Chlap má úplně jiné priority než ženská, a to i ve finančních výdajích. Tento názor má čtenářka Pajda. S manželem mají oddělené účty a bezvadně jim to funguje.
Model odděleného rodinného účetnictví praktikuje čtenářka Pajda. A je s ním spokojená...
U nás je vývoj financí daný jednoduše - oba jsme OSVČ, manžel dlouho podnikal na plný úvazek. Pak jsem nějakou dobu podnikala naplno já a tím je vlastně jednoznačné, že máme každý svůj účet. A i když dneska už jsme oba zaměstnaní a podnikáme jenom jako vedlejšák, účty jsme nikdy nespojili. Osobně takové to „dáme peníze na jednu hromádku a pak se budeme domlouvat“ považuji za nejrychlejší cestu k rozvodu. Chlap má úplně jiné priority než ženská a těžko po něm budu chtít, aby mi nechával peníze na papiňák nebo kosmetičku. Dokonce ani to, že nutně potřebuji plesové boty s ním nepohnulo... Stejně tak já nechápu, na co je mu nový operační systém, když jeho PC bečí jako raněná ovce a potřebovalo by spíš sběrný dvůr než reinstalaci a pořizovat do auta navigaci, když jezdím nejdál 30 kilometrů, mi přijde totální šílenost.
Takže dohodu máme víceméně jednoznačnou: manžel platí náklady na bydlení (inkaso, poplatky obci a další) a posílá mi určitou částku na účet, já platím zbytek. O velkých náhlých výdajích se domlouváme - např. pračku jsem koupila já z kreditky a po větší zakázce mě od manžela přistál dáreček v podobě části ceny přímo na kartu, ojeté auto mi zaplatil on. V takovém případě ale chápu, že model vyberme společně, popřípadě budu schopná mu zdůvodnit, proč pračka stála přes 10 000 Kč, když se podle něj skoro stejná dala koupit za šest a zkušební jízdu autem absolvoval se mnou.
Co kdo z nás vydělá nad potřeby domácnosti a jak si s tím hospodaří je jeho věc, ovšem nemůže čekat, že ho druhý bude tahat z bryndy, takže oba máme úspory pro případ nouze. A kupodivu - i když většina lidí to vůbec neuvažuje - máme i pojistky a důchodové spoření, založené vždycky stejným způsobem: chlap má větší příjmy, takže i větší pojistnou částku, kterou v případě maléru dostanu já, abych mohla zajistit nejen rodinu, ale i firmu a dům, já mám pojistku nižší, ovšem pojistnou částku dostane manžel napůl se synem, aby ani jeden nezůstali úplně na suchu, než se naučí hospodařit s tím, co mají.
Přiznám se, že za těch 25 let, co jsme spolu, jsme se hádali o kdeco od barvy závěsů přes výchovu syna až po typ auta, ve kterém budeme jezdit, ale nikdy jsme se nepohádali o peníze. Prostě to funguje. Díky téhle dohodě se u nás nikdy nemuselo řešit, kdo z nás vydělává víc, protože to prostě nevíme - i když tuším, že občas manžel nebyl ten, kdo nás živil. A protože vím, že moje peníze (včetně apanáže od manžela) mi na účtu prostě přistanou, a když nepřistanou, dovedu s tím počítat předem, mám ve financích jistotu. Můžu si naplánovat i takové věci, jako je měsíc bez příjmů kvůli změně místa. Klidně přiznám, že v případě napnutého rozpočtu si vedu domácí účetnictví - bez toho bych se asi neobešla - protože když je manžel bez práce, tak mi v podstatě dává všechno, co dostane a utěšuje se tím, že až zase začne vydělávat, tak se rozšoupne.
Osobně považuji volnost v nakládání s penězi za větší výhru, než si myslet, že mám o všem 100% přehled. Ten snad člověk nemůže mít nikdy...
Pajda
Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.
Téma dne 9.7.2013: Finance ve vztahu
- Jak řešíte finance ve vztahu? Popište mi váš systém!
- Hádáte se kvůli penězům?
