Když se dnes bavíme o vůních, vzpomněla jsem si na svůj zážitek z Prahy. Jela jsem tam na víkend za kamarádkou. Večer jsme jeli z kina tramvají, která byla skoro prázdná. Ano, skoro. Úplně vzadu seděl bezdomovec v příšerných hadrech, ruce zamotané do nějakého obinadla nebo co to bylo a strašlivě páchnul. Navíc to byla ta tramvaj se sedačkami s potahem, takže si to cestující užijí asi ještě hodně dalších jízd…

Nechápu, proč se odvracíme od těch laminátových sedaček, které stačilo jen setřít. Teď má každý cestující na sedačce div ne peřinu a polštář, a to mi přijde absolutně nehygienické a znepříjemňuje to určitě spoustě lidem cestování. Já tam byla jen na víkend, ale neumím si představit, že takovou tramvají jezdím každý den do práce a z práce. Musí to být opravdu vysilující. Navíc tady ten bezdomovec nás poněkud obtěžoval, asi to neměl v hlavě úplně v pořádku, takže jsem byla z výletu dost zklamaná. Myslím, že mi ta „vůně“ utkvěla v paměti natolik, že se mi bude zvedat kufr ještě za deset let…

Cartman

Milá (nebo milý) Cartmane,
já v Praze bydlím a musím říct, že je to jedna z mála věcí, která mi tu fakt vadí hodně. Ten smrad je někdy k nevydržení a donutil mě už několikrát vystoupit. Vzpomínám si na jednoho cizince, který v tramvaji neotálel, vyndal z tašky voňavku a kolem bezdomovce ji nastříkal ve velkých dávkách...

Reklama