Jela jsem autem, autobusem, vlakem, metrem, na kole. Letěla jsem boeningem i v práškovací andule, plavala jsem na kdečem a seděla jsem na koni a na velbloudovi. Docela různorodé, dalo by se říct. Ovšem něco se přece jen vymyká, něco je skutečně nepopsatelné a extra. Šalina. (Omlouvám se neMoravákům, ale „tramvaj" mi nějak nejde přes pysky.) Je jich plné město, jezdí po pěti minutách, ale každá cesta ve vás probudí takové emoce, o kterých jste doposud ani nevěděly, že je máte, že jste jich schopná.
Začne to už na nástupním ostrůvku, kdy přijíždí vámi očekávaný vůz. Pokud vás tlačící se dav nesmete pod šalinu, ale podaří se vám dostat dovnitř, při hodně velkém štěstí si pro sebe urvete poslední místečko. V dálce ještě vidíte malou seschlou bábi, které je minimálně 130 let, jak na řidiče mává francouzskou holí, aby počkal, a peláší, co může. Jakmile vyskočí tři schůdky do vozu, nasadí útrpný výraz, opře se o berlu a začne kulhat. Chtě nechtě, „musím" ji pustit sednout. Argumenty toho rázu „Proč potřebuje sedět, když běhá rychleji než já" by mi beztak nepomohly. A tak se pověsím na madlo a visím příštích několik zastávek.
Na náměstí polovina lidí vystoupí, ovšem dvakrát tolik jich přistoupí, začne boj o místo a škatulata hejbejte se. Jsem odhozena někam doprostřed vozu. Na levou nohu mi vedle stojící paní postaví nákupní tašku, zprava... Hmmm, zprava něco krásně voní!! Krásné je to však jen do té doby, než zjistím, že vedle mě stojí klučina a v ruce drží pizzu, na které je kydnuté neuvěřitelné množství kečupu (už jste někdy měly nebo aspoň viděly brněnskou pizzu na České? :-D)! Šalina se rozjede, kluk poskočí a já už dopředu začínám přemýšlet, jak ten kečup dostanu dolů z oblečení. V každé zatáčce, na každé křižovatce se snažím zabránit tomu, abych měla jeho svačinu přilepenou na triko! Poblíž mě se uvolní místo, než však stihnu zareagovat, je pozdě. Malá babča vystartovala ze svého místa a usadila se na sedadle, kam jsem chtěla kecnout já. Její zahřáté místo pro změnu zabere dědula, který seděl v druhé časti vozu. Bábi vymění místo během tří zastávek ještě dvakrát. Tahle důchodcovská hra se hraje stále v každé šalině, kdysi jsem slyšela názor, že snad hrají šachy: „babka na E5, dědula na C4" :-)
Dostaneme se na volný delší úsek bez zastávek a řidič to rozmaká! Ne moc stabilní vozidlo lítá ze strany na stranu stejně jako já v jeho útrobách. Houpu se na madle tak jako všichni ostatní. Vedle visící pán mi málem loktem vyrazí zuby, uhnu a přimáčknu se na dalšího chlápka na druhé straně. Tak tohle nebyl dobrý nápad, usoudím, když nasaju jeho aroma. Rezignuju. Obejmu svislé madlo, zavřu oči a tělo na tělo s ostatními se snažím přežít. Po dalších patnácti minutách mě dav vyplivne ven. Nadechnu se čerstvého vzduchu a své roztřepané tělo dám do pohybu. Jsem vynervovaná, naštvaná, unavená. No nic, zítra si to zopákneme...
Heather
:))) Děkujeme za pěkný a vtipný příspěvek :).
A to jste se ještě v takhle narvané tramvaji nesnažila přepravovat dva psy, se kterýma prostě občas Prahou cestovat musím... Fakt, že za ně platím stejné jízdné jako za člověka, nikoho nezajímá. A ti moji ňoumové si sami místo k životu nevybojují. Takže vrčím a koušu za ně. Už mám v zásobě celou řadu triků, jak do lidí kolem sebe rejpat, aby se můj pes mohl postavit aspoň na dvě packy.
Ale ke cti některých jedinců musím říct, že je občas napadne pustit psa na přední plošinu, kde má správně sedět. Jenže to člověk nesmí jet v té slavné nové tramvaji. Tam vážně není kam se s psiskem schovat. Jedna slečna mi posledně doporučila, ať ho posadím na sedadlo, když za něj platím :).
