Bylo asi čtrnáct dní před Vánocemi a já se vydala na nákup dárků. Rozhodla jsem se koupit bar na láhve ve tvaru globusu pro mé rodiče. Zašla jsem do prodejny nábytku. Byla to obrovská krabice, přes kterou jsem ani nebyla vidět, když jsem ji nesla. Při cestě domů se mi najednou zvrtl kotník a já ležela i s krabicí na zemi. Chtěla jsem vstát a v tu chvíli jsem opět skončila na zemi. Nemohla jsem se na nohu postavit. Po chvíli mě noha přestala docela bolet, tak jsem se vydala k domovu. Doma jsem si na koleno dávala studené obklady, ale nepomáhalo to. Když se vrátil manžel z práce, chtěl jet se mnou na pohotovost, ale to jsem mu vymluvila, že s tím nic nemám a že s naraženým kolenem by mě stejně vyhnali jen s tím, že si to mám ledovat.
Vydržela jsem to tedy až do rána a zašla si k obvodní doktorce. Koleno jsem skoro už ani necítila, ale doktorka mě stejně pro jistotu poslala na chirurgii. Tam mi udělali punkci kolena a zjistili zlomeninu dolního okraje pately (čéšky). Byla z toho sádra na šest neděl na celou nohu, a to na Vánoce nebyl zrovna ten nejlepší dárek. Po sundání sádry následovalo 14 dní rehabilitace. Již je tomu více jak 2 roky a mám uznané trvalé následky. Dostala jsem od pojišťovny vyrovnání bezmála 20.000,- Kč, ale na koleno si prý již asi nikdy nekleknu, mám bolesti při rychlé chůzi a sportování. Jsem odkázána na užívání vitamínů kvůli zpěvnění chrupavky a pokud někdy špatně šlápnu čekájí mě natržené vazy, ale to se mi stalo zatím jenom jednou.
Rodiče si to pořád vyčítají a říkají, že mě ten globus pro ně vyšel hodně draho, ale za to přece nikdo nemůže jenom já svou nešikovností.
Katka
Děkujeme za příběh.
Je smutné, když má úraz trvalé následky. Hlavně když jde o něco, co na první pohled vypadá nevinně. Mě se zatím, kromě jizev, trvalé následky vyhýbají. Nejhůř jsem dopadla, když se se mnou splašila kobylka a na štěrkové cestě jí v zatáčce ujely zadní nohy. Upadla a já skončila pod ní. Těch asi pět set kilogramů živé váhy mě ve skluzu přitlačilo ke štěrku a ten zafungoval jako struhadlo. Skončila jsem s nohou, rukou a částí zad staženými z kůže a s otřesem mozku. Byla jsem v šoku, takže když jsem vstala, jediné, na co jsem myslela, bylo, kde mám jezdecký bičík, který mi půjčila kamarádka. Tu dvojici starších lidí, kteří mě potkali, celou zakrvácenou, a já se jich zeptala, jestli neviděli jezdecký bičík, málem odvezli s infarktem. Mě po měsíci po nemocnicích pustili domů, po roce léčení se rány konečně úplně zahojily, ale jizvy mám pořád. Ale stejně mě to neodradilo - od té doby už jsem zase párkrát letěla s koněm i z koně, tentokrát naštěstí bez následků...
Zůstaly i Vám po úrazu nějaké následky? Napište nám!
Nový komentář
Komentáře
já jsem jako malá upadla na škváře z kola a v koleni mam škváru doteď, smůla ještě že stejně nenosim krátký sukně ... :-))