Největší bolestí je porod

Myslím si, že právě problém to, že se o bolesti u porodu ani moc nemluví, maximálně se nabídne "epidurál", dříve se maminkám nabízel rajský plyn a spousta jiných "úlevových možností", tyto možnosti byly "pro bohaté", dnes je to epidurál - ovšem jen pokud se stihne a pokud je volný anesteziolog. Přístup lékařů a sester k porodům je podle mého názoru pořád v plenkách. Je to smutné, u porodu jim jde především prý o to, aby se narodilo zdravé dítě, matka je až na druhém místě. Podle mě by se ale měli zabývat psychikou matky, která následně ovlivní celý porod, mohli by spolupracovat s maséry, homeopaty, využívat akupresuru, akupunkturu, nabízet rajský plyn - automaticky. U porodů by mohl být i hypnotizér pro možnost hypnotického porodu a samozřejmě pak poslední možnost-epidurál - nejhorší možnost císařský řez.

Rozhodně věřím, že by se pak maminky v porodnicích cítily mnohem lépe a že by si porod i alespoň částečně vychutnaly a měly by u porodů menší nejen komplikace, ale i zranění po porodu. V porodnicích by dále mohlo být přítmí a mohly by být přítomny jen ženy-porodní asistentky. Lékař jen u problematického porodu-pokud je to nezbytně nutné.

Vše, co se v porodnicích nyní děje, bývá stresující-hlavně vyplnění dotazníků během porodních bolestí a stahů, natáčení monitoru a další rušení. Klistýr-fajn, ale to je tak jediné, každá žena by měla možnost si dát sprchu, vanu, být v klidu a sama.

Porod je bolest opravdu příšerná, zvláště křížové bolesti. Je to asi individuální, ale pro mě to byla opravdu nejšílenější bolest na světě-myslela jsem, že porod snad ani nepřežiju

kukátko — #25 Nesouhlasím, protože porod je bolest fyzická a ztráta dítěte je bolest psychická, nedá se to vůbec srovnávat.

Asi to není největší bolest

onohlo — #7 I já si po těch letech stále myslím, že to byla nejhorší, neskutečná fyzická bolest v mém životě - prožitá dvakrát (i ty hodiny souhlasí).

Vím, že každý má práh bolesti někde jinde, a právě proto bych nedělala okamžité závěry a neodsuzovala ani ty, které si tento "zážitek" už raději nechtějí podruhé zopakovat. Znám takové, jednou jim to stačilo.

Ale na druhou stranu taky vím, že dnes je v této oblasti medicína trochu někde jinde a že se už nemusí jednat o tak šíleně stresující zážitek jako kdysi. Ale možná se mýlím...

Rikina — #32 Mně naopak přijde, že porody jsou mezi ženami velmi rozšířeným tématem hovoru. Porod je silný zážitek, obrovská životní událost, posun jinam, začátek další životní etapy, něco, co ženy odpradávna spojuje - společná zkušenost (byť u každé ženy naprosto jiná - a právě proto o ní hovoří. Kdyby byly všechny porody stejné, těžko by to byl tak zajímavý námět k hovoru), je to koktejl z práce, bolesti i euforie - nedivím se, že je to pro spoustu žen celoživotní téma k rozebírání.

Chlapi mají taky svá témata, se kterými se vyrovnávají celý život a rádi o nich mluví - třeba vojna.

A k článku samotnému:

Třetí porod jsem prožila před měsícem. Konečně porod dle vlastních představ - se svobodným výběrem polohy ve 2. době porodní a hlavně nepřetržitým kontaktem s miminkem, žádné odnášení "na prohřátí" nebo na pozorování.

Posledních cca 15 minut porodu bylo šílených. Kdo nezažil křížové bolesti, které narozdíl od kontrakce po pár desítkách vteřin nemizí, ale jen sílí a slábnou a sílí k pocitu, že už se to nedá vydržet a páteř se musí rozskočit, těžko pochopí. Přesto bych takový porod neměnila ani za porod s koktejlem úlevových chemikálií, ani za císaře. Ani náhodou. Pocit, že jsem to zvládla sama, bez berliček, a pak ta následná hormonální smršť za odměnu, neuvěřitelná euforie..., ten mi nemůže nic nahradit.

A jestli jsem v životě zažila větší bolest než porod? Fyzicky asi ne. Ale deprese bolí víc...

Rikina — #32 Naprosto souhlsím.

Tak já porody měla ok. Vždy mě slíkali cestou a poslední syn se narodil už v sanitce.

