Během necelých tří let jste vydal 6 knih. Jak se dá takové tempo zvládnout?
Stojí za tím opravdu hodně práce. Po šesté knize jsem si dal pauzu a zpomalil, ale teď už znovu píšu.

Kdy spatří světlo světa vaše nová kniha?
Doufám, že na konci roku.

Bude opět ze série s vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou?
Nebude. Začal jsem s novou sérií, s novou detektivkou. Je to opět žena, ale tentokrát ne policistka, ale soukromá detektivka Kate Marshall žijící v Anglii. Ale s Erikou Fosterovou se loučit nechci. Snad se mi podaří psát obě dvě tyto detektivní řady současně.

Už knihu někdo četl?
Ano, samozřejmě vydavatelství, přátelé a také můj manžel. On je vždy prvním člověkem, kterému dám knihu přečíst, jeho názory jsou pro mě hodně důležité.

Dočetla jsem se, že jste začal psát ve 13 letech, když jste dostal první psací stroj. Máte tušení, kde se teď nachází?
Přiznám se, že nevím, co se s ním stalo. Možná leží rozbitý na půdě u rodičů. Nicméně na psaní jsem v dospělosti zatím vystřídal tři počítače a všechny jsem si je nechal na památku.

Původně jste psal humoristické romány s přídechem romantiky. Co vás přivedlo k detektivkám?
Nic konkrétního. Vždycky jsem chtěla psát komedie i drama. Když mě napadla Erika Fosterová, neměl jsem důvod psaní odkládat.

U detektivek jste zůstal. Baví vás víc?
Je to mnohem snazší než komedie, kdy musíte čtenáře pobavit a rozesmát.

Čemu přisuzujete skutečnost, že mezi lidmi je o detektivky takový zájem? Není v tom něco patologického, nenormálního?
To si nemyslím. Podle mě je jedním z důvodů fakt, že ve světě se děje mnoho negativních věcí a událostí. Lidé jsou například zabíjeni. Ale čtenáři detektivních příběhů vědí, že to v nich nakonec většinou dopadne dobře a pachatel je chycen.

Vy sám detektivky čtete?
Dřív jsem je četl, ale teď už tolik ne. Tolik si je neužívám, protože se zaměřuji spíš na technické aspekty příběhů. Mezi mými oblíbenými autory je Stephen King, Thomas Harris nebo Sue Townsend. Ta sice psala hlavně komedie, ale moc se mi líbí její styl.

Kde si zjišťujete technické aspekty, například postup policejního vyšetřování apod.?
Spolupracuji s britským policistou ve výslužbě a ten mě seznámil s dalšími lidmi, například s lékaři nebo s patologem.

Objevují se ve vašich knihách i skutečné události?
Vše, co píšu je fikce. Nicméně například ve třetí knize Temné hlubiny, kde policisté loví mrtvé tělo, jsem použil informace, které jsem získal od potápěčů.

Nemá z vás okolí někdy strach, když dokážete vymyslet takové věci?
Strach ne, ale asi jsou trochu šokovaní. V běžném životě rozhodně nejsem žádný násilník.

Přišla už nabídka na zfilmování vašich detektivek?
Zatím jsem dostal čtyři různé nabídky. První tři jsem odmítl, protože jejich iniciátoři chtěli měnit příliš mnoho věcí. Chtěli například, aby Erika byla Polka. Mým záměrem je, aby film nebo televizní seriál skutečně odpovídal knize. Momentálně spolupracuji s novým producentem a vypadá to, že z knih bude seriál v americké produkci.

Zatím poslední Bryndzův román Smrtící tajnosti vyšel v Česku 18. března

Máte vystudované herectví. Zahrajete si v něm?
Maximálně nedůležitého muže v kavárně. Měl jsem herectví rád, ale spisovatelem jsem ještě radši. Jediný herecký výkon, do kterého jsem ochotný jít, je předčítání vlastních knih.

Která kniha ze série o Erice Fosterové je vaše nejoblíbenější?
Určitě ta první s názvem Dívka v ledu. Nečekal jsem, že bude tak úspěšná. Změnila mi život. 

Jak dlouho trvá jedna kniha a kde se vám nejlépe píše?
Mezi prvotním nápadem a publikací uplyne asi rok. Píšu doma, kde jsem si zařídil kancelář. Snažím se dodržovat pracovní hodiny od pondělí do pátku.

Co rád děláte, když zrovna nepíšete?
Běžné věci, vařím, zahradničím, setkávám se s přáteli. Začal jsem také pracovat na rodinném rodokmenu. Momentálně mám hotové čtyři generace. Mojí babičce je 101 let, takže bych chtěl rodokmen dokončit, dokud je naživu, protože má hodně zajímavých informací.

Manžel pochází ze Slovenska, jak jste se seznámili?
Potkali jsme se v Londýně. Teď jsme spolu už dvanáct let a deset let žijeme jako manželé.

Proč jste si vzal jeho příjmení?
Manželovo příjmení je mnohem zajímavější a exotičtější než to moje a lépe zní, i když na Slovensku jde o druh sýra. Moje rodné jméno je Robert Sutton, což mi přijde hrozné.

Co vás vedlo k rozhodnutí usídlit se na Slovensku?
Vyzkoušeli jsme si bydlení v Londýně i Americe ve velkých městech, teď jsme už několik let v menším městečku na Slovensku. Líbí se mi tamní životní tempo, příroda i jídlo. Navíc je skvělé, že můžu všude dojít pěšky.

Učíte se slovensky?
Ano, několik let jsem měl učitele slovenštiny, teď jazyk pochytávám hlavně od rodiny. Je to obtížná řeč.

Máte nějaké oblíbené slovenské slovo?
Zmrzlina. Trvalo mi to hodně dlouho naučit se ho říct, žádné takové podobné slovo v angličtině nemáme. Další je jméno slovenské herečky Božidary Turzonovové.

Přečtěte si také:

Reklama