Francouzská metropole je bezesporu jedním z nejslavnějších měst na světě. Někteří ji označují za město milenců, někteří za mekku módy, jiní zas přikládají největší důležitost jejím univerzitám, které sem lákají kosmopolitní směsku studentů. Když už jmenované doplníte o záplavu muzejí a galerií, pestře promíchané obyvatele, útulné pařížské kavárničky a téměř všudypřítomnou siluetu Eiffelovy věže, už si asi dovedete představit, proč do Paříže chce asi každý.

Hlavní výhodou Paříže je to, že se nemusíte štvát po všelijakých pamětihodnostech nebo muzeích, stačí se jen tak volně procházet a užijete si váš výlet i tak. Na první pohled připomíná trochu Vídeň, je to dáno především rozsáhlou přestavbou architekta Hausmanna z konce 19. století. Tehdy vzala za své stará Paříž plná křivolakých a spletitých uliček, kdy panovník se rozhodl vybudovat moderní metropoli.

Paříž obývá pestrá směsice lidí, doslova všech barev a rozměrů. Nejvíce přistěhovalců pochází z bývalých francouzských kolonií a Francouzi je příliš nemají v lásce.
Jedny z nejstarších dochovaných pařížských domů můžete najít ve čtvrti Marais (franc. bažina) s půvabným pozdně renesančním Place des Vosges, které se na pohled od okolních domů liší. Tohle náměstíčko má vztah i k naší zemi - českému vojevůdci Albrechtu z Valdštejna se zalíbilo tak, že podle něj nechal vystavět náměstí v Jičíně.

Paříž protíná řeka Seina, takže zvláště Pražané se v tomhle městě cítí dobře při vzpomínce na Vltavu. Mimochodem neměli byste vynechat Museé Carnavalet, nikde jinde se neseznámíte s historií města nad Seinou tak důkladně. Pokud si chcete Paříž prohlédnout z neobvyklého úhlu, měli byste se vydat na bateau mouches. Jde vlastně o větší lodě, kde si můžete dát něco dobrého a přitom si prohlížet noblesně nasvícenou noční metropoli.

Samostatnou kapitolou jsou francouzské kavárny. Na rozdíl od jiných tyhle bezostyšně vystrkují své stolky a židličky do ulic. Poskytují azyl nejen turistům unaveným světly velkoměsta, ale i Francouzům, kteří si vždy rádi najdou chvilku na poklábosení. Ale pozor, když se usadíte na zahrádku, k ceně nápoje nebo občerstvení se započítává i cena za to, že vám to číšník pěkně naservíroval. Jestli chcete ušetřit a přitom posedět, okupujte bar, tam jsou ceny nižší.

Moc se mi líbily i Lucemburské zahrady, to je vlastně velký krásně udržovaný park, kde si návštěvníci mohou pohovět v tepaných křesílkách. Když vás už vyhlídka omrzí, jednoduše si odnesete židličku o kousek dál a můžete se dál v klidu věnovat lelkování.

Asi nejznámější pařížskou památkou je mimo Eiffelovy věže Louvre. S kamarádem jsme si řekli, že se pokusíme projít ho celý za den. Pro podobné šílence mají u pokladen jakéhosi brožovaného rychloprůvodce a pokud se budete držet jeho instrukcí, může se vám to i povést. Ale popravdě řečeno je to dost vyčerpávající, hlavně když se snažíte poctivě vstřebávat i umělecké dojmy. Celkově se tenhle náš experiment podobal spíš vysokohorské túře, nicméně jsem doslova na vlastní nohy poznala, jak obrovská galerie Louvre vlastně je.

Pro trochu morbidnější návštěvníky má Paříž také své návnady – například slavný hřbitov Pére – Lachaise. Je tu pohřbena celá řada významných osobností a nejsou to vždy jen rodilí Francouzi. Mezi pravidelné návštěvníky patří fanoušci skupiny Doors a jejího frontmana Jima Morrisona. Právě v Paříži se završil osud tohoto krále provokatérů a jeho fandové mu na hrob nosí korálky, květiny i láhve s alkoholem.

Na svou poslední návštěvu téhle metropole budu asi vždycky vzpomínat trochu s dojetím. Měla jsem narozeniny, které jsem nějak nechtěla moc slavit, ale kamarád na to nějak přišel. Překvapil mě večer s nabídkou procházky, což jsem nadšeně přijala. Když už nás začaly brát křeče do nohou, sedli jsme si na lavičku na nábřeží Seiny a on vytáhl dvě skleničky z hotelové koupelny a láhev vína. Musím říct, že od té doby západ slunce s vyhlídkou na kousíček Eiffelovky, šplouchání Seiny a drsná francouzština místních clochardů (tamní bezdomovci) vede moji hitparádu romantických zážitků.  

 

Reklama