Děkuji za další velmi zajímavý příspěvek na dnešní téma. Poslal nám ho čtenářka s nickem Ddma.

Přeji hezký den. Když se zamyslím nad dnešním tématem, tak je asi málo dětí, které mají tak vyhraněné zájmy, že vědí, co chtějí v životě dělat.

Nejsem proto samozřejmě cpát dítě tam, kam nechce, ale přeci jen rodiče mají trochu větší životní zkušenosti a pro svoje dítě chtějí to nejlepší. Je také dobré vědět, že se v dnešní době po škole uplatním na trhu práce. Zde trochu větší tlak rodiny neuškodí. Můj syn chtěl také místo VŠ jet do Indie. Domluvili jsme se na tom, že dodělá školu a pak si může jet, kam chce.

Každá bychom chtěla, aby se naše dítě mělo dobře, vystudovalo kvalitní školu a mělo práci, která ho bude bavit a ještě bude dobře platově ohodnocena. Jenže jak to v životě chodí, vždy to nevyjde.

Myslím si, že dobrý řemeslník je lepší nežli špatný úředník. Pro mě vzdělání bylo vždy po zdraví na druhé příčce hodnot a moje děti to věděly. Obě vystudovaly VŠ a mají práci, která je baví. Syn pracuje jako tlumočník a překladatel a ještě pracuje pro jednu americkou firmu, která vyvíjí a prodává programy  pro překladatele. V naší zemi je zástupce této firmy. Dcera učí na střední škole jazyky. Práce ji baví, ale společenská prestiž dnešních učitelů je nulová a to se odvíjí na chování žáků a studentů.

Zajímavé bylo, když dcera učila na ZŠ přístup ke vzdělání Rómů a Vietnamců. Rómové se neučí, nemají úkoly a v hodinách vyrušují, když nepřijdou do školy, tak si myslí, že vyzráli na učitelku, ale nedojde jim, že pouze vzděláním se v jejich komunitě může něco pohnout kupředu. Ale učení je také práce a námaha a to je nebaví. Na druhé straně Vietnamci vždy vzorně připraveni. Rodiče jim platí doučování, ale ne z toho důvodu, že jejich dítě propadá, ale proto, aby mělo jedničky a bylo nejlepší. Vědí, že budoucnost jejich dětí není prodávat hadry někde v krámku. Potřebují svoji elitu,mladé vzdělané lidi.

Přeji všem rodičům i jejich potomkům, které volba povolání teprve čeká hodně štěstí a ať nezoufají, když se nedostanou třeba na školu, na kterou chtěli. Já jsem také v životě dělala něco jiného, než jsem původně chtěla a bylo to krásných 40 pracovních let.

Ddma

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Je důležité, že ta léta byla krásná, i když jste dělala něco jiného, než jste chtěla.

Jste spokojená se svým zaměstnáním? Děláte to, co jste si vždycky přála, nebo vás život zavedl úplně jiným směrem? Myslíte, že je dnes snazší uplatnit se na trhu práce, když máte vysokou školu? Už má vaše dítě představu, co by chtělo v životě dělat? Podporujete ho, nebo mu jeho výběr spíš vymlouváte?

Napište nám na redakce@zena-in.cz