Mraky, řeky, krevní řečiště v nás, kapradí, sněhové vločky, pohledem ze satelitu pak tvary zálivů, fjordů, ve vesmíru pak mléčná dráha... nekonečně složité, soběpodobné, všudypřítomné. Jsou fraktály odpovědí na záhadné „jak nahoře, tak dole“ ze smaragdové desky?
Co vás napadne, když se při zvětšení díváte na sněhovou vločku? Krásné, pravidlené, nesmírně složité... a přitom to tak není. Je to jednoduché, tak jednoduché, až je to zarážející.
Na první pohled velmi složitý tvar je generován opakovaným použitím jednoduchých pravidel.
Jedna velká základní myšlenka?
Jsou prostě sobě podobné – Při bližším pohledu zjistíme, že pokud daný útvar pozorujeme v jakémkoliv měřítku či rozlišení, pozorujeme stále opakující se určitý charakteristický tvar.
Fraktál – útvar, při jehož zvětšení dostaneme překvapivě opět stejný obraz, bez ohledu na měřítko.
Vypadá to, jako by pro tyto tvary, které najdete naprosto všude, včetně vlastního těla, utvářela jedna myšlenka. Jedna geometrická linie, jeden řád, jeden základní princip.
Současná věda se zabývá fraktály hlavně na úrovni geometrie a matematiky. To je samozřejmě postup správný a slaví úspěch. Máme kód.
Co ale nemáme, je původ.
Tedy, z které „hlavy“ vzešel klíč k vytváření a základu pomalu všech tvarů?
Ať už budete pozorovat kapradí, hlávku květáku, vlastní cévní systém (to půjde težko:-)), hory, řeky, průřez kamenem či vesmír, najdete ho.
Stejný výchozí klíč – tvar, jenž ve své nekonečnosti vytváří sebe sama. Složité? Ne, jednoduché. Tak jednoduché, až z toho mrazí.
Podívejte se
Na jakou myšlenku vás přivádí tyhle obrázky?
Nový komentář
Komentáře
krásné
monkee — #19 Mě občas napadá - proč se po všem pídit, buďme rádi, že jsme a vše plyne.....................
Ringcoriel — #20 říkám...jak v nebi, tak i na zemi...
Skutečnost je stejná, jen lidé jí dávají různá jména.
Mna napada smaragdova deska: „Je pravdivé, bez výmyslu, jisté a velmi skutečné: To, co je
dole je jako to, co je nahoře, a to co je nahoře je jako to, co je
dole; těmito věcmi se uskutečňují zázraky jedné věci."
Co mě napadá? Zaplňování prostoru. Všemi směry, podle momentálních podmínek, "jak dole, tak nahoře".
Základní "rovnice" jednoduchá, jen se pořád opakuje....... V jednoduchosti je síla, živočišná.
Kaylie — #17 spíš se mi zdá, že si to jen spousta lidí,nevím proč,ostýchá přiznat
No, lidičky, ale uvědomte si, že my jsme se "tímto pohledem" odnaučili koukat a budem se učit to, s čím jsme přišli na svět.
v té jednoduchosti je genialita
Zdá se skoro neuvěřitelné, že ten krásný červenooranžový obrázek jsou "jen" šílené rovnice v komplexních číslech:)
átéčko — #11
átéčko — #11 Zcela jistě
Když koukám na kořeny stromů, na jejich koruny, napadá mě jedno. Mozek.
Ale až teď, protože kdysi mi bezlisté stromy připomínaly tmavé krajkoví...
ToraToraTora — #9 Ale je rodu ženského, protože clap by se s ničím tak nes*al.
Když Bůh stvořila muže, v podstatě je žertovala
enka1 — #2 ...a taky já a všichni ostatní a ještě navíc tady a teď
Obrázky mě přivádějí na myšlenku, že Všehomíra má podobný vkus jako já....jen je o něco šikovnější a trpělivější
Copak se vám nikdy v životě nestalo, že jste se s něčím nadřeli, napřemýšleli, totálně vyčerpali a nakonec všeho trápení přišlo poznání, že to byla tak lehká a banální věc... je na to jít jinak a nehledat složitosti?
Michaela Kudláčková — #6 I tomu věřím.
Kaylie — #4
...možná je to stejný model o kterém se mluví v textu ze smaragdové desky :-)
Kaylie — #4
Myslím - nemyslím, četla jsem, že je vše tak jednoduché , včetně života, že bychom se divili. |
Že složitosti si děláme a hledáme sami...
Věřím tomu.