Nejčastější kožní bakteriální infekci u dětí je impetigo. Jaké jsou jeho příznaky a jak se léčí

Co je impetigo a jaké existují formy
Impetigo Vulgaris je akutní nakažlivé bakteriální onemocnění kůže, které způsobují bakterie Streptococcus pyogenes nebo Staphylococcus aureus, případně kombinace obou. Díky obranným schopnostem lidského těla, zvláště zdravé kůže, pronikají tyto bakterie do těla obtížně. Je-li však kožní bariéra narušena (např. poraněním, odřením, hmyzím bodnutím, ekzémem), výrazně to jejich průnik usnadní.

Léčba impetiga
Cílem léčby je především zastavení nákazy, zmírnění příznaků onemocnění a podpora hojení kůže. Impetigo se obvykle léčí antibiotiky, je proto potřeba vyhledat lékaře, který doporučí a předepíše vhodné cílené léky. Samoléčba nemusí onemocnění zvládnout. Kvůli vysoké infekčnosti nemoci je třeba zabránit dalšímu přenosu, třeba i izolací nemocného v domácí péči. Antibiotika se podávají lokálně v podobě masti či krému, případně celkově – tablety, sirup.

Lokální léčba impetiga– aby mohla lokální antibiotika snáze proniknout na postižená místa, je třeba nejprve velmi šetrně odstranit strupy. To je možné odmočením či přiložením vlhkého krytí nejlépe se slabou dezinfekcí (např. roztok hypermanganu) a poté se potírá 2x denně antibiotickou mastí.

Celková léčba impetiga– antibiotika se podávají formou tablet, u malých dětí pak jako sirup. Pokud je nemoc (u dítěte i dospělého) doprovázena například zvýšenou teplotou či svěděním, je vhodné podávat i doprovodné léky – proti bolesti a teplotě např. paracetamol, proti svědění zase antihistaminika.

Při léčbě impetiga je nezbytné dodržovat následující hygienická opatření:

• rány pečlivě dezinfikovat;
• každý den umývat kůži antibakteriálním mýdlem;
• při natírání postižených míst je vhodné používat ochranné rukavice;
• měnit nemocnému ložní prádlo, pyžamo a ručník, aby nedošlo k šíření infekce oblečením či jinými textiliemi;
• prádlo a oblečení prát na vysokou teplotu, případně přidat antibakteriální roztok a následně přežehlit;
• nepoužívat společné ručníky a často si mýt ruce;
• dítěti ostříhat nehty, aby si škrábáním nepřenášelo infekci dále po těle.

Foto: Unsplash.com

Impetigo u dětí
Impetigo je nejčastější bakteriální kožní infekcí, s níž navštíví pediatra až 10 % všech dětských pacientů. Nejčastější lokalizací napadení je obličej (oblast kolem nosu a úst), ale také končetiny nebo místa s předem poškozenou kůží, jako jsou různé rány nebo ložiska ekzému. Dítě se nakazí buď přímo kontaktem s postiženou kůží jiného dítěte nebo z hraček, příborů, sportovních pomůcek a dalších předmětů, které ve školkách a školách sdílí s vrstevníky. Inkubační doba impetiga je obvykle 1–2 týdny. Nejčastější formou (až 70 %) je nebulózní forma impetiga. Prvním projevem je začervenalé ložisko, které se rychle mění na puchýř nebo zakalený puchýř (pustulu). Puchýřky jsou malé, a protože se jedná o postižení povrchové vrstvy kůže, velmi snadno praskají. Tekutina poté zasychá a tvoří žlutavě medové strupy na vlhké červené spodině. Ložiska mohou mírně svědit a často bývají zvětšené spádové lymfatické uzliny. Po odhojení a odpadnutí strupů zůstávají drobné načervenalé skvrny, které se posléze hojí. Při nekomplikovaném průběhu nedochází k jizvení. Někdy může následně docházet ke změně pigmentace v původně postižených místech (tmavší nebo i světlejší ložiska, než je okolní zdravá kůže).

Další formou infekce je folikulitida – zánět vlasových váčků způsobených stafylokokem. V zasažených místech je často hnis, svědí a pálí. Impetigo ve vlasech svědí a může narušovat růst vlasů. Folikulitidu je vhodné léčit antibiotickými a léčebnými šampony. Při těžší formě může impetigo ve vlasech přechodně ovlivnit lokální růst vlasů.

Impetigo u dospělých má stejné projevy jako u dětí. Vzhledem k infekčnosti je možné, že se nemocí nakazí od dětí i rodiče. Léčba i dodržování zvýšených hygienických opatření pak platí pro všechny členy domácnosti.

