Čas od času donutí okolnosti člověka přehodnotit nebo úplně zrušit některé koníčky, záliby a zvyky. Zvláště, když zmíněné okolnosti způsobí něco, co prostě dotyčný jednak nedokáže vysvětlit, a jednak nepůsobí právě seriózně…
Když byla Johanka ještě malá a já s ní potřebovala být celý den doma, tak jsem ve snaze zpestřit rodinný rozpočet přijala brigádu v Country clubu Rikatádo na Palmovce.
Vydrželo mi to dlouho. Celé tři roky. Dopoledne jsem mohla být doma a užívat si batolete a navečer jsem pádila mezi stoly, poslouchat kotlíkovou hitparádu v podání kvalitních muzikantů. Takovou „Bednu od Whisky“ jsem slyšela za své působení asi tak osmsetkrát. Nemám tu písničku ráda a je jich víc.
Domů jsem se často vracela kolem druhé, ale nebylo výjimkou, to když byli lidi, že jsem se připlížila i ve tři, totálně vyřízená.
Johanka byla hodná a dlouho, až skoro do šesti let, kojená, takže jsem ji naučila, aby se ráno „obsloužila“ sama.
Spala v posteli vedle mě a do devíti mě tak nechala spát.
Ten den bylo hodně lidí a ještě nějaké rezervace.
Přijela jsem kolem třetí hodiny orvaná, hladová. Na sporáku jsem objevila zbytek špaget s kuřetem a kečupem.
„Dám si pořádnou horkou vanu a do ní si pěkně vezmu to jídlo. To bude krásná relaxace.“
Když člověk spí a někdo se na něj dívá, zpravidla se probudí.
Když se na něho ke všemu dívá zhnuseně, není to příjemné probuzení.
Když je mu při probuzení příšerná zima, je to ještě horší, a pokud má k tomu navíc v ten moment za uchem kus drůbežího, kolem krku věnec špaget a celý se jaksi koupe v rozmáčeném, odporném a studeném čemsi, co před pár hodinami bylo pokrmem, je to úplně nejhorší.
O tom, jak vypadá vylouhované lidské tělo s „varhánky“, způsobenými několika hodinami ve vodě, asi nemusím vyprávět.
Přítel stál mezi dveřmi v koupelně a vedle něho moje maminka.
Jistě si umíte představit, jak kouká „vyvoraná myš“ a jaký výraz má asi dvojice lidí, kteří se dívají na někoho, kdo se cachtá ve vaně plné špaget, je špinavý, rozespale civí a přemýšlí, kde se tam vzal.
„Si blila do vany, jo?“ pravil s odstupem.
„Néééé, já jsem...“
„Musíme si, Míšo, o Tvé práci vážně promluvit,“ maminka se tvářila ustaraně.
Celé jsem to chtěla vysvětlit, ale pochybuji, že mi to uvěřili.
Z jejich pohledu jsem přijela z hospody, našli mě spící ve vaně a rozmočená potrava na mém těle opravdu vypadala, že už minimálně jednou viděla zažívací trakt…
Utahaná už ve vaně nejím. :-)
Nový komentář
Komentáře
Na mě se kočky nedobývají. Pouze sedí za dveřmi, a občas prostrčí tlapku škvírou, a čekají a čekají, až se ty dveře otevřou a obě je smetou na jednu hromadu. Pak se začnou prát, a kočka, která prohraje, mi přijde žalovat.
Meander: My, když společně bereme sprchu či lázeň, se výjimečně zamykáme. U nás by byla ouchylárna tak nečinit.
Dante Alighieri: Na mě se kočky dobývají do koupelny, ale když je tam vpustím, dobývají se ven. Líbilo by se jim, kdybych nechala pootevřeno a ony mohly sedět ve dveřích a vrčet na sebe, ale na mě by táhlo. Tak zavírám, ať se tam venku třeba povraždí
A sprchujeme se většinou spolu, já a můj milý. Máme obrovský sprcháč. Zamykat se v koupelně by v takovém připadě byla ale hodně velká ouchylárna
Landriel:
Tak to je strašný.
tyrkys: za mnou se kočka na záchod dobývá pravidelně, má smůlu.
Jinak já když byla na gymplu, tak se ve vaně utopila spolužačka ze sousední třídy - usnula tam unavená.
Dante Alighieri: Káča skáče na kliku tak dlouho, dokud si neotevře a nedostane se dovnitř. Bohužel za sebou neumí zavřít.
Doma se zamykáme úplně všichni. Kolikrát si uvědomím, že jsem se zamkla i na umytí rukou, prostě nad tím už vůbec nepřemýšlím a automaticky za sebou zamykám. Když jsem poprvé přišla do bytu nového přítele, považovala jsem za velmi exotické, že nemá klíč ani na WC!
tyrkys: Joo, kočky za mnou taky chtějí. Obvykle když ulehnu do vany, ozývá se známé "vaaau, vuu vu auuu, ňáááááu, vrnk" a už mi nezbyde, než vstát a pustit panstvo dovnitř.
Já nemám klíč ani u záchoda ani u koupelny.
A jediný, kdo se za mnou do koupelny občas dobývá, jsou kočky.
mne nikdy nenapadlo se doma v koupelně zamykat i díky tomu, že jsem se jako dítě málem ve vaně utopila
Hlásím se ke koupelnovým a záchodovým zamykačům
. Nezamčená se tam cítím fakt nesvá.
Ch.Z. Kochanská: Já neznám nikoho, ale vím o jednom, co se ve vaně otrávil oxidem uhelnatým.
Úplně jste mě překvapily, že znáte tolik lidí utonuvších ve vaně.
Jako, vždy, bezva čtení.
Rikina: Tak to jo. Tolik lidí nežilo dohromady v naší vsi
Ťapina: noo, v době, kdy jsem měla doma dva synky školního věku, za kterými přišlo deset kamarádů ze skautského oddílu, tak byla koupelna i WC docela v provozu. Nebo když přišli čtyři sousedi na patře i s manželkama hrát stolní deskové hry... nebo když u mě přespaly přes víkend dvě kamarádky s celkem sedmi dětmi... To pak skutečně do té koupelny někdo leze co chvíli.
Já se nezamykám ne proto, že bych se bála, že se mi něco stane (i když jak jsem nedávno potřebovala vlézt pod postel a viděla jsem, že se tam narvu jen tak tak, tak to jsem si mobil k ruce vzala, kdyby náhodou
), ale že mi to přijde jako úkon navíc, který k ničemu není. Kdyby mi co chvíli někdo lezl do koupelny, tak se zamykat asi začnu, ale v životě se mi to nestalo.
Rikina: Já bych se asi bála.
26. michaela.kudlackova: Se spadnutím prsou to bude asi individuální, protože moje sestra - před dětmi prsa výstavní, po třech dětech kde nic tu nic
.
Štěstí, že se Míša ve špagetách neutopila, kdo by nám potom psal tak pěkné příběhy ze života...