Jaká je Vaše nejšílenější jízda? Na jaké dopravní prostředky vzpomínáte s láskou a na jaké s hrůzou? Napište mi o tom na redakce@zena-in.cz!
Nový komentář
Komentáře
Kassy: tu cest jezdit 26 ve spicce zazivam tez 2x denne. Nemuzu se dockat, az se z Vinohrad prestehuju jinam
Suzanne: rano jedu salinou obzvlast rada, mam po ruce vzdy knizku a tak aspon stravim cestu prijemnym zpusobem.
Já tramvaje miluju. Jezdím bez držení a trénuju na léto na surf
Nepadám, neobtěžuji. A lidi kolem jsou naprosto v pohodě 
gentiana: jedna paní vezla v šalině tyčku - dřevěnou násadu na hrábě. Seděla, tyčku postevenou svisle vedle sebe do uličky. Přistoupila veselá a hlučná maďarská rodina a jejich holčička se té tyčky chytla v domění, že je to ta normální štangla pro cestující
Kassy: Jo... to se mi stalo v Olomoucu, u nádraží jsem nasedla s nějakými zavazadly do prázdné tramvaje a sedla jsem si. Po mně přistoupil typoš, namířil si to ke mně, vytasil se s průkazkou ZTP, ať ho pustím. Tak jsem vstala, pustila ho a sedla si na vedlejší sedadlo. On si sedl na to moje a začal mi nadávat, že tam nemám co sedět, že tu je jasně cedulka, že je to pro invalidy a ať vypadnu. Odpověděla jsemna to, že až bude v okolí nějaký invalida, který bude toužit po mojem sedadle, tak ho klidně pustím, ale protože v té tramvaji nestojí nikdo, natož invalida, tak si klidně posedím. On na mě začal ječet, co si to dovoluju a že sedadla pro invalidy musí být vždycky volná a byl dost oprsklý. Něco jsem mu odsekla, že jsme nevyrostli v jednom chlívě, tak ať se laskavě chová slušně... no, asi měl ty papíry na hlavu:D
Jinak, jednou jsem vezla v metru záclonovou tyč o délce 3.40. O něco později jsem sice zjistila, že limit na tyče je dva metry nebo kolik, ale přestože byla špička, tak se lidi spíš bavili tím, jak se pokouším vytočit ve dveřích, než že by někdo kafral, že s tím mám jít pěšky. Moje kočka v přepravce taky působí rozruch, nikoli velikostí, ale tím, jak huláká. Ale nikomu nevadí jekot, spíš koukají na mě, že chudinku mučím:D
A tak mě napadá, taková bratislavská tridsaťdevina v neděli večer...nebo kterýkoli den ráno. Totiž tenhle autobus jezdil do Mlynskej ke kolejím, kde bydlelo 80% bratislavských studentů, takže desetiminutový interval, když se 15 000 lidí chce přepravit někam, jako třeba ráno do školy, vypadá jako silně naivní nápad....kolovaly legendy, že do kloubové karosy se dokázalo nacpat 320 lidí a vlastně se mi to zdálo docela uvěřitelné.
Ještě "lepší" zážitek byl, když jsem šalinou a následně autobusem vezla přes celé město kolo do servisu. Co já si vyslechla! Přitom ani šalina ani autobus nebyly nijak nacpané a kola se podle přepravních podmínek přepravovat smí. A nadávali mi převážně pánové středního věku a staré babky, někdy dost nevybíravě, že prý tam zabírám místo kočárkům. Za celou dobu nastoupila maminka s kočárkem jedna a s tou jsme se tam po vzájemné domluvě a s úsměvem bez problémů srovnaly.
