Diety, hubnutí, celulitida a jo-jo efekty jsou stále omílanými tématy žen. Zvláště v jarním období každá řeší hubnutí do plavek. Podle tohoto „receptu“ to asi nestihnete, ale třeba se vám může hodit alespoň k udržení váhy.
Když jsem do rubriky Zdraví dostala téma hubnutí, byla jsem docela v úzkých. Co nového se o tom dá ještě napsat? A co k tomu mám říct já, když s tloustnutím problém nemám?
Jedině že bych se s vámi podělila o své zkušenosti, jak si váhu alespoň udržet, což někdy nebývá o moc snazší než zhubnout. Kdybych teď tvrdila, že jsem nikdy nedržela žádnou dietu, lhala bych. Držela, ale víc než na diety věřím na prevenci, a to se mi osvědčuje.
Jak a kdy mě to vůbec napadlo?
V době dospívání jsem začala přibírat od pasu dolů a po pár netaktních poznámkách, že mi roste (s prominutím)“prdel“, jsem se nad se sebou zamyslela. Holka, tak takhle ne! Pravda, trochu mi k tomu dopomohl i obraz mé zakulacené maminky a představa, že bych jednou mohla vypadat stejně jako ona, byla dostatečným varováním. Mami, promiň.
Tehdy jsem si poprvé řekla, že když se sebou začnu něco dělat hned, nikdy to nemůže dojít tak daleko, abych nakynula víc, než dokážu silou vůle zvládnout.
Jak jsem si předsevzala, tak jsem i udělala a dělám dodnes. Moje tělo si na tenhle „režim“ zvyklo a celkem mě poslouchá. Zatím.
Nikdo mi nechce věřit, že jsem štíhlá bez práce a že jsem svou postavu nezdědila po rodičích. Nezdědila. I můj tatínek byl spíš kulaťoučký. Má štíhlost je výsledkem sebekázně.
Dávat si pozor na „krizová“ období a krotit se.
Bez kil navíc jsem přežila i těhotenství, na které se ženy dost vymlouvají. Jenomže těžko neztloustnout, když jíte za dva a pouštíte uzdu svým chutím. Možná jsem měla „štěstí“, že mi bylo špatně a nehonila mě mlsná, takže jsem mohla jíst střídmě. Po porodu jsem začala hned cvičit a za pár týdnů jsem se vešla do kalhot, které jsem nosila předtím.
V dobách, kdy se s nějakým přibráním počítá, třeba o Vánocích, Velikonocích a jiných svátcích „obžerství“, se snažím nepřejídat a víc se hýbat. Příležitostí, jak „vypadnout“ od lákavých pochoutek, se najde jistě dost.
Nikdy nedopustím, abych přibrala víc než dvě kila. Jistě uznáte, že „sundat“ dvě kila je podstatně jednodušší než se zbavit pěti nebo dokonce deseti.
Nejím před spaním, i kdybych měla hlad. Zaženu ho třeba jen zeleninou nebo ovocem.
Řídím se pořekadlem: Snídani sněz sám, o oběd se rozděl s přítelem a večeři nech nepříteli.
Nevážím se. Je to úplně zbytečné a stresující. Pokud přiberu, poznám to spolehlivě podle oblečení. Když mi přestanou být volné džíny na stehnech, je to signál, že bych s tím měla něco dělat.
Tak to dělám já a moje váha je stejná jako v době, kdy mi bylo dvacet.
Čtěte také
- Trvalé hubnutí je běh na dlouhou trať
- O hubnutí do plavek nám řekla i zpěvačka Zorka
- Pusťte se do jarního hubnutí
Nový komentář
Komentáře
Anime Otaku — #18 léky se dávkují podle váhy a tu mi 90% doktorů odhaduje o cca 10 kilo méně. To se samozřejmě nevyrovná tím, že jsou svaly kompaktní...
pajda — #13 Pokud se takhle hodně hýbeš, tak asi budeš mít dost svalové hmoty, ta není vždycky masivně vidět, někteří lidé mají hodně "husté" svaly, jsou těžké, ale poměrně kompaktní. Jinak kdyby jsi měla většinu váhy opravdu v kostech, tak bych se nebála poddávkováním léky, ale spíš předávkování, prtože lékdy jsou podávané podle aktivně spalující tělesné masy, svaly a orgány, kosti v tom mají minimální podíl
Abych nezapomněla - s názorem v článku souhlasím. Ve všem je prevence lepší než odstraňování následků. V hmotnosti to platí trojnásob
Držím si stejnou váhu od dvaceti (je mi 50), jen jsem poslední dobou trochu ubrala přílohy. ale docela dost se hýbu, třeba přes velikonoce jsem najezdila přes 200 km na kole.
Léthé — #14 Přesně. Tak to je. Každá jsme jiná. Když jsem si pracně udržovala svých třiapadesát, tak jsem byla pořád nemocná, uondaná a druhé patro pro mě bylo příliš vysoko, bez přestávky jsem ho nevyšla. Pak jsem dost onemocněla, váha byla to poslední, co mě zajímalo, přibrala jsem. Víc, než mi bylo milo. Jenže teď vyjdu páté patro bez problémů, míň se zadýchám i při rychlé chůzi a dokážu ujít za den 30 km. (Jen nedělám pohyb, u kterého se dá zpotit. To ale proto, že se zpocených lidí štítím a na sobě ten pocit už vůbec nesnesu. Je mi na nic, když jdu kolem fitka a tam kdosi štěká povely a já si představím ta odporná propocená trika.)
pajda — #13 optimální váha je ta, při které se ty cítíš nejlépe. U mě je to 57-58 kilo. Již při 59-60 jsem na sebe nasraná
...takže žádné tabulky, ty to musíš sama vědět, která váha ti sedí.
