Brazilské karnevaly jsou jen jednou z mnoha mohutných oslav, kterých tito teplomilní lidé notně využívají ke stálému veselí.
Právě proběhlé oslavy Nového roku pojímají Brazilci taktéž v radostném duchu. 
Oslavy bohyně moře
Brazilci mají ve zvyku nosit do moře květiny, jako dar bohyni moře Yemanjá a prosí ji o splnění jejich novoročního přání. Marnivá bohyně Yemanjá pochází z afrického panteonu, ale v současnosti ji uctívají i bílí křesťané.
Za zvuku taneční hudby v okolí ohňů na pláži slaví a těší se na lepší zítřky. Pokud někdo provolá optimistické heslo a pokud v něm ještě zmíní slib práce, kanou jim slzy dojetím…
Životní úroveň
Brazilci jsou skutečně usměvaví a laskaví, a to i přesto, že jejich životní úroveň je velmi nízká a většina z nich žije pod hranicí chudoby. Kdo má zaměstnání, vydělává velmi málo a peníze mu nestačí ani na základní potřeby. Hovoří se o více než 20 % nezaměstnaných, a ti co vydělávají, dostanou za svou denní práci často pouhý 1 USD.
Historie
Doložené osídlení Brazílie se datuje již do doby před 40 000 lety. Před objevením Brazílie Portugalci v roce 1500 bylo území osídleno indiánskými kmeny Tupí-Guaraní, Botocudo, Coroado aj. Mořeplavec Vicente Yáňez Pinzón se dotkl nynějších brazilských břehů 26. ledna 1500, jeho kolega Diego de Lepe v únoru a březnu téhož roku.
V lednu 1504 objevil Coelho Guanabarskou zátoku, a protože se domníval, že jde o ústí velké řeky, nazval ji Rio de Janeíro („Lednová řeka").
Brazílie měla českého prezidenta
Když v polovině 19. století prodal truhlář Jan Nepomuk Kubíček z obce Kolný u Třeboně svůj majetek a přestěhoval rodinu do Nového světa, těžko mohl tušit, že tento čin bude základem jedné z nejúspěšnějších ér jeho nové vlasti - Brazílie.
Kubíčkův vnuk, Juscelino Kubitschek de Oliveira, to totiž dotáhl až do prezidentského křesla.
Bezpochyby k tomu přispělo i jeho nejznámější dílo, totiž výstavba nového hlavního města. Na místě, kde do té doby nebyl jediný dům, nechal založit město Brasilia, svého času největší staveniště světa.
Juscelino Kubitschek, který byl podle řady znalců nejoblíbenějším prezidentem Brazílie a vždy se hlásil k českému původu, zahynul 22. srpna 1976 za nevyjasněných okolností při automobilové nehodě na dálnici mezi Sao Paulem a Rio de Janeirem.
Jeho pohřeb se stal vůbec největším smutečním aktem v dějinách země.
Které místo v Brazílii je třeba vidět a jaké dojmy si z výletu do této země můžete přivést, jsme se zeptali Katy Youngové, která v rámci svého častého cestování tuto zemi nedávno navštívila:
„Při vzpomínkách na Brazílii mi jako jedna z prvních přijde na mysl atmosféra místního fotbalového zápasu.
Nenechali jsem si totiž ujít příležitost navštívit obrovský fotbalový stadion Maracana, na němž probíhalo finále Carioca Cupu. Jde o pohár státu Rio de Janeiro a tento zápas by se dal přirovnat k našemu utkání Sparty a Slavie.
Již tři hodiny před zápasem začala na stadionu „samba party“, kterou přerušilo až zahájení zápasu. Ochozy byly plné nejen mužů, ale i žen a dětí, jež nepřestávali bubnovat, tančit a rozvíjet vlajky obrovských rozměrů.
Hned v úvodu zápasu nastalo první nedorozumění mezi rozhodčím a hráči a vtom okamžiku jsem měla obavu, že se jedná o poslední chvíle mého života. Přítomných 80 tisíc diváků se přímo vymrštilo a svůj rytmus a hlasitost jakéhokoliv zvukového doprovodu ještě zdvojnásobilo.
Po chvíli s úlevou zjistím, že se nic neděje. Na fotbalovém stadionu Maracana to takto prostě chodí.
Utkání dopadlo výborně, jelikož nikdo nezemřel. Bylo pouhých 12 těžce zraněných…
Snad nejkrásnější přírodní úkaz, který jsme mohli na naší cestě vidět, byly vodopády Foz de Igacu. To jsou jedny z největších vodopádů vůbec a nachází se na hranicích Brazílie, Argentiny a Paraguaye. 
Z Ria jsme letěli přes město Curitiba, kde jsem přestoupili do letadla velmi malých a nevěrohodných rozměrů. Hodinu a půl jsme v tomto stroji letěli směrem na jih a pod námi se rozprostíral pouze prales. Tato dramatická cesta se ale rozhodně vyplatila, jelikož přenádherná krajina a pohled na obrovské masy valící se vody těchto vodopádů, se navždy vryly do mé paměti. Použiji vyjádření kamaráda, který tento výlet absolvoval se mnou a měl možnost porovnání s vodopády Niagarskými, které bylo jednoznačně ve prospěch vodopádů Foz de Igacu. Byl přímo nadšen zejména zachováním přírody. V blízkosti vodopádů se totiž nenacházejí žádné hotely a restaurace a všude se lze pohybovat pouze po přírodních stezkách. Z civilizačních stop zde naleznete jen pár občerstvovacích stánků a možnost ubytování je v nedalekém příjemném, ač turistickém městečku.
Vřele vám výlet k vodopádům Foz de Igacu doporučuji a určitě si udělejte čas na jejich prohlédnutí ze strany brazilské, tak i argentinské.
Mně osobně se líbila „ta argentinská“, ale to už je věc každého z vás.
Hodně zážitků na cestách!“
Za odpovědi Katy Youngové poděkovala
Zdroj: brazílie.xhaven.net, Týden
Nový komentář
Komentáře
dnus: no teda, ten svet je malinkatej