Jacqueline Lee Bouvierová se narodila v roce 1929 v bohaté a vážené rodině obklopené početným služebnictvem, komorníky, řidiči a zahradníky. Otec, burzovní makléř, byl známý a nenapravitelný sukničkář, což matka po několika letech přestala tolerovat. Po rozvodu se znovu provdala, jak jinak než opět za boháče. Malá Jacqueline velmi brzy dokázala novou situaci, kdy mezi sebou o její přízeň soutěžili oba tatínci, využít ve svůj prospěch. Odmalička milovala literaturu, psala básně, krásně malovala, věnovala se baletu a jízdě na koni. Už v jedenácti letech měla na svém kontě řadu vítězství z různých závodů. Upozornila na sebe, když se v roce 1947 stala Debutantkou roku.

6374af6aaf3cfobrazek.png
Foto: Šestiletá Jacqueline Bouvier se svým psem. 1935

David Berne, Public domain, via Wikimedia Commons

Studovala na třech elitních školách: na Vassar College literaturu a dějiny umění, totéž poté i na pařížské Sorbonně v Paříži a studium ukončila na Univerzitě George Washingtona. Mluvila plynně anglicky, francouzsky, italsky a španělsky. V prvních letech manželství pak ještě studovala americkou historii na Univerzitě Georgetown ve Washingtonu. Současně pracovala na své kariéře.

V létě 1951se ucházela u nejprestižnějšího módního časopisu Vogue o tzv. Prix de Paris, která začínajícím novinářkám umožňovala praktikovat půl roku v New Yorku a další půlrok v Paříži. Tehdy zvítězila v konkurzu mezi 1279 adepty z celé země. Nakonec si to rozmyslela a redakci zanedlouho opustila. Prý snad proto, že by v ryze ženském prostředí neměla šanci potkat potenciálního manžela. A vyplatilo se! Jako redaktorka Washington Times-Herald dostala za úkol interview s ambiciózním Johnem Fitzgeraldem Kennedym.

Ten kolem své pětatřicítky začal vážně uvažovat o rodině, manželce a dětech. Měl pověst sukničkáře a nemínil na tom nic měnit. Nicméně bez ženy a dětí nebylo v morálně konzervativní Americe v padesátých letech ani pomyšlení na slibnou politickou kariéru. Jacqueline si jeho žádost o ruku docela rozmýšlela, o jeho pověsti samozřejmě moc dobře věděla. Ještě tu byl třináctiletý věkový rozdíl. Nakonec převážily Johnovy kladné vlastnosti a v roce 1952 došlo k zásnubám.

6374b5937311cobrazek.png
Foto: Jacqueline ve svatební den
Toni Frissell, Public domain, via Wikimedia Commons

Jejich svatba 12. září 1953 v kostele sv. Marie v Newportu se stala opravdovým vrcholem roku. Svatební šaty navrhla Ann Lowe, kterou deset dní před obřadem potkala nepříjemná nehoda. Její salon byl vytopen a všechen materiál zničen. Nakonec se jí zakázku podařilo na poslední chvíli dokončit, nicméně na ní hodně prodělala. Ikonická róba je dnes vystavena v Kennedyho knihovně v Bostonu. Na obřad bylo pozváno na dvanáct set hostů, další se tísnily před katedrálou. Obřad trval čtyřicet minut, gratulace pak dvě hodiny.

Johnovy mimomanželské avantýry se obzvláště v prvních letech před veřejností dařilo ututlat, o to více bylo sledováno intimní soukromí jeho manželky. Po potratu v roce 1955 se následujícího roku narodila mrtvá dcera Arabela. Nebyl to dobrý začátek! Následovala tři vyčerpávající těhotenství, dvě se šťastným koncem – dcera Caroline přišla na svět v listopadu 1957, v roce 1960 se pak narodil syn John jr. Poslední chlapeček Patrick se narodil v srpnu 1963, žil však jen několik hodin. Přestože vztah Kennedyových nebyl zdaleka tak pohádkový, jak se snažili prezentovat světu, v rozhodujících chvílích stáli při sobě a rodinné tragédie, které je potkaly, je posílily a stmelily.