Mě by dost zajímalo, jak se dá určit opravdu optimální váha. Už několik doktorů mě totiž řeklo, že mám od přírody hrozně silné a "těžké" kosti - běžně mi třbea poddávkují léky, pokud mě před tím nepostaví na váhu. Takže se nemůžu zbavit dojmu, že to, že bych měla vážit při výšce 168 cm nanejvýš 64 kilo je pro mě nedosažitelné...obvykle se "zaseknu" na 70 kilech a níž to jde jen za cenu skoro hladovky. Hýbu se asi dost - denně nějakých 15 km chůze + schody + v zimě nošení cca 10 kýblů vody denně na vzdálenost 500 metrů jako pití pro drůbež.
Já mám asi to "štěstí" že když mám stres, tak hubnu...a v období, kdy asi u mě ten klimakterium začal, toho stresu bylo tolik, že nabývání na váze u mě nemělo velkou šanci.
Faktem je, že kdybych jedla jako do čtyřicítky, tak dnes jsem již vybouchla. Moje porce jídla jsou taková udržovací, někdy se třeba rozjedu, ale jak již jsem psala...stoupnu na váhu a poplach
...
ahoi — #6 Asi máš tkzv. "lehké kosti", nebo menší příděl svalové hmoty - robustnější typy od přírody vypadají stejně při váze o 10 kg vyšší, než ostatní typy. Mám kamarádku, stejně vysokou, už taky není nejmladší (přes 40) a ta když váží 52, vypadá stejně, jako já v 60 kg de facto, zatímco já v 52 kg hodně podvyživeně a nemocně i zamlada!
jastura — #8 Já mám teď to samý a přesně tak to cítím! Těším se, až bude čas na sport a hlavně až nám dodělaj v baráku sklepy a já budu moct vyjet na kole! Ano, přesně, jak píše Dana, po padesátce to méně spaluje, ale mám dojem, že nejhorší je klimakterické období (i potvrzeno od starších), to je kritické a když už je tak 3 roky po poslední menzes, tak už se hormony vrací do normálu a už se tolik netloustne.
Hm... Ja moc rada jim a moc nerada se hybu. Nejhorsi mozna kombinace...
ahoi — #6 Já mám 167 cm a 60 kg a špekatě si nepřipadám. Tak zpevnit, to jo, ale hubnout?
Anai — #4 To je další věc. V našem "veku" už to tolik nespaluje a je potřeba na to myslet.
Já mám 60kg při výšce 175cm a vidím na sobě pořád dost špíčků na schození, o velkým zadku nemluvě. Takže vím, že jenom o jídle a váze to není, je třeba cvičit, do čehož se nemůžu dokopat
Anai — #4 Já se taky nikde nechlubím, že jím zdravě, natož abych se někde přiznala, že si pomáhám proteinovými koktejly. Lidi to totiž nechápou.
Léthé — #1 Obdivuju Danu i Tebe - já se dostala až o 12 kg výš před cca 2-3 lety, než byla moje váha do cca 45 let. Teď je "jen" o 5 kg vyšší, ale jsem za to vděčná (nejnižší za posl. 5 let). Já změnila jídelníček už po čtyřicítce (do té doby zvyká nezřízeně se cpát vším možným nezdravým, vč. sladkého), okolo padesátky ubrala výrazně na sladkém a zahájila zdravé stravování... no a stejně to nepomohlo, přišlo klimakterium a kila letěla nahoru, vždycky v létě, kdy se člověk díky vedru pohybuje pomaleji. A to jsem se ještě i hodně hýbala! Na cvičení bohužel teď nemám čas, vše obětuju své "záchraně", tedy aspoň malému zabezpečení, kdybych přišla o práci (a 3 roky před penzí skutečně žádnou nedostanu), takže zřejmě hubnu stresem, to taky není dobré. A na závěr jen konstatování, že okolí mě přesto všechno tuhle mou vyšší váhu závidí, dle mínění okolí bych měla být zřejmě "statná padesátka" chýlící se už k šedesátce navíc a kritizuje či pomlouvám mou zdravou stravu.
Kdybych totiž jedla jako v mládí, mám až o 20 kg víc, stejně jako moje matka, když popustila uzdu.
Anime Otaku — #2 Tak u nás některé fešandy chodí před cvičením a hned po cvičení na cigárko. Když jdou před, tak to je pak pěkně cítit.
Tohle je jediný způsob jak se dostat na nižší váhu a jak jí udržet, taky si myslím, že v současném světě je váha ukazetelem především životního stylu. CHodím na pilátes a je tam holčina se stejným problémem jako mám já, pár kilo navíc ale narozdíl odemně jí to neleze dolů. A nedávno jsem zjistila proč to tak je. Ona si po cvičení zajde a sedne do nedalekého KFC a své tělo za vydanou energii odmění jídlem, které je mnohem více energetické než bylo cvičení. Tak nějak si myslím, že moje půlka pomeranče, kterou se odměňuji já, je tak nějak zdravější? Ten pomeranč by byl celý, ale to by tu nesměl být můj přítel
Tak pod tady ten článek bych se mohla podepsat
... akorát že já se začala malinko zakulacovat až kolem čtyřicítky a tenkrát jsem si řekla POZOR !!! A na rozdíl od pisatelky se vážím a to pravidelně. Jakmile je na váze o dvě kila víc...nějak to na sobě nepoznám
....tak přivřu kohoutky. Taky mi nikdo nevěří, že svou váhu si udržuji hlavně SEBEKÁZNÍ.