62c814ccb7ad1obrazek.png
Foto: Profimedia

Dětství a mládí

Vlasta Burian se narodil 9. dubna 1891 jako Josef Vlastimil Burian jednomu libereckému krejčímu, ochotníkovi a velkému vlastenci jménem Antonín Burian. Jeho matka Marie Škaloudová měla z předchozího manželství již dceru Žofii. V Liberci rodina žila prvních deset let Vlastova života a poté se uchýlila na pražský Žižkov. Důvodem bylo především to, že v oblasti Liberce byla většina obyvatel německá. A to Burianovu otci neposkytovalo dostatečný prostor k vlasteneckým aktivitám. V Praze se Vlasta Burian později vyučil obchodním příručím, ale v krejčovském salónu svého otce potkal mnoho lidí se zájmem o divadlo a kulturu, a proto začal tíhnout k opeře a jevištnímu umění.

Čtěte také: Kdo straší ve stověžaté Praze? Šprýmař Vlasta Burian nebo mrtvý alchymista

Těžko si představit legendárního Vlastu Buriana jinak než jako herce a komika. Ovšem nechybělo mnoho a stal se profesionálním fotbalistou. Již v dětství a mládí vynikal sportovním nadáním, a to se projevilo právě ve fotbale, kde se záhy stal šikovným brankářem. Hrál za Union Žižkov, později za Viktorii Žižkov. Nejznámější je však jeho kariéra ve Spartě.

Počátky kariéry a válka

V mladí vystupoval Vlasta především se svými komickými výstupy, a to v okruhu přátel a rodiny. Občas dostal možnost vystoupit i veřejně, ale jednalo se spíše o menší akce soukromého rázu. Jeho otec byl zpočátku zásadně proti, aby se věnoval umění profesionálně, avšak traduje se historka, kdy viděl svého syna při vystoupení v pražské hospůdce a uznal, že je vynikající komik a následně mu dal své požehnání.

Začátky jeho kariéry jsou spojeny především s vedlejšími rolemi v divadlech (Na Vinohradech či ve Švandově divadle) a také s kabaretem. Na přímluvu herce a písničkáře Karla Hašlera, kterého Vlasta Burian nesmírně zaujal, začal působit v kabaretech divadla Rokoko nebo například Červená sedma. Až překvapivě rychle se stal u publika oblíbeným a vyhledávaným komikem.

Po vypuknutí první světové války zběhnul a putoval s přítelem a klavíristou Daliborem Ptákem, který ho při vystoupením hudebně doprovázel. Naneštěstí byl však zadržen. Získal ovšem s koncem války amnestii a postupem času začal znovu vystupovat, tentokrát i ve větších rolích v Národním divadle nebo ve Vinohradském divadle. V roce 1923 se dokonce stal ředitelem divadla Rokoko, kde dříve působil.

Film – režisérovu autoritu neuznával. Sám zastavoval záběry

Věčně ovšem Vlasta Burian žije ve svých nezapomenutelných filmech. V letech 1923–1956 účinkoval ve čtyřech němých a 36 zvukových filmech, většinou to byly komedie. Zpočátku hojně spolupracoval s Karlem Lamačem, který má na svědomí filmy jako Ducháček to zařídí nebo U pokladny stál. Režisér Lamač se ovšem zalekl nadcházejícího nacismu a emigroval. A tak začala Burianova spolupráce s režisérem Martinem Fričem, který ho prý jako jediný dokázal zkrotit.

Vlastovo herectví bylo z velké části postaveno na improvizaci. Navíc měl značné množství vnitřní energie, kterou byl sice schopen přes optiku kamery či rampu jeviště předat divákům, ale také nezřídka zastínil i autoritu režiséra. Povídá se, že sám zastavoval jednotlivé záběry slovem STOP! A scénář měnil podle okamžitých nápadů. U režisérů i diváků byl ovšem i přesto natolik oblíbený, že již ve své době dostával za film stotisícové honoráře, zatímco ostatní hvězdy jako Adina Mandlová nebo Nataša Golová si přišly pouze na deset tisíc.

