„Začalo to s našimi plány na rekonstrukci. Pamatuji si to, protože jsem si zpočátku říkala, že ten byt už opravdu potřebuje obměnu. Slýchávala jsem skřípání, sem tam něco spadlo, ale nevěděla jsem, co to bylo. Byla jsem tehdy ještě klidná. Když se to dělo častěji, začala jsem být nervózní. Po nějaké době jsem začala pociťovat i zvláštní energii, která nebyla vždy dobrá. Z ničeho nic mi naskočila husí kůže a cítila jsem se najednou smutná. Tyhle stavy se nejčastěji projevují, když jsem doma sama. Nemůžu ani spát, vždy mě něco divného vzbudí. Dlouho jsem váhala, jestli to příteli říct, ten s tím ale přišel sám. Jeho podání bylo nadnesené, smál se tomu, rád říkal, že v tom bytě snad straší. Když jsem mu jednou řekla, že si to taky myslím, podíval se na mě, jestli jsem se nezbláznila. Čím víc se snažím o tom mluvit, tím víc mě zesměšňuje. Jenže já se v tom bytě opravdu necítím dobře. Dokonce jsem si na jednu noc pozvala i kamarádku. Taky slyšela rány, dokonce i tiché vzlyky. Souhlasila se mnou a oznámila mi, že u nás už nikdy spát nebude. Chtěla bych z toho bytu pryč, ale partner je proti. Pouštěla jsem mu i video z noci, kdy jsem zase slyšela zvuky. Je tam dokonce i záběr, kdy se začala intenzivně hýbat záclona, okna byla přitom zavřená. Vypadalo to, jako když si s ní někdo hraje. On ale stejně nechce připustit, že by se mohlo jednat o něco paranormálního. Já vím, že nejsem blázen. Uvědomuji si, co slyším a vnímám...“
Čtěte také:
- Nastupuje rok Zemského Psa. Co nám přinese?
- Routa vonná zmírňuje bolest a zahání negativní myšlenky
- Věřte svým pocitům, můžete někomu pomoci
Nový komentář
Komentáře
Zajímavé
Zajímavé.
Koupili jsme dům, který postavil otec se svými dvěma syny. Jeden z nich boural se svým otcem v autě, přežil, otec nikoliv. Druhý ze synů zůstal bydlet s matkou v tomto domě. Ta zemřela v roce 2011. Po čtyřech letech syn dům prodal, koupili jsme ho my. Začali jsme s přestavbou domu. Po nastěhování do části domu jsme v průběhu dvou měsíců, než se dokončila přestavba horní části domu, slyšeli dvakrát zřetelně pád čehosi na podlahu (jako by někdo upustil plechovou pokličku na dlažbu a zřetelně bylo slyšet i její "kutálení", než dosedla na podlahu celá). Druhý den jsme nic v rekonstruované koupelně (jediná místnost s dlažbou v horní části domu) na podlaze nenašel...
Přestavbu jsme dokončili a nastěhovali jsme se i do horní části domu (v 1. patře rodiče, ve druhém my). Dlouho se nic nedělo, jen zřídkakdy jsem ucítil silný závan větru, který byl ojedinělý, intenzivní, při zavřených dveřích, oknech (závan byl bez zápachu). Zhruba před dvěma měsíci jsme všichni v noci slyšeli silnou ránu, která jako by vycházela z 2. patra (ložnici máme v podkroví, tedy nad 2. patrem). Ráno zde nic nebylo, myslel jsem, že spadl tyčový vysavač na zem, z toho místa zhruba se rána ozvala... nikde nic, vše stálo tam, kde bylo. Ránu slyšeli i rodiče v 1. patře a shodli se na místu, odkud se rána ozvala. Tak už nevím.
mohu-li k výše uvedenému dodat, pak se autorce nedivím, sama jsem se nastěhovala do domu s dávnou historií, jejíž původní majitelé skončili za války kdesi...kde by nerad skončil kdokoliv z nás, po měsíci po nastěhování, v souvislosti se započatou rekonstrukcí bytu v části domu, jsme stejně jako autorka článku, začali s partnerem nezávisle na sobě, slýchat zvláštní zvuky a rány, které se objevovaly především v nočních hodinách mezi půl 2 a půl 4 hodinou ranní, šlo o zvuky hliněné skákající a kutálející se kuličky po podlaze, dřevěné podlaze z jednoho rohu místnosti do druhého, zvuky se ozývali v půdních prostorách nad naším bytem, zvuky se objevovaly několikrát během měsíce, vygradovalo to ránami padajících "desek" nebo něčeho podobného na zem, jako bychom měli na půdě stát dřevěné desky nebo vysazené dveře, které by bezdůvodně spadly na zem, upozorňuji, že jsme se s přítelem zpočátku navzájem nebavili o tom, co v domě slýcháme, jakmile se zvuky násobily, začali jsme se o tomto jevu bavit, řešení jsme našli
nikdy jsem nic podobného nezažila, aspoň si to neuvědomuji, ale to neznamená a by nemohlo existovat něco mezi nebem a zemí...
Svět duchovních bytostí existuje, ale my jsme od něho odděleni svojí fyzickou tělesností a hlavně materialistickým myšlením. Někteří citliví jedinci dovedou přesto tento svět vnímat, je to určitá patologie. Vědomé vnímání duchových bytostí a kontakt s nimi je přístupný jen zasvěcencům, kteří se dovedou v tomto prostředí svou vyspělou osobností pohybovat bez nebezpečí. Ostatním se ukazují pouze nějaké vize či pocity, které nejdou identifikovat. Vstup do duchovního světa hlídá tzv. Strážce prahu, který nevpustí jedince, který není vědomě vyspělý. Neoprávněně lze vstoupit např. užíváním drog, nebo aktivitami jako je hypnóza a holotropní dýchání.
No, schizofrenici ty hlasy taky opravdu slyší a bludy vnímají jako skutečnost, ale to ještě neznamená, že nejsou blázni.