- Už jste se někdy kvůli partnerovi dostala do finančních problémů?
- Jste na partnerovi finančně nezávislá?
Své přístupy k financím ve vztahu a životní zkušenosti mi zasílejte nejpozději 9.7.2013 do 15.00 hodin na e-mailovou adresu redakce (viz níže). Váš příspěvek ať je dlouhý alespoň jako tento odstavec textu, lépe o fous delší. Tedy chcete-li mít šanci na malý dárek, který jsme k tomuto tématu vybrali, totiž pěknou knížkou: Kdo miluje nejvíc od Tess Stimsonové (nakladatelství Domino). Vždyť kdo miluje nejvíc, nehledí na peníze...
- Redakční e-mail: Redakce@zena-in.cz
- Heslo: FINANCE
- Ukázka z knihy: Kdo miluje nejvíc
Nový komentář
Komentáře
dajte si časť spoločných peňazí na sporiaci učet a bude po probléme :)
Pro tyhle případy mám raději zajištěné vedení účetnictví, aby pak náhodou nedošlo k nějakým sporům
Kahomar — #89 ano,máme to stejně a žádný problém není
s tímto absolutně nesouhlasím. Máme doma jeden účet společný, na který chodí obě dvě naše výplaty a žádný problém.
Rikina — #85 bezkontaktní karty to zrychlují, ale přiznám se, že si teprve zvykám, že není třeba při drobném nákupu zadávat PIN, tím se vlastně karta stává hotovostí, může ji použít každý...od banky jsem ji dostala automaticky, ani mi to nesdělili, druhou kartu budu mít novou v prosinci, prý musím cca měsíc předem požádat, že chci "obyčejnou", jinak bude také bezkontaktní...tím mohu mít teoreticky v peněžence 2 x 20tis Kč, což už by při krádeži hodně bolelo
Rikina — #84 kdyby jenom to, ještě bych to pochopila, ale já jsem se dokonce setkala s přirážkou či menší dohodnutou slevou
Barbucháč — #83 tahám to sem, protože jsem tím chtěla říct, že i to může obchodníky odrazovat...a docela vím, o čem mluvím...viděla jsem tedy jinak vypadající účty než Ty, jenže Ty využíváš lepší banky, tak ty to mají asi všechno jednodušší...buď ráda, že jsi si to dokázala tak šikovně zařídit
Jinak já jsem asi ten zpátečník - platební karty mám, a i s nima platívám, ale nerada.
A když je v krámě fronta za tři rohy, a někdo u kasy zdržuje s placením kartou, trvá mu to tejden, a prodavačce taky, než to "zúřaduje", případně jim to nejde a platba proběhne na třetí pokus, pokud vůbec, tak to nejsem nadšená. 
Někteří obchodníci navíc vymysleli, že sice kartu přijmou, ale až od určité výše útraty. Samozřejmě každý si to stanoví dle svého uvážení a každý jinak, někdo to aspoň napíše na dveře, u jiného se to člověk dozví až při placení. Takže třeba tu zmrzlinu nebo limču za dvacku člověk kartou nezaplatí, protože obchodník řekl limit "od stovky vejš".
RosaGloriaDei — #80 ano, obchodník platí 1,5-3%, podle podmínek, jaké si s bankou dohodne, obvykle se to odvíjí od obratu plateb kartami. Na začátku každej kafrá a ve finále si to chválí, protože kupodivu zjistí, že k němu začalo chodit víc zákazníků.
Nechápu proč sem taháš účtování bankovních výpisů? Navíc to žádná extra lahůdka není, protože na výpise je platba připsána jednou částkou a v přiloženém rozpisu jsou uvedeny jednotlivé částky tržeb a na konci jedna minusová = poplatek. Takže se ve finále jedná o dvě účetní operace (nepočítám-li účtování DPH).
RosaGloriaDei — #50 "Vás ještě banka nutí chodit osobně na pobočku? Kde to žijeme, to je jak kdyby tě nutili přetáčet kazetu obyčejnou tužkou."