Trefa:dneska mnoho zen se boji porodu.radeji voli cisarsky rez.myslim ze to neni spravne.to zalezi na kazdem.

a to můj mladší syn tvrdí, že se narodil "velkej a oblečenej", to bych se asi zvencla. Ještě že si to žádná neumíme v reálu představit, než ta chvíle přijde, mnohá by to vzdala.

Porodní bolesti jsou bolestivé, ale nutné.Je pravda,že někdo porodí rychle a někdo ne.Já rodila první dítě také 12 hodin a pak dcera musela jít kleštěma.To jsem se zařekla, že už nechci žádné další dítě, ale za dvaapůl roku se narodil syn.Jakmile je po všem a zjistíte, že mimčo je vpořádku,je skoro vše zapomenuto.U syna mě lékař zašíval 50 minut a ještě ,když jsem jela domů ,tak jsem  se nemohla pořádně posadit.

Jenže ono je jedno co vás bolí.Když mě chytil žlučník žádná sláva,bolest zubů nebo ucha,také znám.A takové "zamrzlé" rameno je taky pěkná bolest.

Ale jsou určitě nemoci ,kde je bolest veliká, dokud to člověk neprožije, tak si to neumí představit.A taková duševní bolest se vyrovná fyzické.

Přeji všem hodně zdravíčka a co nejméně bolesti.

Je mi 53 a zatím byla pro mně opravdu největší bolest moje dva porody. Rodila jsem poprvé 12, podruhé 23 hodin, měla jsem z toho čtyřicítku horečku. Bylo to šílené a třetí dítě bych už neměla ani za nic! Ovšem největší duševní bolest jsem zažila, když mě opustil můj manžel. Takže bych rozdělovala bolest na fyzickou a duševní.

Porod je sice bolestivý, ale zdaleka to není největší bolest, zdaleka ne.

řinka — #31 na tom porodu je nejhorsi, ze uz v zivote to ditko nenacpes zpatky a ze bych je obcas vsechny 3 nejradeji nacpala alespon do toho babyboxu, ten je vetsi 

gabagabag — #23 snazila jsem si to proste nepripoustet, rikala jsem si, ze jednou uz to ve mne vyrostlo, tak to nejak ven musi  a po druhe to byl takovy fofr, ze jsem v 7 dojela do porodnice, sestricky neverily, ze mam kontrakce po 5 minutach a v 7:45 bylo po vsem  asi jsem mela vice rvat  doktor sotva stihl dojet do porodnice  takze neboj, bolet to bude, ale za toho mrnouska to stoji ...

vzdycky rikam zubarce, ze bych radeji rodila nez sla k ni

 To je samozřejmě věc osobního názoru, mně spíš překvapuje (už dlouho) fakt, že se o tom ženy baví. V životě by mě nenapadlo se ptát kamarádky (ani jiné ženy, ať už z příbuzenstva, nebo úplně cizí) na zážitky z porodu. Ani mě se na to doposavad nikdo neptal, vyjma gynekoložky, a tu zajímaly jaksi "technické" údaje, aby si to mohla zapsat do papírů. Kdyby se někdo ptal, pomyslela bych si, že pozbyl soudnosti, neboť jaké jiné téma, probůh, je ještě osobnější a soukromější?  Už vůbec nechápu lidi, co si to natočej na video a pověsí na net - veřejně. Nebo ta americká dáma, co nedávno rodila v galerii za účasti diváků, neb porod jejího potomka byl dle jejího názoru umělecký počin.   

1. na komentář reaguje paníliška — #41
2. na komentář reaguje *Lefff* — #42

datura — #30 Kyretáž dělali za živa kamarádce.Vyprávěla hrůza.Žlučníkové záchvaty znám,měla jsem kameny.Maminka měla kámen jeden a byl velký jak holubí vejce.Válela se v kozelci na zemi při záchvatu.Porod je proti tomu brnkačka a čeká člověka celoživotní štěstí,nebo snad ne?

1. na komentář reaguje kuzle — #34

Jasně že mě to taky hodně bolelo, ale utěšovala jsem se tím, že budu mít za odměnu dítě, to kolika ledvin nebo žlučníkové záchvaty jsou taky dardy a nic z toho, tak co je lepší ??? Beru raději ten porod. A pokud vám někdy dělali kyretáž bez umrtvení, tak to je teprve třešínka na dortu. To jsem měla pocit, že mi trhají všechno, co mi v těle zbylo.

1. na komentář reaguje řinka — #31

Každý to má jinak.Já nemůžu říct,že bych měla nějak velký bolesti.Ale já po ženský stránce nikdy žádný problémy neměla .žádnou bolestivou menstruaci,žádný záněty,...nic.

blesksoft — #19 Zasloužilá a statečná mamina .