Oběťmi domácího násilí nejsou jen ženy agresivních násilníků, kteří nejdou pro ránu daleko. Stále častěji se setkáváme s těmi, které jsou týrány psychicky. Tato forma násilí není o nic lehčí, právě naopak. Šrámy na duši se mnohdy hojí celý život.
Martina vypráví svůj příběh. Manžel byl na začátku našeho vztahu tak ohleduplný, zajímalo ho vše, co se mě týkalo. Chtěl být pořád se mnou, trávit se mnou veškerý můj volný čas. „Kamarády nepotřebuješ, máš přeci mě,“ naléhal. Hlídal mě na každém kroku, jenže já to pořád brala jako projev lásky. Když jsem mu porodila syna, jeho posedlost se ještě vystupňovala – nesměla jsem ven na krok a když jsem jednou bez dovolení navštívila kamarádku, ztropil mi doma hysterickou scénu. Druhý den se mi omlouval a přísahal, že se to už nikdy nestane. Jenže hádky se staly téměř každodenní součástí našeho života. Nesměla jsem vůbec vycházet z domu bez jeho dovolení. Až po několika letech jsem sebrala odvahu, vzala syna a odešla od něj. Dnes jsem ráda, že jsem to udělala. Mám nový život, hodného partnera a na ty hrůzy, které jsem prožila, se snažím zapomenout. Snad se mi to někdy podaří...
A právě z tohoto důvodu spouští AVON v těchto dnech druhou fázi projektu proti domácímu násilí, která poukazuje právě na jeho nefyzické formy - psychickou, sociální, ekonomickou a sexuální.
Hlavním identifikačním znakem kampaně je motiv modřiny, který se využívá na představení méně známých forem násilí. Skutečné příběhy týraných žen (či jejich významné fragmenty) získávají díky výtvarné stylizaci podobu modřin, přičemž se ale svým obsahem dotýkají násilí nefyzického. Tyto modřiny jsou umístěny na ramenu, ústech a pod okem a odkazují na omezování volného pohybu, zamezení přístupu k financím a na kontrolu mobilu.
Více se o této problematice dozvíte na www.avonprotidomacimunasili.cz
Nový komentář
Komentáře
ano, na nic nečekat a od takového člověka odejít, čím dřív, tím líp
idola: Taky
a sobě též - něco podobného jsem prožila, včetně sledování, žárlení, pomluv, ponižování, výsměchu,...Taky jsem křehká a nenápadná, o to víc zarputilejší a ubližovat si nenechám, to se pak neznám...Seběvědomí mi zůstalo, takže mě nezlomil ani nepřesvědčil o tom, že jsem k ničemu. Přesto mi zrovna tak trvalo 3 roky, než jsem se rozvedla. Bydlení jsem vysoudila a je pokoj. Tyrani 
a usurpátoři nemají šanci!
idola: Tleskám ti
blues- naprosto s tebou souhlasím, znám tež nejméně jeden pár, kde je to přesně naopak, tím tyranem je žena a bohužel psychicky týrá i své děti.
Hm, trochu mi vadí, že i u psychického týrání je tou obětí automaticky míněna žena. Ale právě u tohoto druhu týrání je hodně obětí i mužského rodu a netrpí tím o nic méně! Fyzické násilí používají spíš muži, ale v psychickém teroru jsou ženy často mnohem vynalézavější a když už se dělá kampaň, nemělo by se na to zapomínat - sama jsem se v životě setkala s několika páry, kde byl mužský fakt chudák a neměl sílu se vzpeřít :-( Týrané ženy se bojí, ale týraní muži stydí, protože "chlapovi se něco takového přece nemůže stát, jinak je bačkora"..
Před 30ti lety se mně můj tehdejší manžel také snažil psychicky terorizivat, jenže v mém případě padla kosa na kámen, i když jsem byla drobounká a vypadala na první pohled hodně zakřiknutě... Nejdříve se snažil mi zakázat kamarády a známé, když se nepovedlo, začal pít a tím pádem mi luxovat moje konto. Když jsem na to přišla, zrušila jsem mu na něj přístup a bylo zase zle, snažil se mně přesvědčit, že jsem hloupá a méněcenná, že on je někdo a já bych se mu měla klanět. Tak jsem si zašla na psychiatrii a nechala se otestovat s výsledkem IQ 132 a vzkazem, že psychiatra by měl co nejdříve navštívít on. Zvolil jinou metodu. K jeho tvrzení, že jsem jeho žena a má na mne papír, tudíž budu poslouchat, jsem mu sladce sdělila, že rozvod trvá tak asi půl hodiny, takže tento papír může použít tak maximálně jako toaletní... Tohle všechno trvalo asi 3 roky než jsem se rozvedla, získala vlastní bydlení a on poučení, že v dnešní době musí žít s partnerem jedině ve shodě. K tomu, aby se člověk nechal od druhého týrat, musí být sám psychicky nevyrovnaný nebo přímo nemocný. Zvlášť v dnešní době, kdy je možné z hodiny na hodinu si pronajmout byt a prostě od takového člověka odejít.
Dobrý článek