A mít účet u ČS jen proto, že jejich bankomaty jsou všude? Nezájem. Holt nebudu vybírat po dvoustovkách, ale vyberu rovnou 5.000 a je to.
Pro mě jsou ČS zloději největší, měla jsem u nich účet jako student a už tehdá se poplatky šplhaly přes 100 Kč. Tak to teda fakt ne. 
Eva_Fl — #72 Závidim. Mě tak obtěžuje se neustále starat o to, abych měla hotovost.
Barbucháč — #79
To je také řešení.
Barbucháč — #77 osobně si radši koupím čerstvé maso u řezníka za hotové než v marketu na kartu...
a ono to ani pro obchodníky není až tak úplně jednoduché, banka jim sice terminál dá zdarma, ale za každou platbu si strhne 2-3% s tím, že je jedno, kolik zákazník zaplatí...a účtovat pak takové bankovní výpisy je také lahůdka
na druhou stranu mně například placení kreditkou přináší 1% na penzijní spoření
v.poho — #78
na netu platím běžně, ale dodržuju jistá bezpečnostní pravidla.
Mám na tyto transakce samostatný účet (zdarma) a k němu kartu (zdarma), než platbu provedu, převedu si na ten účet příslušnou sumu peněz, povolím na kartě on-line platbu a jakmile je částka odepsána, zas kartu zablokuju.
Osobně do obchodů, kde karty neberou prostě nechodím. V hotovosti u sebe nemám obvykle víc, než 20-50 Kč.
Barbucháč — #77 ..ale ono to bezpečnější je.
Zrovna minulý týden jsem platila kartou přes net. Nemusím zadávat PIN, jen čísla, která si na té kartě volně přečtu....
Takže co, pokud mi někdo ukradne kartu, mám na ní větší limit než obvykle nosím v peněžence.
Takže taky platím v obchodech hotově a kartu mám pečlivě uloženou v šupleti.
Pro sebe jsem totiž žádnou výhodu v placení kartou neobjevila.
ono to nebraní karet ale hodně způsobují i zákazníci sami, kdyby se prostě otočili a šli nakoupit jinam, tak si to ti obchodníci celkem rychle uvědomí, že je něco blbě
a jde to postupně zavést i do malých měst.
Jezdím na chalupu do vesnice s asi pětistovkou stálých obyvatel a místní konzum od loňska karty bere a zrovna tak i hospoda. Když se chce, tak to jde.
Dokud tady ale běhají lidi, kteří mají účet v bance a nevyužívají kartu, protože hotovost je bezpečnější, tak je to zkrátka těžký
v.poho — #71 jasně já to beru
u nás je to jak je a všechny účty hlavně zejí prázdnotou
,ale snad už bude líp
Eva_Fl — #74 já bydlím v malém městěčku a tady kartu neberou nikde,sice tu nenakupujem,ale hotovost se občas šikne,ale málo,jenže dost lidí tu nakupuje a pak je jim karta k ničemu,není tu ani bankomat,a takových městeček je pořád u nás dost
Rikina — #73 aha. Mela jsem tady navstevu z Ceska a pani se me porad ptala : a berou tady kartu?
Tady berou VSUDE kartu. Nebrali ji v jedny cukrarne, kde nam nalozili 3 ohromny porce zmrzky a my jsme ji jim tam nechali, nemeli jsme hotovost. To bylo poprve a naposled, co jsem se s tim setkala. A uz je to cca 10 let zpatky.
Eva_Fl — #72 Tady není možné všude platit kartou
spousta obchodů nebo restaurací vůbec platební kartu nepřijme, ani na to nejsou technicky zařízení. Ani služby nelze všude zaplatit kartou. Bydlím v městečku okresního formátu, a kam přijdu, tam chtějí hotovost. Výjimka jsou obchodní řetězce supermarketů, nebo třeba benzínové pumpy, a to teda zdaleka ne všechny vezmou kartu. Druhá věc je, že i když někde na platby kartou mají tu čtečku, tak jsou stejně radši za hotovost, protože za platby kartou musí platit poplatky a mají s tím administrativu navíc.