Agatha Christie (1890-1976) prožila podle svých slov krásné, nicméně osamělé dětství. Nejen proto, že její dva výrazně starší sourozenci Madge a Monty navštěvovali internátní školu, ale při výchově Agathy matka dospěla k názoru, že dívkám je potřeba dopřát co nejvíc volnosti a nemá se jim ničím „zatěžovat hlava“. Také říkala, že by se dětem nemělo dovolit číst dříve než v osmi letech, prý je to lepší jak pro zrak, tak pro duševní zdraví. Jenže Agatha se k její nelibosti sama naučila číst už v pěti letech a knihám doslova propadla.

Díky tomu, že nechodila do školy, se v dospělosti nejen občas potýkala s pravopisem, ale trpěla také psychickými problémy. Domácí výchova ji totiž vůbec nepřipravila na tvrdé okamžiky jejího života, na což si trpce stěžovala. Na druhé straně osamělost v ní rozvinula obdivuhodnou fantazii, která pro ni jako spisovatelku byla nesmírně důležitá.
Už jako malá holčička si místo hraní s panenkami raději vymýšlela příběhy pro své imaginární kamarády. Také ji trápily těžké sny. V jedenácti letech zemřel Agathin otec. Tento rentiér původem z Ameriky peníze příliš „neřešil“, což rodinu dostalo po jeho smrti do mírných finančních potíží, nicméně i tak si rodina zas tak špatně nežila.

Sklony k psaní měla sice Agatha od útlého dětství, nicméně v období dospívání za pobytu v Paříži v roce 1906, kam ji matka poslala k doplnění vzdělání, zatoužila po kariéře operní zpěvačky a klavírní virtuózky. Talent prý rozhodně měla! Kdyby jí v tom nezabránila vrozená nesmělost a tréma, možná by svět přišel o královnu detektivek.

Než potkala svého budoucího manžela, měla Agatha několik nápadníků. Jeden jí připadal nudný, další ji sice požádal o ruku, ale se sňatkem nespěchal. Nakonec dostal přednost vytrvalý poddůstojník Archibald Christie, jeden z prvních britských letců, jehož poznala na plese v roce 1912. Čekala sice od něj více romantiky, ale jeho povolání i odvaha jí nesmírně imponovaly a byla na něj neskonale pyšná. Zato Agathina matka dceřino nadšení nesdílela a tvrdila, že je to sobecký a bezcitný člověk. A měla pravdu, jak se později ukázalo.

Své „ano“ si Agatha a Archie řekli na Štědrý den roku 1914. To už vypukla válka a Agatha pracovala jako pomocná ošetřovatelka. Ke konci roku 1915 ji přeřadili do nemocniční lékárny, pro ni velice inspirativního prostředí. Tady se „naučila míchat jedy“. Intenzivně se začala zajímat o medicínu i farmakologii, což využila ve své literární tvorbě, která se začala s úspěchem rozbíhat. V roce 1919 se Agathě narodila holčička Rosalind, kterou bezmezně milovala.

V roce 1922 dostal Archie Christie jako finanční poradce nabídku na devítiměsíční cestu kolem světa. Vztahovala se i pro Agathu jako doprovod. Dcerku svěřila matce a své starší sestře. Agatha na cestu vzpomínala celý život jako na nejúžasnější a nejvzrušující událost svého života. Manželé se z ní vrátili nadšení. Protože ale zjistili, že jsou finančně na dně, začala Agatha znovu psát. Jenže psaní se pro ni stávalo drogou, a tak si neuvědomovala, jak se jí odcizuje manžel a ostatně i dcera. Archie trávil stále více času na golfu a brzy si našel milenku, s níž plánoval budoucnost. Agatha byla natolik zaujata svými romány, že si ani nevšimla, že se její manželství hroutí. Manželovy výčitky nebrala vážně! Myslela si, že žárlí na její talent a pravidelný příjem, díky němuž se z ní stala nezávislá žena, která si dokonce sama dovolila pořídit auto, legendární Morris Cowley! Pokud šlo o její vlastní rodinu, byla totálně slepá!


A pak se stalo něco neobvyklého – 3. prosince 1926 Agatha zmizela! Doslova se po ní slehla zem a po jedenáct dnů o ní nebylo ani vidu, ani slechu. Záhada, která se nápadně podobala příběhům této rezervované anglické dámy, jež své příběhy osnovala, když odpočívala naložená ve vaně. Ani Hercule Poirot či slečna Marplová by si s takovou záhadou nejspíše neporadili…

Pátrací akce nabyla nevídaných rozměrů, zapojilo se do ní asi tisíc policistů a stovky civilistů, poprvé byla použita i letadla. Denně se objevovaly ty nejšílenější spekulace. Tisk si smlsnul zejména na Agathinu manželovi Archiemu, kterého celý národ odsoudil za nevěru, jež se na něj provalila, a kterého všichni považovali za Agathina vraha. Co se přesně odehrálo, nebylo nikdy spolehlivě vysvětleno, i když byl na toto téma v roce 1979 natočen hvězdně obsazený film Agatha a v posledních letech vznikly dvě knihy, vydané i u nás. Autorem první s názvem Agatha Christie-Dokončený portrét je spisovatel a bývalý lékař Andrew Norman. Nevysvětlitelnému zmizení spisovatelky se pokouší přijít na kloub ve fiktivním příběhu i Andrew WilsonTalentu na vraždu. Naopak sama Agatha se tomuto tématu celoživotně vyhýbala a nezmínila ho ani ve vlastní autobiografii, která směla vyjít teprve rok po její smrti…



Podle oficiální verze Agatha ztratila paměť, objevily se ovšem i hypotézy, že celé zmizení bylo pečlivě Agathou naplánováno a mělo znamenat pomstu nevěrnému manželovi. Dnešní odborníci se přiklánějí k názoru, že Agathu díky dlouhodobému stresu, kterému byla v roce 1926 vystavena, postihla tzv. disociativní fuga. Jedná se o psychické onemocnění, kdy člověk odejde z domova a trpí poruchou paměti týkající se minulosti a vlastní identity.

Manželova nevěra Agathě zlomila srdce. V každém případě ale její záhadné zmizení oddálilo rozvod, k němuž došlo až o dva roky později. Brzy poté se Archibald Christie oženil s Nancy Neeleovou. Agatha si mezitím našla nového koníčka – archeologii. Na Blízkém východě se seznámila s o čtrnáct let mladším archeologem Maxem Mallowanem. Konzervativní Agatha zprvu jeho žádost o ruku s poukazem na věkový rozdíl odmítala. Nakonec se za něj v roce 1930 (tajně) provdala a prožila s ním mimořádně šťastné manželství trvající až do její smrti v roce 1976. Přesně takové, po němž od mládí tolik toužila…


Foto: Wikipedie, Shutterstock, youtube

 
Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Reklama