Sladké, co to je?
Tak tohle byla má odpověď na to, když se mne někdo zeptal, jestli si dám něco sladkého.

Nejlepší dort byl pro mne řízek a uzené. Až do doby, než jsem otěhotněla.
Už od začátku těhotenství jsem si občas dopřála něco malého.
Tu tyčinku, tu čokoládový bonbon. Ale protože to bylo před Vánocemi a během nich, kde je všeho všude plno, tak jsem tomu nepřikládala nějaký význam.
Ale potom to začalo.
Z bonbonu byla tabulka čokolády - hořké, a místo řízku jsem si raději dala taštičky plněné tvarohem, knedlíky plněné jahodami nebo borůvkami, krupicovou kaši apod.
A balení, které bylo určeno minimálně pro 2 porce, spíš tedy pro 3, jsem spořádala na posezení.

Tak takhle mne to drželo celé těhotenství a dále i po porodu, když jsem prvních 5 měsíců krmila malého po jeden a půl, nebo po dvou hodinách.
Naštěstí pro mne, po přechodu na mixovanou stravu i mne chuť na sladké přešla a sáhnu teď raději opět po tom řízku.
Ale netvrdím, že občas nepodlehnu. Takový medovník je neodolatelný.
 
 
 
P.S. Zdravím všechny do redakce a myslím, že vaše osazenstvo si ze sladkostí opravdu těžkou hlavu dělat nemusí.
Milá ženo-in,
proč myslíte, že si nemusíme dělat těžkou hlavu ze sladkostí?
Neříkejte, že víte, jak vypadáme...
Reklama