Potkaly se na vysoké škole, bydlely spolu na koleji. Jedna párty střídala druhou, chodily do kina, cestovaly… Přátelství jim vydrželo i po promoci, byť se vídaly už méně často. Párkrát do měsíce se ale sejít dokázaly. Pak to vždycky táhly až do rána. Změna přišla až s rodinou. Děti, každá z nich má jedináčka, přivedly na svět podobně – v rozmezí dvou let. A tak měly dál společnou řeč. Dnes, kdy je chlapcům mezi pět a šesti roky, by se Pavla ráda vrátila k původní zábavě. Alespoň částečně. Jenže je jediná.

bor.jpg
Foto: Shutterstock

„Nevím, co se s holkama stalo. Naprosto s nimi přestala být sranda. Děsně zvážněly, zajímají je víc přihlouplé televizní seriály a sociální sítě, než skutečná zábava. Telefon celý večer nepustí z rukou, řeší, co kdo, kde s kým. Pokud navrhnu posedět si večer u vína, zahrát si nějakou hru, tváří se otráveně. A co teprve, když chci vyrazit někam pařit! Vyrazit do baru, do kina, na vandr… To jsou k smrti unavené a kroutí očima, co mě to napadlo,“ popisuje Pavla, která jejich postoj nechápe. I ona je utahaná ze všedních povinností. Ale proč si život nezpestřit?

„Nebaví mě koukat s nimi na telku a cpát se jednohubkami. Chci si dál užívat života. S dětmi přece nekončí a já si zase tak stará nepřipadám. Na rozdíl od nich. Nerozumím tomu, jak mohly takhle zpáprdovatět,“ zlobí se Pavla a přemýšlí, co dál. Najít si nové parťačky? To se jí moc nezamlouvá.

„S holkami se dobře známe, můžu jim věřit, máme společné vzpomínky. Proč se z nich musely stát nudné kvočny? Najít si teď nějaké nové kámošky, to mi přijde docela složité. Každá ženská, co znám, už většinou svůj okruh přátel, kterým věnuje volný čas, má. A hledat si někoho na inzerát? Bojím se, na koho narazím,“ váhá Pavla.

Čtěte také:

Reklama