6374b5d0c3488obrazek.png
Foto: S manželem a dětmi
Cecil W. Stoughon, Public domain, via Wikimedia Commons

Když se 20. ledna 1961 po vyhraných prezidentských volbách jen s velmi těsným výsledkem nastěhovali do Bílého domu, byli nejmladším párem v jeho historii. Právě v době Kennedyových naznal Bílý dům nejvíce změn. Na financování přestavby uspořádala Jacqueline veřejnou sbírku a přesvědčila Kongres, aby prohlásil Bílý dům za národní historickou památku. Během jednoho roku došlo k jeho razantní renovaci i k výměně mobiliáře. Jacqueline zde vytvořila muzeum americké historie se sbírkou prezidentských portrétů. Kromě reprezentace manžela se bezvýhradně věnovala svým dětem.

A pak přišel osudný Dallas 22. listopadu 1963, asi nejznámější událost druhé poloviny dvacátého století a zavraždění nejmladšího amerického prezidenta. Událost dodnes neobjasněná znamenala nejen tragédii v dějinách USA, ale především v rodině Kennedyových. Celý svět obletěly fotografie zdrcené vdovy s oběma malými dětmi na pohřbu JFK.

6374b2169d00bobrazek.png
Foto: Dallas 22. listopadu 1963
Walt Cisco, Dallas Morning News, Public domain, via Wikimedia Commons

Kdyby Jacqueline chtěla, mohla udělat velkou politickou kariéru. Nabízeli jí místo viceprezidentky, velvyslankyně USA v Paříži nebo senátorské křeslo. Odmítla! V následujících letech se věnovala jen výchově dětí a památce manžela. Zasadila se o výstavbu John Fitzgerald Kennedy Memorial Library v Bostonu.

Po zavraždění svého švagra Roberta Kennedyho se rozhodla k ráznému kroku. Opustila USA a v roce 1968 se provdala za o dvaadvacet let staršího řeckého rejdaře Aristotela Onassise. Do té doby nejpopulárnější žena Ameriky rázem ztratila veškeré sympatie veřejnosti a dostala punc zlatokopky. První léta trávili manželé na ostrově Skorpios, v Aténách, Paříži či New Yorku a vše bylo v médiích prezentováno jako šťastné období.

Zlom nastal po tragické smrti jediného Onassisova syna Alexandra, který zahynul při leteckém neštěstí. Tehdy dával Onassis nepokrytě najevo, že se měl oženit s mladší ženou, která by mu dala mužského dědice. Mezi manželi nastaly velké rozbroje. Onassise vyčerpával nákladný život Jacqueliny, zejména astronomické částky, které dokázala bez mrknutí oka utratit za módu. To prý bylo i na něj dost. Zdánlivé počáteční štěstí se vytratilo. A tak Onassis začal scházet s jinými ženami, zejména s Marií Callasovou. Uvádělo se, že uvažuje i o rozvodu. Nakonec k němu nedošlo. Vše vyřešila v roce 1975 smrt už těžce nemocného Aristotela Onassise. Jacqueline se natrvalo vrátila do New Yorku, kde ostatně pobývala i v posledních letech manželství s Onassisem.

Vrátila se ke své staré vášni – práci s jazykem a knihami. Nejdříve pracovala jako redaktorka u Viking Pressa a od roku 1977 působila jako úspěšná akviziční redaktorka v nakladatelství Doubleday, kde pracovala mj. na autobiografii Michaela Jacksona Moonwalk. V roce 1985 obsadila padesáté místo v žebříčku nejbohatších žen Ameriky. Byla mezi nimi jediná zaměstnaná.

I v soukromém životě byla konečně šťastná. V roce 1985 se do jejího bytu na Páté avenue přestěhoval zámožný obchodník s diamanty Maurice Tempelman. Zemřela v roce 1994 na rakovinu lymfatických žláz. Je pochována vedle svého prvního manžela J. F. Kennedyho na Arlingtonském hřbitově…

Zdroj info: Phillip Gassert: První dámy Ameriky, 2001, Nejvlivnější ženy naší doby, 2018, Barbara Sichtermannová: Slavné páry, 2004

Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Reklama