Výzkum názorů dětí a mládeže s názvem „Mladé hlasy“ (Young Voices) byl proveden ve velkém stylu. Zúčastnilo se ho 15 200 dětí z pětatřiceti států, převážně evropských, ale také ze zemí bývalého Sovětského Svazu (Ázerbajdžán, Kazachstán, Tádžikistán, Turkmenistán, Uzbekistán a další). V každé zemi bylo provedeno 400 rozhovorů s dětmi ve věku 9–13 let a mladými lidmi mezi 14 a 17 lety. Speciálně vyškolení tazatelé kladli dětem otázky v prostředí jejich domova a s dovolením rodičů, ne ale v jejich přítomnosti. Odpovědi tedy lze považovat za upřímné a nezkreslené. Jak tomu při podobných průzkumech bývá, děti byly vybírány podle věku, pohlaví, regionu, typu bydliště (venkov/město) a sociálně-ekonomické úrovně, tedy tak, aby vznikl reprezentativní vzorek, který přesně odráží strukturu dětí v dané zemi.

Výsledky v mnohém odrážejí absurditu dnešního světa, ale i obdivuhodnou přizpůsobivost a životaschopnost dětí. Co si například myslet o tom, že největší pocit bezpečí v místě svého bydliště podle průzkumu pociťují děti z Kosova?! Fakt, že už se denně nestřílí a nevybuchují bomby, zřejmě vnímají jako úžasný pokrok. Největší, prakticky stoprocentní spokojenost a štěstí ukázal průzkum u dětí z dálnovýchodních republik (Turkmenistán apod.), které žijí - podle našich měřítek - v poměrech jen těžko představitelných, v primitivních podmínkách a bez informací o okolním světě. Znamená to snad, že hmotný dostatek až blahobyt opravdu přináší spíše nespokojenost a problémy?
Vraťme se ale k České republice. Čísla vyznívají vcelku pozitivně – zdá se, že většina našich dětí a mládeže je se svým životem vcelku spokojena.

Jak jsou děti šťastné?
• 63 % dětí říká, že jsou šťastné skoro pořád, 36 % jen někdy.
• Jako nejčastější příčiny pocitu štěstí uvedlo 59 % dětí školu (!), těsně následují zážitky s přáteli (58 %) a v rodině (57 %). 41 % dětí je šťastných při aktivitách ve volném čase. Za zmínku stojí, že jen 7 % dětí uvedlo jako příčinu štěstí ocenění nebo dárky - a pouhé 1 % peníze.
• A proč jsou děti někdy nešťastné? Na prvním místě (69 %) je opět škola. Následují tresty (49 %) a problémy či hádky v rodině (38 %).

Situace v rodinách
• Vztahy v rodinách jsou, zdá se, celkem v pořádku. Třetina dětí odpověděla, že by na své rodině neměnila nic. Ty, které by něco změnit chtěly, nejčastěji uvádějí charakter sourozenců (jak typické!) a více klidu a pohody.
• Téměř polovina dětí má pocit, že jejich názor je respektován, když se v rodině rozhoduje o záležitostech, které se jich týkají. Druhá polovina si myslí, že je na jejich mínění brán ohled jenom někdy.
• Ovšem pozor: 60 % dětí uvedlo, že se v jejich rodině občas vyskytuje násilné nebo agresivní chování – většinou křik a hádky, 11 % respondentů ale přiznalo i bití. Celých 10 % dětí věří, že fyzické tresty mohou být občas dobrým prostředkem k řešení problémů! To ilustruje známý fakt, že většina dětí dá přednost dobře mířenému pohlavku nebo plácnutí přes zadek před úmorným kázáním.
• Když se dítěti něco povede, v 57 % případů je odměněno něhou, ve 37 % nějakým dárkem a ve 29 % spokojeností rodičů. Konzum postupuje, ale není to ještě tak zlé…

A co zkušenosti s legálními i nelegálními drogami?
• Tři ze čtyř dětí mají kamarády nebo známé svého věku, kteří alespoň jednou kouřili cigarety. 29 % uvedlo, že jejich kamarádi kouří pravidelně.
• Dvě třetiny dětí uvedly, že jejich kamarádi mají zkušenosti s alkoholem, 9 % dětí má kamarády nebo známé, kteří mají na alkohol návyk.
• 7 % dětí uvedlo, že mají kamarády nebo známé s návykem na nelegální drogy.

Ještě několik pozitivních i negativních ukazatelů, které rozhodně stojí za zamyšlení:
Každé páté dítě uvedlo, že má přátele nebo rodinné příslušníky, kteří se stali obětí trestného činu, hlavně fyzického násilí. 9 % dětí tvrdí, že se samy staly jeho obětí – hlavně děti z měst!
Děti se považují za velmi dobře informované. Dostatek informací o počítačích hlásí 96 % z nich (kéž by se to dalo říci i o jejich rodičích!). V sexuální problematice je dobře vzděláno 83 % dětí, v protidrogové prevenci 82 %, dostatek informací o dětských právech a o nebezpečí AIDS má shodně 80 % dětí.
Co je zajímavé: 69 % dětí bude rádo žít v České republice; pouze 16 % uvedlo, že by se radši přestěhovaly jinam, nejčastěji do západní Evropy nebo do Severní Ameriky. To je důvod k opatrnému optimismu! Nebo je to možná tím, že děti většinou moc nesledují zprávy ani nečtou noviny…

Co myslíte, že by na předchozí otázky asi odpovědělo vaše dítě…?

Reklama