Ahoj redakce, to dnešní jiskření (minulý pátek) nebylo nic moc, tak jsem poprvé v životě sepsala něco z mých bohatých zážitků. A to Vám teď posílám. Naložte s tím dle svého uvážení.
 
Milá čtenářko, moc děkujeme. Redakce
 
 

Tento příběh je z doby, kdy jsem pracovala jako vedoucí jedné z poboček nejmenované firmy. Byla jsem vcelku mladá, experimentující a docela dobře vypadající ženská. Součástí mé pracovní náplně byly pravidelné porady, na kterých se scházeli zástupci všech poboček a řešili, plánovali a vymýšleli strategie pro lepší chod firmy.

Byla jsem však dívka spíše do terénu a porady mě vůbec nebavily, nehledě na to, že, dle mého názoru, se na nich nikdy nic nevyřešilo.

Mojí největší zábavou bylo hodnocení mých protějšků a flirtování s nimi. I když nejsem přímo typ, který zvládá něco víc než flirtování, dobře si pamatuji, že u jednoho kolegy se mi to trochu vymklo z ruky.

Bylo jasné, že k TOMU prostě jednou dojde, i když jsme o tom nikdy nemluvili, tedy ne přímo, náznaků bylo samozřejmě v rámci flirtování hodně.

 

Na jedné z těch nesmyslných porad se moje představy opravdu rozjely naplno a trošku mě i dostaly mimo realitu. Po jejím skončení jsme si spolu domluvili sraz v nejbližším motorestu na jídlo. Jako naschvál ale minimálně 20 km žádný nebyl. A já už teda byla. Pěkně vlhká, sukni jsem měla nahoře vyhrnutou a i při řízení jsem si trochu pohrávala. No, naštěstí silnice byla široká a motorest se také brzy objevil.

 

Jak už jsem řekla, chtěli jsme si dát něco k jídlu, ale moje signály byly asi dost výmluvné.

Kupodivu jsme se shodli na tom, že nás vlastně ten hlad už přešel a že tam vlastně nemají nic, na co bychom měli chuť.

Také jsme se shodli na tom, že ale chuť by byla. Ale.. Co s tím, počasí nestálo za nic, meze byly studený, auta jsme moc pohodlná neměli, každý svého malého pick-upa.

Nakonec nezbývalo, než dojet do firmy, kde sice nebyl gauč ani postel, ale bylo tam teplo a na podlaze koberec. Sice trošku drsně zátěžový, ale po těch kilometrech, co jsme museli čekat a toužit a ještě k tomu auty dojet do cíle, to bylo ideální jedinečné řešení.

Pak už si jen pamatuji, že jsme vyzkoušeli všechny kancelářské polohy (včetně kopírky) a že jsme byli opravdu hodně zpocený a sprcha nikde.

Ještě druhý den, když jsem předávala spolupracovníkům podklady z porady a seděli jsme spořádaně u toho samého stolu a za zády měli tu kopírku, neubránila jsem se lehce přiblblému úsměvu. Vlastně teď jsem se přistihla, že trošku přiblble vzpomínám. Tak se případným moralistům omlouvám, ale přeci jen to byl sex s nejdelší předehrou, kterou jsem zažila (cca 100 km), tak jsem se chtěla trochu podělit.

A o firmu se nebojte, ta už zkrachovala. Já jsem přeci říkala, že ty porady stály za prd.