To je dilema, které řeší snad každá maminka jednoho dítěte. Kdy druhé?
Pokusila jsem se sesbírat informace o výhodách a nevýhodách různých rozestupů…
Maximálně 3 roky
Nejnáročnější pro maminku, prý ideální pro děti. Jsou si věkově blízcí, mají stejné zájmy a spolu si vyhrají.
Maminka ovšem musí opravdu dobře organizovat svůj čas a podle mého názoru mít navíc tři páry rukou, aby stihla běhajícího raracha a úplně čerstvé miminko k tomu.
Často jsem k tomuto věkovému rozdílu četla poznámku, že pomoc okolí je naprosto nezbytná.
Snad to neznamená nastěhovat si domů některou z babiček, ale pomoc tatínka, který přichází domů z práce, je opravdu nutná.
Děti se velmi rychle srovnají ve vývoji a pak s nimi lze podnikat společné aktivity, protože jejich fyzický potenciál je téměř stejný.
3 až 6 let
Pro maminku už možná méně náročné, protože starší dítě tráví část dne ve školce. Pokud ale zrovna do školky nastupuje, je tu nebezpečí, že bude mladší dítě brát jako důvod, proč nemůže být doma. A musí do školky, kam se mu třeba nechce.
Starší dítě poté nastupuje do školy a mladší třeba zrovna do školky. Navíc maminka znovu do práce, takže je to období plné změn, a to sebou může nést napětí v rodině.
Výhodou je, že pokud je věkový rozdíl spíše k šesti letům, pak dítěti vcelku rozumně vysvětlíte vznik nového života a fakt, že maminka teď na ně nebude mít tolik času.
6 až 15 let
S každým stoupajícím rokem věkového rozdílu je nutno brát ohled na to, že děti už si jsou věkově daleko.
Sourozence si často opravdu ze srdce přejí a těší se na něj. Potud to má maminka lehké. Stejně ale ještě nejsou natolik dospělé, aby plně pochopily změny v rodině po narození miminka. Můžou tedy mít krize a požadovat „odložení“ miminka a to, aby se jim mamka plně věnovala a vše bylo jako dřív.
Navíc se zde rodina neubrání pasování staršího dítka do role chůvy a to může k mladšímu sourozenci u některých dětí vyvolat odpor.
Může se také stát, že až bude starší dcera navazovat první vztahy s chlapci, její mladší sourozenec teprve půjde do školy, nebo dokonce do školky.
15 a více let
Tady smekám před rodiči, protože soudě podle prvního dítěte už jsou také starší a dítě v tomto věku bývá většinou toužebně očekávané.
Při pořizování benjamínka by ale měli vzít ohled na dvě věci:
Děti budou sice sourozenci, ale cestu k sobě si najdou patrně až v dospělosti, a role chůvy je v tomto případě na starším dítěti skoro stoprocentně.
Druhou věcí je to, že obě děti budou vlastně vychováváné jako jedináčci. První je prakticky jedináčkem a druhý je „už zase“ jedináčkem.
A rozhodně také stojí za přemýšlení zvážit síly rodičů… Kolik vám bude, až bude dítěti deset, dvacet...
Nicméně i v této kategorii znám několik velmi šťastných párů a dobře fungujících rodin.
Je na každém, aby se rozhodl. I když často to rozhodne osud, ať už pozitivně nebo negativně.
A co vy?
Jaký je rozestup mezi vámi a vaším bratrem či sestrou?
Bylo to ideální?
A jaké to má výhody a nevýhody?
A kde je vlastně ten IDEÁL?
Nový komentář
Komentáře
My máme dva kluky, Honzíkovi je 6 a Jirkovi 8 a musím říct, že to je fakt ideální, protože si spolu pořád hrají a ten starší dohlíží na mladšího. Nejvíc si vyhrají s hračkami, se kterými si mohou hrát společně. V poslední době si hodně oblíbili laserové pistole, které dostali k Vánocům.
Syn 33, dcera 26, druhá dcera 15.
mám mezi syny 1,5 roku a pak po 15- ti letech dceru
Mám 19ti rozdíl ,synům je 39,37,31,19let,bráškové hlidají i když jde na disko.
Mezi syny je 8-miletý věkový rozdíl.Myslím,že neměli nikdy problém,ani oni,ani já.
My jsme s bráchou o 11 roků a myslím a máme super vztah, ale je pravdou, že v podstatě jsme byli každý jedináček.Občas spolu zajdem na pivko nebo na nějakou akci a najednou je věkový rozdíl pryč, prostě se bavíme.....