Prostě někteří lidé jsou samonasírací a hodí se jim každá záminka...
vlcice: přesně tak.... ano, v tramvaji v půl druhé ráno je víc opilců,než ve tři odpoledne, občas do mě někdo drcne nebo něco, občas se dá narazit i na magora. Nejvíc mě serou mladí, co poslouchají nějakou rádobyhudbu z mobilu, mají špatný sluchátka a jsou napůl hluší, proto celý vůz oblažují nějakým debilním tuctucáním, takové bych házela pod vlak. Babky bývají milé, v metru občas pletu, tka se dávají do řeči, že tohle taky umí... Jinak, mám problémy s kolenem, nemůžu ho moc ohýbat, takže když se hrabu do schodů, mnohá důchodkyně s holí proti mě vypadá jako laňka, včera jsem se takhle hrabala do tramvaje a jakási bábinka mě začala přidržovat za loket a pomáhat mi na sedadlo:D, což bylo docela legrační, protože stání mi nevadí, ani na jedné noze ve visu za tyčku, bicáky docela mám:D
chuanita: Co máš proti zajdům?
ellinor: Tos napsala hezky... možná to taky někdy zkusím
Helen13: světový unikát?
no je vidět, že tě ještě nepresovali do metra v Japonsku 
Jo, brněnské šaliny...
I když teda ještě o stupeň horší je ve špičce trolejbus 26 a to jezdí každé tři minuty a ještě občas posily.
S jednou "babčou" mám poměrně čerstvou zkušenost. Před měsícem jsem si nalomila palec na noze. Stalo se mi to v pátek a následující pondělí jsem měla zkoušku. Takže šalinou do školy. Dobelhala jsem se po patě na zastávku, nastoupila a usadila se. Bydlím na konečné, takže v pohodě. Jenže bylo ráno, takže hned na další zastávce se šalina naplnila. Přímo nade mě se postavila ona "babča" (no, myslím, že víc než 60 jí nebylo), v každé ruce jednu tašku. Jednu z nich mi málem postavila na ten nalomený prst a ostentativně hekla. Pak se na mě zadívala, jako by mě chtěla zabít. Sotva jsme se dali do pohybu začala hulákat na celou šalinu (teda maskovala to tím, že jako mluví k paní, co seděla za mnou), jak je dneska ta mládež nevychovaná, že ona je stará ženská, nohy jí neslouží, záda ji bolí a tady si mládí se zdravýma nohama klidně sedí. Znovu na mě upřela pohled a otázala se "Ty mě nepustíš!?" To mě vytočilo, ačkoli normálně jsem spíš stydlivá. Jednak, že si dovolila mi tykat (přece jenom už je mi pár let přes davcet) a za druhé jsem věděla jistě, že když pokládala tu tašku , dívala se dolů a musela vidět, že mám zavázaný prst. Tak jsem jí odvětila, že zrovna ji bych nepustila, ani kdybych ty nohy skutečně zdravé měla. Paní začala opět cosi hudrat, ale to už jsem nevnímala, radši jsem vytáhla knížku.
aha: jj, jen počkej, až tě bude bolet v těle každá kost
Ale tak, na "každém šprochu, pravdy trochu". Já taky jezdím denně, busem i šalinou, v Brně a občas se přihodí, ale není to nic, co by se nedalo vydržet co by bylo fakt příšerný. Většinou si to užívám a sleduji spolucestující. Vadí mi důchodci, kteří, když je nepustím sednout, tak nade mnou začnou hořekovat, jaká je dnešní mládež, ale kdoví, jaká budu já
.
Asi sedmdesátkrát jsem v šalině a jiným MHD dostala pánským kufříkem ránu do podkolenní jamky, patnáctkrát se mi puboši batohem, když jsem náhodou seděla, otřeli o hlavu až jsem si koupila auto.
O počtu roztrhaných silonek ani nemluvím...
Ale zvýkačku jsem si na holá záda v tílku v šalině přilepila jen jednou
marmeláda: směšný chudák jsi tady jedině ty
Tak s tím smradem se občas setkám. Ale většinou je to nějaký bezdomovec, který se nemá kde umýt
nebo opilec.
Sem tam se najde i nějaký upocený cestující, který je víc cítit. Ale i to není často.
ellinor 11:
vlčice: taky jezdím šalinou každý den do práce a z práce a to už 25 let a též se se zde vylíčenými věcmi nesetkávám. Taktéž se nesetkávám s tím, že v MHD každý smrdí, jak v jiné diskuzi někteří psali. Buď jsem tak málo všímavá nebo jezdím nějakou jinou šalinou.
Josephine: tak dívám na něho a přidám mrknutí,když stojí za hřích
Možná až budu jezdit šalinou 50 let, budu mít podobné zážitky jako vy.
Ale zatím si na MHD nestěžuju.