Foto: Košík, Albatros
Karin, Čarodějky jsou již vaše čtvrtá kniha, je to tak, že jak se napíše jedna, spustí se nějaké pomyslné stavidlo a nejde přestat?
Spíš mě to opravdu baví a naplňuje. Abych byla v životě šťastná, musím tvořit. Tuhle potřebu mám už od malička. Tehdy jsem hodně psala básně a povídky a hrála ve filmech, čímž jsem předznamenala své budoucí profese. Nejdřív jsem se vydala po režijní dráze, a když mě ta přestala uspokojovat, vyměnila jsem práci režisérky za tu spisovatelskou.
Kniha Tsunami získala cenu čtenářů, myslíte, že Čarodějky budou následovat v popularitě?
To samozřejmě nevím, ale pevně v to doufám. Zatím mám skvělé ohlasy. Každý den mi někdo ze čtenářů napíše, jak se mu kniha líbila a co mu dala, jak na něj působila, což je pro mě nesmírně cenné a moc si toho vážím. Zpětná vazba je pro mě důležitá a jsem ráda ve spojení s těmi, kteří věnují svůj čas i energii, aby si mou knihu přečetli.
Je to svazující nebo spíš motivující, když získáte takové ocenění a proč?
Pro mě je to motivující. Nejsem typ, co by si něco psal do šuplíku a nezáleželo mu na tom, zda jeho dílo někoho osloví. Já jsem spokojená, když vím, že jsou moje knihy chtěné a čtené. Potom mám obrovskou chuť vyprávět další příběh.
Co vám pomáhá se soustředit a otevírat mysl?
Asi prostředí, ve kterém píšu. Mám úžasnou pracovnu plnou minerálů. Sbírám je už pětadvacet let a v jejich energii se cítím dobře. V té pracovně jsem schopná odříznout se od okolního světa, ztratit se ve svém příběhu, rozplynout se v postavách a stávat se jimi. Předávám jim svoje zkušenosti a zážitky a oni mě pak na oplátku mnohokrát překvapí tím, co v příběhu udělají, jak se zachovají. Psaní je pro mě neustálý živý proces.
Foto: Fikota, Albatros
Kde berete náměty na knihy?
Snažím se psát o tom, co mě baví a zajímá. Na počátku vždy vyvstane téma, kterým se chci zabývat, teprve pak se rodí postavy a příběh. Než začnu psát, mám knihu poměrně dost promyšlenou. Vím, odkud a kam jdu, jak příběh dopadne. Každá postava má svůj podrobný životopis. Přesto mě během psaní pokaždé něco překvapí, protože se nějaké události mnohdy vyvíjí jinak, než bych očekávala. Často říkám: „Tak tohle bych nikdy nevymyslela!“
V čem je nová kniha třeba jiná nebo speciální?
Jako všechny předchozí je i tato kniha hodně osobní, jen se tentokrát navíc pohybuju ve světech, které jsou mi už přes dvacet let nesmírně blízké. Ženy, o kterých píšu jsou léčitelky, bylinkářky a kartářky. Píšu o věcech mezi nebem a zemí. O lásce, vášni i prokletí. O rodinných tajemstvích, které nakonec nemohou zůstat skrytá a jako ti pomyslní kostlivci vylezou ze skříně, aby jim člověk musel čelit. Postavit se pravdě tváří v tvář.
Věnujete se v knize světlu a temnotě a vyrovnání se s jistou životní tragédií, aby o tom mohl člověk dobře psát, musí být s tématem dobře obeznámen, čerpáte z některých vlastních zkušeností?
Pokaždé čerpám ze zkušeností vlastních nebo těch, které se staly někomu blízkému. A ano, vždycky jsem s tématem velmi dobře obeznámená. Nedokázala bych psát o tématu, kdybych ho neměla do nejmenších detailů zažité.
Co víc prožíváte, režii nebo psaní knih?
Určitě psaní knih, protože režii jsem momentálně pověsila na hřebík. Ubíjelo mě to martýrium shánění peněz a neustálého podřizování se podmínkám. V psaní jsem svobodná, konečně jsem našla, co jsem hledala.
Budete letos opět odjíždět na zimu do teplých krajin?
Ano. Čas kolem Silvestra bychom chtěli jako každý rok trávit ve svém druhém domově v Dubaji. A v lednu máme naplánovanou poznávací cestu po Srí Lance. Před mnoha lety jsem tam byla a moc se mi tam líbilo. Mám velkou potřebu ukázat to tam Ríšovi i dětem. Moc se těším.
Foto: Košík, Albatros
Jak u vás budou letos vypadat Vánoce?
Budeme Vánoce trávit na statku v Podkrkonoší v širokém rodinném kruhu. Čím víc se nás sejde u štědrovečerního stolu, tím lépe. Někdy je nás i dvanáct. A protože to bude v Chotěvicích, kde máme s Richardem náš kostel, už tradičně jej večer otevřeme, abychom se tam mohli setkat s našimi sousedy. Většinou bývá plno, lidé přinesou občerstvení, já všem rozdávám horký čaj, povídáme si, Richard zazpívá. Ta atmosféra je nepřenosná, pro mě je to vždy vrchol svátečního večera.
Je pro vás těžké vybírat Richardovi dárky?
Je to rok od roku horší.
Dokáže se on trefit do vašich přání?
Dokáže, ale ono to v mém případě není moc těžké. Mě nikdy neurazíte jakýmkoli kamenem, a když je navíc zasazený do šperku, je to pro mě dokonalé. Jsem straka, miluju všechno, co se leskne.
Dáváte si novoroční předsevzetí?
Nedávám. Já spíš pokaždé bilancuju rok předchozí a vysílám tam nahoru vděčnost a díky za to, co mám. Za život v obklopení těch, které miluju i za lásku, co od nich dostávám. Za zdraví a štěstí. Za možnost tvoření.
Zdroj: Autorský článek
Nový komentář
Komentáře