Tak pro nás je toto téma zrovna aktuální, protože máme s manželem 1 a 3/4 letou holčičku
a dalšího sourozence by měla mít až jí budou 2 a čtvrt a já z toho tak trochu šílím, jak to zvládnu, protože naše první není zrovna andílek 
A taky musím pořád myslet na to, jak si budou rozumnět a jestli to bude holka nebo kluk - no prostě jsem z toho hotová!!! Já si pořád říkala, že nechci velký věkový rozdíl mezi dětmi - plánovali jsme to takhle, ale ted jsem z toho trochu zaskočená a bojim se, ale závěr je, že asi vše záleží na těch dětech jak si budou rozumnět a taky na nás na rodičích jak je naučíme se k sobe chovat! Tedy doufám 
Šupitopresto: Tento můj synovec mě taky prudí oslovením tetko. Hlavně v hospodě je to efektní
Meander: Mě vždycky tyhle rodinné propletence pobaví
Moje mamka má taky o dva roky mladší neteř, a tátova o deset let mladší neteř mu strejdo řekne jen z legrace
Šupitopresto: Já mám o tři roky mladšího synovce
Já jsem s bratrem o 14 měsíců, to je "skoro" jako dvojčata. Jako starší sestry se mně určitě dotkla občasná starost o mladšího bratra, ale jak píšete vyhráli jsme si spolu, ve škole jsme si dokázali pomoci, navštěvovali jsme společně kroužky... Také jsme měli hádavé období, ale dnes máme krásný vztak.
Obdivuji za to svoji mámu, která se v té době starala o 2 rarachy a byla na to sama - babičky čas němely a taťka dost pracoval. Dodnes nevím, kde bere tu energii
euronka: to mi připomnělo mojí sestřenku, té se narodila ve 40 třetí holčička a za tři měsíce její nejstarší dceři také holčička, takže teta s neteří vyrůstají skoro jako ségry
Mám bratra, který je mladší o 2 roky a potom benjamínka naší rodiny, který je ode mne mladší o 20 let :-))) Nikdy v životě bych si nepomyslela, že se tohle jednou stane, ale můžu říct, že bych neměnila. Je vlastně jako můj syn (i lidé, kteří nás neznají si to myslí). Mám ho šíleně ráda a taky ho (i když nevědomky) asi dost rozmazluju. je to něco naprosto jiného. Vztah s prostředním bráchou je takový nijaký, ale s tím nejmladším cítím, že bere více mně než bráchu. Beru si ho k sobě domů na prázdniny, na víkendy a je to super. Myslím, že mu jistým způsobem i jeho vrtevníci závidí, že má takovou "ségru". A naprosto určitě vím, že si teprve toto dítě maka užívá. měla ho ve 42letech a nemůžu říct, že by se na ni dívali cizí lidé jako na nějakého blázna. Je to na člověku jak se cítí. Miluju ho, ale na druhou stranu je to pro mě nejlepší škola a prevence )prozatím)proč ještě nemít vlastní dítě:-)))
Já jsem se sestrou o 15 měsíců a stále se hádáme.V dětství jsme taky moc dobře nevycházely.Teď mám 4-letá dvojčata a 4měsičního chlapečka a holky jsou moc šikovné,pomáhají mi(dělají blbinky na malého,malý se od rána do večera chechtá).Jsem ráda,že nežárlí.
Taky se přidám, mám bráchu o deset let mladšího a házeli mi ho na krk
a teď on má sestru o 16 let mladší a to samý má zase on
ale každopádně jsme každý jedináček
já plánuji mít děti tak dva roky od sebe maximálně. Vím, že je to záhul, ale to se zvládne a potom si snad vyhrají spolu
Mám kluky s odstupem 15 měsíců, a fakt to byl zpočátku záhul
Přesně to odpovídá popisu v článku na toto období. Bez tatínka a (občas i) babičky bych vypustila duši (každou noc cca 5-8x vstát, tu nakojit mimino, tu uklidnit řvoucí batole...a přes den uhlídat batole a uspokojovat potřeby mimina, vařit, prát, nakupovat...) Je fakt, že vyrostli skoro jako dvojčata a mají k sobě velmi blízko a jejich boje a slovní půtky jsou velmi vyrovnané...
Když už miminu byly dva a batoleti tři roky, situace se dala zvládnout, ale mimčo versus batole je na provaz...
Za ideální bych považovala odstup dvou až čtyř let...
gwen: jj, to se stává
Se mi zadařilo.
gwen: a není spíš ona o 6 let mladší??
Někde jsem vyčetla, že tělo má po porodu 2 roky odpočívat. Přijatelný odstup sourozenců je 3 až 4 roky, myslím i pro rodiče. Mám sestru o 6 let starší a štvalo mě to. Musela jsem ji vodit do jeslí, školky pak do školy a z družiny. Ke konci základky už mi povinností ubylo. Teď je to v poho.
Doporučuji přečíst si knížku od Kevina Lemana: Sourozenecké konstalace.