Před týdnem jsme uveřejnily článek, ve kterém jsme vám představily moderní randící terminologii. Potom nám však došlo, že už máme nějakou dobu v redakční poště označený e-mail, který si zaslouží, abychom ho zpracovaly. Je totiž na téma ghosting.

„Pocházím ze středočeského kraje a chtěla bych tímto dopisem upozornit na muže, který sice není sňatkový podvodník, ale újmu už způsobil nejedné ženě, píše Judita. Celý příběh začal tak, že jsem se rozešla po dlouhé době se svým přítelem. Nehledala jsem nikoho nového, ale jednou večer si mě v baru všiml mladý pohledný muž, který dokonce trochu vypadal jako nějaký herec. Bylo těžké se s ním nebavit, protože byl opravdu zábavný a nakonec jsem mu dala i telefonní číslo. Myslela jsem si, že už nezavolá, ale hned druhý den volal a pozval mě na rande.

Takových schůzek jsme měli celkem sedm a na té poslední mně řekl, že nikdy nebyl více zamilovaný. To mi samozřejmě lichotilo a já mu navíc také totálně propadla. Následoval měsíc plný romantických gest a návštěv obchodních domů s nábytkem, kde jsme snili o společné budoucnosti. Jednou mi dokonce řekl, že si představoval, jak budou vypadat naše děti. To jsem brala jako potvrzení toho, že mě určitě miluje.

Jednou jsem musela pracovně odjet na Slovensko, kde se mi podařilo ztratit mobil. Panikařila jsem a nemohla jsem si vzpomenout ani na přihlašovací údaje na Facebook, takže jsem Romanovi nemohla napsat. Potom jsem se trochu uklidnila, protože jsem věděla, že hned druhý den jedu domů a těšila se na svého přítele, který měl čekat u mě doma. Jenže nečekal.

Místo toho mě čekaly na stole klíčky od dveří. Myslela jsem si, že v bytě byl, potom si někam odskočil a zapomněl si klíče vzít. Okamžitě jsem se vrhla k počítači a přihlásila se na Facebook, ale žádná zpráva mě nečekala. Začala jsem mu psát zprávy, ale vůbec žádná reakce. Potom jsem našla pod stolem lísteček s jasnou zprávou: Rozcházíme se. Věřte mi, že hůř jsem se v životě ještě necítila a věděla jsem, že jediné, co mi může pomoct je vysvětlení. Toho jsem se ale nikdy nedočkala.

Po 14 dnech telefonování, vyptávání se kamarádů, jeho maminky, známých, kolegů, jsem se dozvěděla, že má novou přítelkyni. Myslela jsem, že se zblázním vzteky. Po několika měsících jsem šla na oběd s kamarádkou ze střední školy, kterou jsem dlouho neviděla. Vyprávěla jsem jí svůj příběh a ona jen nevěřícně kroutila hlavou. „Judito, já jsem ti to nechtěla říkat, ale já jsem s ním zažila před několika lety podobnou situaci, akorát jsme spolu jen randili necelý týden. Znám však holku, která s ním chodila pět let a s tou se rozešel SMSkou.“

V tu chvíli jsem věděla, že to musím někam napsat, abych zkusila zabránit dalšímu utrpení. Nechci zveřejňovat jeho celé jméno, ale jede o člověka, který se jmenuje Roman, je ze středočeského kraje, je asi 180 cm vysoký, má tmavé vlasy a větší nos. Je mu 37 let, ale chová se jako dítě. A ze vztahu vždy zmizí jako duch.“
Zdroj fotografií:www.shutterstock.com

Čtěte také:

Reklama