Martina vypráví svůj příběh. Manžel byl na začátku našeho vztahu tak ohleduplný, zajímalo ho vše, co se mě týkalo. Chtěl být pořád se mnou, trávit se mnou veškerý můj volný čas. „Kamarády nepotřebuješ, máš přece mě,“ naléhal.
Hlídal mě na každém kroku, jenže já to pořád brala jako projev lásky. Když jsem mu porodila syna, jeho posedlost se ještě vystupňovala – nesměla jsem ven na krok, a když jsem jednou bez dovolení navštívila kamarádku, ztropil mi doma hysterickou scénu. Druhý den se mi omlouval a přísahal, že se to už nikdy nestane. Jenže hádky se staly téměř každodenní součástí našeho života. Nesměla jsem vůbec vycházet z domu bez jeho dovolení. Až po několika letech jsem sebrala odvahu, vzala syna a odešla od něj. Dnes jsem ráda, že jsem to udělala. Mám nový život, hodného partnera a na ty hrůzy, které jsem prožila, se snažím zapomenout. Snad se mi to někdy podaří...
A právě z tohoto důvodu spouští AVON v těchto dnech druhou fázi projektu proti domácímu násilí, která poukazuje právě na jeho nefyzické formy – psychickou, sociální, ekonomickou a sexuální.
Hlavním identifikačním znakem kampaně je motiv modřiny, který se využívá na představení méně známých forem násilí. Skutečné příběhy týraných žen (či jejich významné fragmenty) získávají díky výtvarné stylizaci podobu modřin, přičemž se ale svým obsahem dotýkají násilí nefyzického. Tyto modřiny jsou umístěny na ramenu, ústech a pod okem a odkazují na omezování volného pohybu, zamezení přístupu k financím a na kontrolu mobilu.
Více se o této problematice dozvíte na www.avonprotidomacimunasili.cz
Nový komentář
Komentáře
Alebi: financni nezavislost na partnerovi je jedna ze zakladnich veci ;) Obcas je to sice tezsi - treba kdyz je zena na materske, ale i tehdy se da mit nasetreno neco v zaloze pro pripad nouze...a partner by to mel respektovat
Něco podobného mám taky za sebou,trvalo dlouho,než jsem našla sílu odejít.Hrozná je i finanční závislost,plánujete si,jaké by to bylo krásné,utéct od toho tyrana,ale pak si uvědomíte,že Váš plat stačí na zaplacení podnájmu,ale už na nic jiného.Nakonec jsem to udělala,žiju velmi skromě,ale v klidu.A jsem už dlouho sama,mužům nevěřím a straním se jich.
Každé násilí je špatné, děje se oboustranně, jsou i chlapi týraní psychicky, ale většinou se asi stydí to přiznat. Jediné řešení je jak píše liduskaa123 - najít odvahu a odejít.
Jde to řešít. Odejít!!!! Já to dokázala.
a nelituji.
Možná je to mimo mísu, ale už pár měsíců přemýšlím jestli to co pro žívám je normáln nebo už je to psychické násilí...je mi smutno, nevím kam se obrátit!
Suzanne: jo, určitě jich bude míň, to je pravda, ale myslím, že jsou, jednoho opravdu znám. Jen pochybuju, že by nějaký takový chlap šel dělat rozhovor, řekla bych, že se za to spíš stydí, než aby s tím vyšli na veřejnost
Popravdě i ženy se za to hodně stydí a jen málokterá s tím je schopná něco udělat, i když bych řekla, že se to poslední dobou hodně změnilo a spousta žen si uvědomila, že s tím něco dělat musí a ne čekat, že se ten partner změní k lepšímu.
blanca: asi jich bude míň. A jestli někoho takového máš, tak ho pošli, ať s ním udělají rozhovor.
Pořád se někde dočítáme, že obětí takového (nebo i jiného) druhu násilí jsou ženy, ale co když je takovou obětí třeba muž....to se nikde zrovna moc neřeší, co?!?!?
Myslím, že to chce s někým déle žít, teprve pak si pořizovat rodinu, zázemí... předejde se mnoha komplikacím. Ale také vím, že člověk tohoto typu se někdy pozná nesnadno... halt láska je láska.... A teď babo raď., když on mě tak miluje a chce být stále se mnou..