V době své největší filmové slávy se oženil se svou životní láskou Ninou a založil Divadlo Vlasty Buriana (dnes Divadlo Komedie), o které měl být zanedlouho připravený. Nina mu byla nejen oddanou životní partnerkou, ale také jeho největší fanynkou. Nechyběla prý na žádném jeho představení. A když náhodou onemocněla, nechal Burian natáhnout k jevišti sluchátko, aby ho žena mohla poslouchat přes telefon z tepla domova. Byli spolu hluboce propojeni a bok po boku překonali nejednu životní překážku.
 
Zásadní zlom v kariéře – rok 1944

Vlasta Burian žil se svou milovanou Ninou v luxusní vile v Dejvicích. Po Praze se ovšem začalo povídat, že pozemek pro svůj dům získal díky spolupráci s Němci a také díky úplatkům, které pravidelně podstrkoval úředníkům. Po konci války byl Burian zatčen a vězněn. Byl obviněn z kolaborantství a ze spolupráce s prominentními nacisty jako byl například Karl Hermann Frank, což byla samozřejmě čistá lež, ovšem musel se všem těmto obviněním bránit před soudem, a to i přesto, že mu právě Němci sebrali a zavřeli jeho vlastní divadlo.

Smutnou pravdou bylo ovšem to, že byl trnem v oku tehdejšímu státu především díky své rozhlasové skeči Hvězdy nad Baltimorem, která si otevřeně utahovala z Jana Masaryka. Do veřejného lynče se bohužel zapojil i Jan Werich, který spolu s Jiřím Voskovcem nahrál píseň Kolaborant Burian. Později si ovšem uvědomil, jak nevhodné to bylo a jako omluvu nabídl Burianovi roli ve filmu Byl jednou jeden král, což byl Burianův první a bohužel i poslední barevný film. Bylo ovšem pozdě – škoda se již stala a Vlasta Burian tak musel nastoupil k několika měsícům těžkého žaláře a následně byl nucen opustit svou vilu, ze které byla udělána školka. Dojemné je, že po propuštění Vlasta Burian tuto školku často navštěvoval a nosil dětem dárky.

Král? Už jsem jen králíček…Smutný konec smutného klauna

Ačkoliv navenek působil Vlasta Burian vždy jako veselý člověk, který je pro každou legraci, ve skutečnosti ho sžíral boj s maniodepresivní psychózou. Především jeho deprese byly prý hluboké a ničivé. Byl často náladový, nihilistický a bez chuti do života. Navíc měl pět let zákaz hrát. Až v roce 1950 byl herecký distanc zrušen. Po zkušebním představení v Městském divadle v Kladně začal hrát v divadle v Karlíně na přímluvu Jiřího Frejky a Jana Wericha, který se stále snažil odčinit svůj přešlap s kolaborantskou písní. Tatam byla ovšem Burianova komika. Byl nucen hrát dramata a veršovanou klasiku, což mu radost z dobře odvedeného představení nepřinášelo.

Navíc začaly Vlastu Buriana trápit zdravotní potíže. Otékaly mu nohy, nemohl dobře chodit ani pořádně sedět. Jeho komické výstupy byly nadále na vysoké úrovni, ovšem ztratily onu pověstnou nezkrotnou energii, což si bohužel uvědomoval i sám Burian. Svědčí o tom i historka, podle které ho prý jeden z fanoušků požádal, aby se mu podepsal na fotografii jako Vlasta Burian, král komiků. Vlasta mu však smutně odpověděl: „Král? Kdepak král! Teď už jenom králíček…“

Nakonec zemřel 31. ledna 1962 v Praze na plicní embolii. Doma, kde s ním až do konce zůstala jeho životní láska Nina. Ta následně zemřela pouhých devět týdnů po Burianovi. V současnosti jsou společně uloženi k poslednímu odpočinku na hřbitově Vyšehrad.

Čtěte také: 

Zdroj: Centrum Vlasty Buriana, Wikipedie, Expozice Divadla Komedie, autorka článku, G. Živá vzpomínka - Vlasta Burian

Reklama