Čas od času donutí okolnosti člověka přehodnotit nebo úplně zrušit některé koníčky, záliby a zvyky. Zvláště, když zmíněné okolnosti způsobí něco, co prostě dotyčný jednak nedokáže vysvětlit, a jednak nepůsobí právě seriózně…

Když byla Johanka ještě malá a já s ní potřebovala být celý den doma, tak jsem ve snaze zpestřit rodinný rozpočet přijala brigádu v Country clubu Rikatádo na Palmovce.
Vydrželo mi to dlouho. Celé tři roky. Dopoledne jsem mohla být doma a užívat si batolete a navečer jsem pádila mezi stoly, poslouchat kotlíkovou hitparádu v podání kvalitních muzikantů. Takovou „Bednu od Whisky“ jsem slyšela za své působení asi tak osmsetkrát. Nemám tu písničku ráda a je jich víc.
 
Domů jsem se často vracela kolem druhé, ale nebylo výjimkou, to když byli lidi, že jsem se připlížila i ve tři, totálně vyřízená.
Johanka byla hodná a dlouho, až skoro do šesti let, kojená, takže jsem ji naučila, aby se ráno „obsloužila“ sama.
Spala v posteli vedle mě a do devíti mě tak nechala spát.

Ten den bylo hodně lidí a ještě nějaké rezervace.
Přijela jsem kolem třetí hodiny orvaná, hladová. Na sporáku jsem objevila zbytek špaget s kuřetem a kečupem.
Dám si pořádnou horkou vanu a do ní si pěkně vezmu to jídlo. To bude krásná relaxace.

Přidala jsem sůl z mrtvého moře (do vany), dala ji pěkně plnou a do klína jsem si umístila talíř se špagetami. Johanka s dnes již bývalým přítelem spala jako dudek, a tak jsem si pěkně hověla a říkala jsem si, že svět je přece jen krásný. K tomu jsem si z klína pěkně ujídala ohřátý pokrm.

Když člověk spí a někdo se na něj dívá, zpravidla se probudí.
Když se na něho ke všemu dívá zhnuseně, není to příjemné probuzení.
Když je mu při probuzení příšerná zima, je to ještě horší, a pokud má k tomu navíc v ten moment za uchem kus drůbežího, kolem krku věnec špaget a celý se jaksi koupe v rozmáčeném, odporném a studeném čemsi, co před pár hodinami bylo pokrmem, je to úplně nejhorší.
O tom, jak vypadá vylouhované lidské tělo s „varhánky“, způsobenými několika hodinami ve vodě, asi nemusím vyprávět.

Přítel stál mezi dveřmi v koupelně a vedle něho moje maminka.

Jistě si umíte představit, jak kouká „vyvoraná myš“ a jaký výraz má asi dvojice lidí, kteří se dívají na někoho, kdo se cachtá ve vaně plné špaget, je špinavý, rozespale civí a přemýšlí, kde se tam vzal.

Si blila do vany, jo?“ pravil s odstupem.
Néééé, já jsem...
Musíme si, Míšo, o Tvé práci vážně promluvit,“ maminka se tvářila ustaraně.

Celé jsem to chtěla vysvětlit, ale pochybuji, že mi to uvěřili.
Z jejich pohledu jsem přijela z hospody, našli mě spící ve vaně a rozmočená potrava na mém těle opravdu vypadala, že už minimálně jednou viděla zažívací trakt…

Utahaná už ve vaně nejím. :-)

 

TÉMATA:
DŮM A BYT