Závislost na blikající bedýnce? Blbost! Ale ten seriál fakt dneska musím vidět, tak se nezlob a pojď ten sraz odložit na zítra.
Poznali jste se? Jestli ano, možná, že trpíte závislostí na televizních seriálech. Na výběr jich je nepřeberně a byl by v tom čert, kdybyste aspoň jeden nesledovali. Ordinaci? Doktora Hause? Velmi křehké vztahy? Sex ve městě? Ulici? Kriminálku Miami? Ztraceni? Prostě tohle kulturní tsunami k nám dorazilo ze svého epicentra v USA v plné síle. Nabídku rozšířilo digitální vysílání, antény Astro, UPC, O2…a bůhví jaké ještě a my jsme přímo zaplaveni nástrahami k pasívnímu trávení volného času. Kdo by odolal? Já tedy ne. Ale závislost?
Lék na frustraci
Katka byla na mateřské s Terezkou a byla nešťastná. Manželství neklapalo, z muže se nevyklubal ten správný tatínek, dokonce chodil domů co nejpozději, aby nemusel poslouchat miminovský řev a snášet podrážděné výpady své ženy. A Katka byla celé dny sama jen s několikaměsíčním vzteklým uzlíčkem. I když byla jinak inteligentní a vzdělaná žena (nebo právě proto) začala z nedostatku podnětů sledovat dopolední seriály z produkce latinskoamerické televize. Cajdáky, kterým by před tím nevěnovala ani minutu času po pár týdnech zcela pohltily její mysl. Dokonce se jí o hlavních postavách v noci zdály sny a ona ráno nemohla ani dospat nedočkavostí, aby se dozvěděla, jak dopadá falešná láska Rodriga, co si koupila za nový hadřík Dolores, nebo co řekne Manuel Sanchezovi. Každý den, po skončení dílu pociťovala velký smutek nad tím, že příběh dál nepokračuje, cítila prázdotu a touhu den urychlit, aby už bylo zase ráno a životy mýdlových hrdinů pokračovaly dál. Když měla jít s Terezkou k lékaři v době, kdy běžel seriál, byla schopná zrušit termín a návštěvu přeobjednat na jindy. Svůj problém si uvědomila ve chvíli, kdy malá ječela hlady a ona nebyla schopná se hnout od obrazovky, aby ji nakrmila. Svou závislost si uvědomila a i když jí odvykací opatření ze začátku dělaly velké problémy, rozhodla se svůj denní rituál změnit. Ráno naložilůa dcerku do kočárku a místo seriálu se šli procházet do parku. A pomohlo to. Možná ale jen proto, že Katka opravdu moc chtěla.
Být v obraze se nevyplácí
Televize je droga jako každá jiná. Podle statistik jí trpí 10 % žen a 15 % mužů. Přitom i průměrný občan dnes stráví před televizí polovinu svého volného času. Pokud zrovna nesledujeme nějaký seriál, funguje televize jako zvuková kulisa při jiných činnostech. Televize nás uklidňuje, můžeme při ní vypnout a nechat odplout své starosti. Snadno se tak stane, že se chvilkové posezení zvrtne v několikahodinové zírání na cokoliv. Pak se ovšem cítíme unavení a vyčerpaní více než kdybychom svůj čas věnovali sportu.
Jsem závislá? To posuďte sama. O závislosti mluvíme, jakmile začne činnost ohrožovat pracovní nebo osobní vztahy. Rekord v nepřetržitém sledování televize drží jistý Srílančan žijící ve Švédsku Sureš Joachim. Ten překonal svůj vlastní rekord tím ,že před přístrojem vydržel 72 hodin, to je celé tři dny. "Cítím se dobře, vypil jsem něco mezi 25 a 30 hrnky kávy," prohlásil Joachim po svém rekordním sezení u televize. Nový pokus byl zapsán do Guinessovy knihy rekordů. Ale závidíte mu jej?
Žijte vlastní příběh
Sledování seriálů nás odvádí od vlastních problémů, a my vlastně začínáme žít život úplně někoho jiného. Ani zprávy ale nejsou imunní. Potřebujete mít opravdu denně informace o státním rozpočtu, o válce v Iráku nebo mít přehled o detailech pohřbu Michaela Jacksona?
Jestli cítíte, že vám, nebo někomu z vaší rodiny, televize bere jeho vlastní život, zbavte se jí. Třeba jen na pár týdnů. A uvidíte, že vám za chvíli úplně přestane chybět. Až ji znovu postavíte jako středobod rodinného života doprostřed obýváku, možná už budete schopni si pečlivě vybírat, co stojí za ztracený čas a co vidět opravdu nemusíte.
Televize a děti
Televize učí děti pasivně přijímat nabízené, místo aby se aktivně účastnily dění ve svém okolí. Nejmenší děti navíc ještě nedokáží odlišit skutečnost od fikce a považují televizi za stejně reálnou jako vše ostatní. Děti do pěti let by proto měli televizi sledovat jen minimálně nebo raději vůbec ne.
Kolik času strávíte denně před televizí vy? Máte oblíbený seriál?
