V obchodech je spousta knih. Ale nikde jsem zatím nenarazila na frazeologický slovník, který by překládal výrazy či věty třináctiletých pubošů do srozumitelné češtiny. Vida, puboš, to je zrovna takové slovíčko, které by stálo za výklad.

Puboš - to je můj třináctiletý syn. Má svoji ustálenou mluvu. Vaše smůla, pokud mu nerozumíte. On se s kamarády hravě domluví. A nepotřebuje k tomu moc slov. Je vycvičený z posílání textovek, kdy sto šedesát znaků stačí k tomu, aby se vyjádřil jasně, srozumitelně, úderně. Tedy v jejich jazyce. Ovšem komunikace se zbytkem světa, to už je trochu o něčem jiném.

Podívejme se na větičku: „Mně je to jedno.“ Myslíte si snad, že to tak opravdu je? Když se ho zeptám, co chce k večeři, samozřejmě, že řekne: mně je to jedno. Ve skutečnosti to znamená, že nechce v první řadě to, co máme my všichni. Ať je to cokoli. Hlavně se odlišovat, to je jeho životní program. Běžná, konvenční jídla ho urážejí, takže když si minule dal k večeři pizzu s hranolkama.

Další jeho ustálený obrat, který trousí, ať se ho dotazuji na cokoli, je: „Já nevim...“Vlastně je to obdoba fráze: mně je to jedno. A rovněž to v žádném případě neznamená, že by mu všechno bylo šumafuk. To tedy ani náhodou. Opět uveďme jednoduchý příklad. Je sobotní ráno. Ptám se: „Tome, co budeš dneska dělat?“ Jeho odpověď: „Já nevim...“ Když neví, tak neví, proto přicházím s návrhem: „Pojeď s námi na Šumavu, vezmeme kola a pak přespíme u Konopků.“ Okamžitě vybuchuje: „Ani náhodou, nejsem padlej na hlavu. Jdu na skejt...“ Aha, takže on moc dobře ví, co chce dělat, jen ho oběžuje to vysvětlovat těm okolo.

Když to řeknu jeho slovem, je to “vopruz“. Hodně věcí je vopruz. Vstávání, mytí, čištění zubů, chození do školy, komunikace s rodinou. Naučila jsem se nebrat to příliš osobně. Asi by takhle vypadal, i kdyby vyrůstal v jiné famílii. Každodenní rituály by ho prudily, povinnosti by pro něj byly schýza, občas by měl z nás všech depku a svět dospělých by mu připadal ujetej... Utěšuji se tím, že i když na to moc nevypadá, je možné, že okolní svět na něj přeci jenom má kladný vliv. Určitě se za čas do jeho slovníku zase vrátí i nějaký ten běžnější výraz...

Důležité je, aby se nám úplně neodcizil. Ale to nám, zdá se, nehrozí. Uvědomila jsem si to před několika dny, kdy za mnou přišel můj šéf a chtěl, abych vypracovala v poměrně krátké době nový projekt. Okamžitě jsem to v duchu vyhodnotila slovy:"no to je teda vopruz, hodit mi to takovouhle pakárnu na palici, to je teda schýza number one....:))) A došlo mi, že tahle slova jsou možná svým způsobem výstižná, ale nejsou má. Jsou vypůjčená od mého puboše Toma...Ale jemu, myslím si, když ho tak poslouchám, nechybí....:))))

Příběh kamarádky volně převyprávěla

Reklama