Mít za nejlepší kamarádku svou vlastní sestru, je jistě obrovský dar. Přečtěte si poslední krásný příspěvek od čtenářky s nickem Božena a Jakub.
Od dětství jsem měla dost kamarádek, ale nejvíc jsem se stejně bavila se svou sestrou. Jsme totiž jednovaječná dvojčata a byly jsme k nepoznání. Takže pár lumpárem jsme spolu taky provedly. Ale nikdy to nybylo nic tak alarmujícího.
Na střední školu jsme šly taky spolu, tam jsme ke všemu byly na internátu, tak tam jsme při sobě držely ještě víc.Opět i tam pár lumpáren. Dokonce nám po ukončení školy vychovatelky řekly, že když jsme nastoupily do prváku, tak jsme byly tak hodné a klidné, ale po ukončení studia jsme odcházely jak dvě rebelky. Ale musím podotkonout, že jsme nikdy neuděly takový průšvih, aby museli přijet rodiče a něco řešit.
Nicméně po škole jsme šly dělat ke stejnému zaměstnavateli, tam jsme byly pár měsíců a teprve až pak se kvůli svým láskám rozdělily. Setra zůstala v rodném městě a já se odstěhovala 100 km od domova. Ale kousek se vrátím.
Na internátu jsme měly spoustu kamarádek, ale po škole jsme se rozutekly do různých koutů. Nicméně tam jsem poznala kamarádku Věrušku, se kterou jsme si já i sestra padly do noty. Bohužel po škole jsme se ztratily a pak se setkaly na srazu až po 10 letech. Tam jsme si řekly, že zas budem v kontaktu. Bohužel se to nepovedlo. Ale shodou náhod, bydlím ve vesnici ještě s jednou spolužačkou ze střední a je to zaokrouhleně 3 roky zpět, co mi říkala :"Hele Věrka je v porodnici, narodila se jim holčička." Tak jsem neváhala, jela jsem i s mužem a dcerou za ní na návštěvu a jak byla mile překvapená, kde jsem se tam vzala.
Musím napsat důležitou věc, i já byla těhotná a porodila 5 týdnů po ní. No a od shledání v porodnici se navštěvujeme i s dětmi velmi pravidelně, když to jde, tak každý týden. Děti si rozumí a tak si myslím, že i ony budou mít hezký kamarádský vztah. No a tím, že jsem doma na mateřské a když byl synek ještě miminko, tak jsem měla i víc času a chodila často na PC.
No a pak mi to moje zlatý dvojče poradilo webovky ženy-in. Tak jsem nakoukla a už tu zůstala. A tady jsem si našla opravdových pár přítelkyň. Nejsou to jen kamarádky, jsou to opravdové přítelkyně. Z Prahy, z Jihlavy, z USA, z jedné nejmenované porcelánky, a ještě z různých koutečků naší země. Nicméně vím, že to jsou opravdové přítelkyně, že se jim můžu svěřit a že mě vyslechnou. A totéž platí i opačně. I ony se mi můžou svěřit a já jim ráda pomůžu. Takže přítelkyně jsou a jsem za ně ráda.
Ale musím i napsat, že mám i pár pseudopřítelkyň. A pár mi jich i ublížilo, ale pustila jsem to z hlavy, protože když se něčím podobným trápíte, tak tím trpíte jen vy, ne ta, co by měla. Tak se mějte hezky a zdravím své přítelkyně a těch co se to týká, tak ty to pochopí.
Moc zdravím Božena a Jakub
Děkujeme za nádherný závěr dnešního tématu a přejeme jen dobré kamarádky a přítelkyně
Nový komentář
Komentáře
Boženko, napsala jsi to moc krásně.
Dobrý večer.
Na střední škole jsem 4 roky bydlela na internátu s dvěma holčinama a za tu dobu se z nás staly úplně ty nej... nej...přítelkyně. Ty čtyři roky byly naprosto fantastické, co se zážitků týče, i když soužití tří bab nebylo vždy bez mráčku. Ale vždy se vše urovnalo a my si skvěle rozuměly.Při nedávné oslavě 30. narozenin mi došlo, že se s nimi znám přesně polovinu svého života! Ale čas nás odvál do různých koutů (jedna žije v Německu a druhá 250 km ode mě - v Praze). Sice se občas navštěvujeme, ale takové to 100%ní souznění už tam není. Ale mám je pořád moc ráda.
Po nedávné smrti mého manžela mi vše pomáhal vzládnout i jeden jeho kamarád (ve vší počestnosti) a v jeho manželce jsem našla zas tu opravdovou přítelkyni, se kterou můžete probrat opravdu vše a pomůže vám. Byla jsem šťastná, že mám zas nablízku někoho takového. Leč po čase a po první společně strávené dovolené začalo naše přátelství jaksi upadat, některé události mi otevřely oči a já najednou viděla to, co jsem dřív přehlížela. Hlavně faleš- bylo u ní zvykem pomlouvat jednu naši známou, ale současně se s ní neustále setkávat...Tak jsem začala přemýšlet, jak asi mluví o mě v její přítomnosti...?
No- ještě bych tomu dala šanci, ale když se potkáme, už mě ani nezve na kafe, podívat se na jejich nový dům...Mrzí mě to. S jejím manželem si vždy dobře popovídám a je vstřícný i k mému příteli.
Nevím, jestli svou další kamarádku už můžu nazvat přítelkyní, ale mám dojem, že si spolu stále více notujeme na stejné vlně a průběžná testování, co si můžeme dovolit jedna druhé svěřit, aniž by to bylo zneužito, dopadají dobře.
Tak uvidíme....Každopádně si myslím, že mít přítelkyni, které můžete říct opravdu všechno, je v životě moc dobré. I když já mám takovou přítelkyni i ve svém partnerovi- jemu můžu říct úplně vše, aniž by mě nějak zatracoval. A ještě mě většinou pochopí...
Přeji všem aspoň jednou opravdovou přítelkyni!
Já osobně jsem na Ž-I našla spoustu skvělých kamarádek, i když o nich nemohu 100 % tvrdit, že jsou "opravdové". Nikdo dneska neví, jestli si z něj někdo náhodou nedělá srandu.
Přesto mám své, za celé roky prověřené, kamarádky z těchto stránek. Posíláme si fotky, mailujeme... Nikdy jsme se sice neviděly, ale někdy třeba...
...
Taky já mám jeko nejlepší kamaráku-sestru.Je o sedm roků mladší,ale kdykoliv potřebuji tak je ne po ruce ale na telefonu.Když mi zemřel manžel tak mi moooc pomohla a od té doby pomáhá pořád.Mohu se na ni stoprocentně spolehnout,mám sice sestry dvě,ale s tou mladší jsme od mala na sebe vždycky víc drželi pohromadě.Kamarádky sice taky mám,ale spolehnout se na ně moc nedá,ve svém věku mám již hodně zkušeností-komu věřit a kdo se jen jako kamarádka tváří.
Já mám taky jednovaječné dvojče - sestru a jsme opravdu nejlepší kamarádky. Vždycky vycítí, že se něco děje, máme stejné pocity a někdy řešíme i stejné problémy