Mám raději divadlo než kino. Výkon herců se mi zdá takový bezprostřední, nic se nedá vrátit a přetočit.
Taky už ta příprava je slavnostnější, přemýšlím, co si vezmu na sebe, zda předtím zajdeme do restaurace na večeři nebo později na skleničku.
Celý den pršelo, psa by ven nevyhnal - ale lístky už jsme měli, a tak se šlo.
Do divadla Radka Brzobohatého v Opletalově ulici. Dávali hru
Pauly Vogel: Nejstarší řemeslo
V jejích dramatických dílech se objevuje množství prožitých soukromých scén.
Absolvovala Katolickou universitu ve Washingtonu.
Tam se právě prvně „zapletla“ s divadlem. Odmítala herecké role, pracovala jaké „stage manager“, tj. něco jako asistent režie a inspicient dohromady.
Její nejhranější díla jsou: And Baby Makes Seven, The Baltimore Waltz – kde se právě vyrovnává se smrtí svého bratra, Desdemona, Hot´n Throbbing, The Podest Profession – to je právě tato hra.
V roce 1998 získala prestižní Pulitzerovu cenu za drama How I Learned To Drive.
Scéna a kostýmy jsou od Josefa Jelínka. Děj se odehrává v jediné dekoraci – na lavičkách jednoho newyorského parku.
V kostýmech se ale bezvadně podařilo odlišit rozdílný charakter jednotlivých žen – od něžné a tápající, přes bezradnou a stále dojatou až po ráznou.
Říká se, že pro ženy zralého věku je na divadle málo dobrých rolí. Tak tady je jich právě pět
Jedná se o klasickou konverzačku – je to hořká komedie o dámách, pracujících ve veřejných službách, jak svoji profesi samy označují.
Jsou i vlastenky – vlády se právě ujal prezident Ronald Reagan a vyhlásil, že je třeba svoji práci zefektivnit, snížit náklady a utáhnout si opasky – a tak hned projednávají novou strategii…
A na koho se můžete těšit?
Mae představuje Věra Kubánková
Veru Eva Jiroušková
Uršulu Nina Jiránková
Ednu Miriam Kantorková
Lilian Viola Zinková
Představení se divákům moc líbilo, zazněl dlouhotrvající potlesk.
Po představení jsme poseděli chvíli v divadelní restauraci nad sklenkou červeného vína.
K našemu stolu si přisedly dvě představitelky – Miriam Kantorková a Eva Jiroušková. Požádala jsem je o pár vět pro Ženu-in.
Překvapilo mě, že jste hrály bez přestávky, není to pro vás vyčerpávající?
M. K.: Ono záleží na tom, my dvě jsme na jevišti opravdu celou tu dobu, ale některé ne.
E. J.: Pokud si představíte, že hra trvající 3 hodiny mívá přestávku cca po 2 hodinách, tak jsme vlastně zvyklé.
Jak se vám představení hraje, měla jsem dojem, že máte dobrou náladu.
M. K.: Dialogy jsou moc dobře napsané, jdou nám samy do pusy.
E. J.: Na představení se těším, je to pro mě osvěžením – mám krásnou roli, jak popisuji jednotlivé pokrmy, úplně se mi rozplývají na jazyku….
Dámy se občerstvily a odešly do deštivého pražského večera.
Nový komentář
Komentáře
danca79: a Denčo, krásné svátky, nesmutni v dálce.....
moc dobře tam hraje Eliška Balzerová
danca79: má, vloni jsme tam měli předplatné s vnučkou...ale malounko blbé sedačky...vypadá to dobře, ale je tam málo místa na nohy a zezadu mě pořád někdo kopal do zad....
Divadlo Na Fidlovacce ma super muzikaly - nebo aspon melo poslednich asi pet let, ted uz jsem tam dlouho predlouho nebyla.
Alousek: Výborné věci má i divadlo Pod Palmovkou...podívej se na net, všechny divadla mají programy
Taky Divadlo bez zábradlí---
Alousek: pokud bys věděla předem, dej vědět, zkusím sehnat
Kdyz jsem zila v Praze, chodila jsem do divadla casto. Ta atmosfera me dojimala, mela jsem stesti, ze jsem se obcas dostala i za kulisy.Rada bych sla zase jednou na Vinohrady jenomze kdyz jsem v Praze je to vetsinou rychlovka. S manzelem si obcas do divadle zajedeme, mame to 50 km.Ale to neni ono.
dyda: tak to jsem ráda, žes mi to potvrdila....
ta paní Jiroušková hrála se zlomenou rukou...
marcellina*: vnouček byl ve 2 a 1/2 letech a už docela vydržel a potom mi o tom vyprávěl...byli v Říši loutek...
kubikm: to verim
taky bych rada chodila casteji do divadel
Jarunka: to bylo divadlo o nich
pracující ve veřejných službách
marcellina*: tady jsou zajímavější taková ta menší divadla, nebo třeba Viola...tam chodím od mlada...vidět úplně zblízka třeba pana Somra s Blankou Bohdanovou při Gin game - to je nezapomenutelný zážitek...
petra kis: taky by byl dobrý dárek někomu dát permanentku...
kdyz u nas se proste listky na pekny predstaveni do divadla nedaji sehnat
Jinak ještě dodám, že divadlo je moc krásné, je dobře vidět na jeviště.
Dalším kladem je restaurace, která je součástí divadla. Dá se tam i před představením povečeřet. Ceny jsou překvapivě nízké, posezení příjemné.
Ono v cizině je zvykem s představením spojit i kulinářský zážitek, obvykle po divadle se jde na diner, což je pozdní večeře, sklínka vína a přijemné posezení....prostě představení zažít....doporučuju