásce, rodině i důvěře a já jí věřil. Pro představu jsme například jednou jeli k moři, kde začala dělat scény, že se mnou nebude. Našla si spoj z místa, kde jsme zrovna byli, a mě se synem u moře nechala. Po několika hodinách přijela policie, že jsem syna unesl. Takto si vymýšlela několikrát, dělala scény, pomlouvala mě u mé rodiny…

Takže jste se rozhodl, že musí přijít rozvod…
Než došlo k soudu, dala mi dohodou syna do péče a já přešel na rodičovskou dovolenou. Syna mám už dva roky, ona ho za posledních pět měsíců měla dva dny. Nedávno se jí narodilo třetí dítě, o které se zatím stará.

Jak probíhal soud?
Soud proběhl v klidu, bylo to dohodou, nic nenamítala.  U soudu sociální pracovnice povídala pořád to samé, že matka by mela mít dítě, soudce ji však nakázal, ať se zklidní…

Co vás nejvíce emočně vyčerpávalo?
Nejvíc mě vyčerpávala bezmoc, dokazování něčeho, co jsem neudělal, protože všichni samozřejmě věří ženě, matce…Takže když nejprve tvrdila, že jsem ji bil a týral, bylo obtížné takové tvrzení z pohledu muže vyvrátit. Soud ale čerpal i informace z jejího prvního manželství…

Chce syn navštěvovat matku?
Syn je moc malý, je mu tři a půl, ale o matce mu nic špatného neříkám, nenavádím ho, ale sám k ní moc nechce…

Změnilo se toho pro vás hodně za poslední měsíc?
V posledních měsících se toho pro nás moc nezměnilo. Stále jsem na rodičovské, akorát syn teď nechodí do školky. Pořád však můžu chodit na brigády, syna hlídá moje matka, která je ale v invalidním důchodu a je to pro ni fyzicky náročné. Dostávám rodičovskou, zaměstnavatel mi vyšel vstříc, do práce mohu chodit dle mých potřeb, jeden až tři dny v týdnu. Financí je opravdu málo, ale od mládí jsem zvyklý držet si rezervu. Moc do ní nesahám, snažím se vyjít s tím, co mi chodí, ale i kdyby žádný plat nebyl, vydržíme dlouho…

Myslíte si, že je něco, čím nemůže otec nikdy nahradit matku?
Určitě otec ani matka nemůžou nahradit role toho druhého…

Máte vůbec čas sám na sebe?
Času na sebe nemám tolik jako dřív, koníčky a záliby musely jít stranou. Se synem ale chodíme pěšky po horách, nosím ho v krosně i 20 km, sám ujde tak pět. Bruslíme, jezdíme na lyže, zkrátka všechno děláme spolu.

Je pro vás problém navázat nový vztah?
Nový vztah se mi nedaří navázat, i když bych moc chtěl, už kvůli malému, aby byla u jeho výchovy i žena. Na seznamování však není čas, někdy ani chuť. Navíc, když teď vím, jaké mohou ženy být…

Co byste dnes udělal jinak?
Vztahy mezi muži a ženami jsou různé, ale nejvíc mě mrzí naše rozhodující úřady, kdy se nedovoláte spravedlnosti. Mám na mysli to, že sociální pracovnice neřeší fakta v zájmu dítěte, ale často je hlavním argumentem to, že žena je matka a dítě patří jí. Synovi je tři a půl roku, máme koně, rád na nich jezdí, jezdíme k moři, chodíme do divadla, na houby… neumím si představit, co by zažíval s matkou. Ano, chybí mu žena, ale domnívám se, že zcela stejně jako holčičkám mých kamarádek chybí otec. Rodina a syn pro mě budou vždy na prvním místě a nikdy nebudu mého rozhodnutí litovat.

Čtetě také:

Reklama