Nový komentář
Komentáře
Jojo, dříve jsem přesně taková byla. Nebyl den, kdy bych si nechala ujít Ulici nebo Ordinaci. Ale nějak mě to přešlo a teď se na televizi už tolik nedívám. Ono to možná bude i tím, že ta kvalita seriálů v televizi šla dle mého dolů. Teď to dělám tak, že si raději seriál stáhnu třeba na flashku a podívám se na něj kdy se mi chce.
u nás hraje stále
Já jsem
V televizi nic nedávaj!Takže klidně ji vynechám! Horší to je s PC,na tom začínám bejt závislá! Zato mužskej ,jak přijde domu ,sahá po ovladači! Ale jinak taky na ni moc nekouká ,jen ji zapne ,nají se ,jde pryč,vrátí se ,prohlásí ,to je blbost ,přepne to a zas odejde!
Ted se mě akorát líbí 2apůl chlapa,to je sranda.
závislá nejsem ani já ani nikdo z naší rodiny, telku většinou pouštím k večeru když se vrátím z procházky s
, mám ráda seriál Ulice, který má teď ale vysílací pauzu tak se už těším na nové díly
každý den juknu i na zprávy, starší syn má rád seriál Přátelé, tak se někdy dívám s ním
švagrová chtěla dceru od televize uchránit, takže jí zakazovala a dovolovala dívat se jen na určité dětské pořady, výsledkem je že malá v 9 letech je absolutní televizní maniak, který dokáže prosedět u telky celé hodiny a dívat se i na pořady, které jí absolutně nemůžou bavit...
takže bych řekla rozhodně nezakazovat, nebo z toho uděláte právě kouzlo zakázaného ovoce...
Tak Dr.House a fotbal nevynechám nikdy,kromě toho když jsem v práci a to si to nahraju na video.Na filmy koukám jen na novinky na dvd když jsem sama doma.Bývala jsem velkej závislák,teď už se to snažím omezovat
Televizi mám puštěnou téměř pořád, ale většinou vůbec nevnímám, co tam dávají. Funguje u nás jako zvuková kulisa. Nesnáším totiž ticho (kromě toho, když jdu spát, to ticho beru). A vzhledem k tomu, že v práci mi hraje celý den rádio, doma si pouštím telku. Mám ji puštěnou i teď u pročítání ž-in
Tak telka je to poslední, na čem bych byla závislá, to mi fakt nehrozí. No ale i tak vím, že Doktor House se píše takhle a ne Hause
Nejsem závislá na televizi, ale na ženě-in. Moje odvykací kůra začne už od září, neb nebude čas
.
Na seriály se nedívám. To jdu radši s kámoškou na kafe, nebo něco dělám doma. Jediné, na co se dívám ráda je A-Z kvíz. Bylo víc vědomostních soutěží, ale bohužel, je postupně všechny zrušily. Tam se můžu něco dozvědět, to je fajn. Jinak si ráda sednu s knížkou nebo vyšívám.
Závislá určitě nejsem a ani asi nebudu. Vůbec na ní nekoukám, kdyby jí nezapnul přítel, tak ani nevím, že jí doma máme. Stejně v ní věčně nic není, tak na co budu čumět na barevný blikot.
Tak na tv rozhodně ne,v létě ji pouštím tak možná na zprávy a to ještě jen někdy,občas v zimě jako kulisu.S pc je to větší problém, ten by mi chyběl.Nemám doma ani rádio,nechybí mi,občas je puštěné v zaměstnání jako kulisa
V televizi již nic zajímavého nedávají,stále opakují a seriál,to nemusím.Raději si zapnu PC.
V posledních měsících jsem si televizi účelně zapla jen v pátek na Angeliku a Sex ve městě, v sobotu, když jsme neseděli venku, tak na francouzské komedie na ČT, jinak vůbec
V televizi nic moc není a když se chceme podívat na film, pustíme si DVD. A od září se na televizi už vůbec nebude dát dívat, protože zase začne od pondělí do čtvrtka kolotoč nekonečných seriálů 
přes léto jsem málo u televize, těším se až začne Ordinace v růžové zahradě
Bohužel musím si přiznat závislot na seriálech, ale jsem v důchodu, žádný povinnosti nemám, jenom k sobě samé
, tak proč né 
Ovšem večerní filmy, občas i pěkný, často nevidím konec, usínám s načasovanou telkou
, ráno mi to štve, že nevím, jak to dopadlo.
No jo no, pěkný filmy dávají v pozdních nočních hodinách
A PC, to mám těžkou závislost
já si čtu, u tv usínám- klidně bych se bez ní obešla
No tak to opravdu nejsem. Jsem doma sama 14 dní, a po celou dobu neměla televize šancí..S počítačem je to už horší....
Jistou závislost připouštím. Potřebuju TV jako kulisu. Baví mě něco robit (číst, vyrábět šperky, hrát PC hry) a přitom slyšet krafat lidi. V podstatě zapínám TV vždycky ihned po příchodu domů. Když tam žádná zajímavá krafanda není, pustím Homolky nebo Slunce seno.
Na serialy se nedivam vubec, obcas skouknu film, pokud narazim na dobrej. Ja mam TV jako uspavadlo. Radeji bych cetla, ale vadi mi cist s brylemi v posteli, ja jsem byla zvykla se s knizkou vrtet. Tak cucim. Neznam konce filmu a je mi to uplne jedno.