Dokážete si představit absolutní tmu? Takovou tu ryzí, kdy k vám nepronikne ani nepatrný záblesk světla. Kdy nevidíte vůbec nic. Nedokážete odhadnout, kolik je hodin, netušíte, zda je noc či den. A vy – v prostředí té všepohlcující temnoty – jste absolutně svobodní. Žádné povinnosti, závazky, žádné musím a měl/a bych. Vnímáte jen sami sebe, svou přítomnost, která se hodinu po hodině, den po dni, stává stále hmatatelnější. Postupně se ocitáte v ještě přítomnější přítomnosti, blízko všemu, co máte uvnitř. Jak se vám taková představa líbí?

Terapii tmou praktikovali už tibetští mniši

Dnes velmi oblíbené pobyty ve tmě zdaleka nejsou fenoménem posledních desetiletí. Přestože za „moderního zakladatele“ této terapeutické metody je často považován uznávaný německý psycholog a badatel v oblasti podvědomí, Holger Kalweit, jde o prastarou techniku tibetských mnichů, jejímž cílem bylo (a stále je) sebepoznání. Kalweit terapii tmou nicméně přiblížil současnému světu, a i díky svým knihám ji zpopularizoval.

med.jpg
Foto: Shutterstock

Když nic nevidíte ani nemusíte

Cesta k sobě prostřednictvím úplné tmy, ticha a vědomí, že nemusíte vůbec nic, je většinou účastníků popisována jako vskutku mimořádný zážitek, úžasná relaxace i nástroj k pochopení osobních bloků. Dotyčný si dokonale odpočine nejen psychicky, ale také fyzicky. Sobě i svému okolí je najednou blíž a pociťuje dávno zapomenutou radost z obyčejné každodennosti, která doznívá i po ukončení pobytu. S trochou nadsázky lze prohlásit, že se vám v konečném důsledku zlepší zrak, a to jak vnitřní, tak vnější. Terapie tmou bývá často doporučována i lidem, kteří bojují s některou ze závislostí.

Zapátráte-li na internetu, najdete řadu míst, kde terapii tmou nabízejí. V průběhu celého procesu jste „pod dohledem“ člověka, který se o vás stará, pravidelně doplňuje jídlo a pití a je k dispozici i v případě, že se z jakéhokoli důvodu rozhodnete svůj pobyt ve tmě ukončit dříve. V prostoru, kde po zvolenou dobu setrváváte, máte k dispozici lůžko, místo pro pohodlnou relaxaci, a samozřejmě sociální zařízení.

Světlo uprostřed absolutní tmy

Člověk ve stavu naprosté a zdánlivě nekonečné tmy možná trochu paradoxně nachází světlo uvnitř sebe sama. Rozprostře se před ním nový prostor, naskytne se jiný úhel pohledu. Častokrát se dostává ke skutečnému jádru svého problému, které sám před sebou za normálních okolností pečlivě skrývá. Má šanci ledasco pochopit a na základě toho se později i posunout dál. Nahlédne ale obvykle také do své třinácté komnaty, což může být záležitost velmi náročná a v daný okamžik přinejmenším znepokojující. Vyžaduje to odvahu, klid a čas, což ovšem ve chvíli, kdy se pro několikadenní pobyt v naprosté tmě rozhodnete, máte k dispozici.

mee.jpg
Foto: Shutterstock

Vjemy v průběhu terapie tmou se člověk od člověka liší. Někteří účastníci popisují někdy až neuvěřitelné vize, světélkující předměty i změnu smyslového vnímání. Ztrácí pojem o čase a přirozeně respektují nastavení svého těla i pokud jde o potřebu spánku a jídla. Díky světelné deprivaci dochází ke zvýšené citlivosti k vlastním fyziologickým a psychickým pochodům, které v konečném důsledku mohou vést třeba ke zmiňovaným halucinacím.

Není to pro každého

Jako všude, i tady existují jistá rizika a pobyt ve tmě není vhodný úplně pro každého. Pro terapii tmou se nejspíš nerozhodne člověk, který se tmy bojí. Podobně by takový pobyt měly dobře zvážit osoby s duševní poruchou; úzkostné a psychotické stavy se za těchto okolností mohou naopak zhoršit a nadělat víc škody než užitku. Absolutní tma po delší dobu není nejspíš vhodná ani pro lidi trpící depresemi (tady se k léčení často využívá naopak světlo), ačkoli – co člověk to originál a některé studie naopak naznačují, že je tato terapie může být naopak pro tyto pacienty přínosná.

Zdroje: sundaynewsletter.comresearchgate.net/publication/324918508, researchgate.net/publication/8076404theatlantic.com/health

Reklama