Foto: Unsplash.com

Bulózní forma (impetigo bullosa)
Tato forma onemocnění je méně obvyklá, vyvolává ji bakterie Staphylococcus aureus, resp. toxin, který bakterie produkuje. Nejčastěji postihuje děti do 2 let. Její příznaky bývají malé, ale i velké puchýře (tzv. buly). Nejprve obsahují průhlednou nažloutlou tekutinu, která se rychle zakaluje. Buly samovolně a snadno praskají, takže při vyšetření často nacházíme jen povrchové vřídky (eroze) s mokváním, se zbytky krytu puchýře v okraji. Eroze posléze zasychají, stroupky ale bývají jen malé, v okrajích lézí. V centru často dochází k hojení, v okrajích ale může docházet k dalšímu šíření.

Přenos infekce je stejný jako u ostatních forem impetiga – prsty či kontaktem s infikovanými předměty. Šíří se často v jedné oblasti (obličej, trup, končetiny, hýždě a oblast hráze), ale může dojít k rozšíření i do vzdálenějších míst. Nebývají zvětšené regionální lymfatické uzliny. Rozsáhlé postižení u dětí mohou doprovázet celkové projevy jako jsou horečka, nevolnost, slabost a průjem.
Onemocnění se objevuje na předem neporušené kůži, ale je možné i druhotné infikování (např. ekzém). Kůže není hloubkově poškozena, při nekomplikovaném průběhu a správné péči, se hojí bez jizev. Barevné změny jsou možné.

Zvláštní formy impetiga

Ecthyma
Etchyma Je hnisavá vředovitá infekce kůže. Původcem je Streptococcus pyogenes někdy v kombinaci se stafylokokem. Protože zasahuje do hlubších vrstev kůže, je někdy považována za hlubší formu impetiga či za jeho komplikaci.
Nejčastěji se objevuje na dolních končetinách. Prvními projevy jsou pak zakalené puchýřky (pustuly), začíná tedy jako povrchové impetigo. Pustuly posléze praskají a mohou vytvářet vřídky až vředy s krustami na povrchu. Často je doprovázena zvětšenými lymfatickými uzlinami. Hojí se pomalu a zanechává jizvy.

• Z postižených míst je třeba nejprve velmi šetrně odstranit strupy. To je možné roztokem hypermanganu a poté se potírá 2x denně antibiotickou mastí. Celková léčba impetiga – antibiotika se podávají formou tablet, u malých dětí pak jako sirup. Pokud je nemoc (u dítěte i dospělého) doprovázena např. zvýšenou teplotou či svěděním, je vhodné podávat i doprovodné léky – proti bolesti a teplotě např. paracetamol, proti svědění zase antihistaminika. Při léčbě impetiga je nezbytné dodržovat následující hygienická opatření: rány pečlivě dezinfikovat, každý den umývat kůži antibakteriálním mýdlem, při natírání postižených míst je vhodné používat ochranné rukavice, měnit nemocnému ložní prádlo, pyžamo a ručník, aby nedošlo k šíření infekce oblečením či jinými textiliemi, prádlo atp. prát na vysokou teplotu, případně přidat antibakteriální roztok a následně přežehlit, nepoužívat společné ručníky a často si mýt ruce, dítěti ostříhat nehty, aby si škrábáním nepřenášelo infekci dále po těle.

Komplikace impetiga

Impetigo je ve většině případů nepříliš bolestivé onemocnění bez vážnějších komplikací, výjimečně však může dojít k následujícím obtížím:

• Glomerulonefritida – zánětlivé onemocnění ledvin, k němuž dochází při infekci některými druhy bakterií Streptococcus pyogenes. Objevuje se hlavně u dětí ve věku 2-12 let a výrazněji se projevuje po 3-6 týdnech po prvních projevech impetiga.
• Syndrom opařené kůže (Staphylococcal scalded skin syndrome) - vzniká působením toxinu (podobně jako bulózní impetigo), který se ale z místa původní infekce rozšíří krevní cestou do dalších oblastí. Postihuje hlavně děti mladší 5 let. Projevuje se nejdříve červenými ložisky (často rozsáhlými) s odlučováním povrchových vrstev kůže, což může mít fatální dopady. Objevuje se horečka, celková nevůle a citlivost kůže.

Neváhejte vyhledat lékařskou pomoc
Impetigo je vysoce nakažlivé bakteriální onemocnění kůže, které postihuje zejména děti, ale i dospělé. Nemoc má dvě základní formy – bulózní a nebulózní. Impetigo je ve většině případů nepříliš bolestivé onemocnění bez vážnějších komplikací, avšak výjimečně hrozí až život ohrožující komplikace (viz výše). Impetigo se obvykle léčí antibiotiky, proto je vhodné vyhledat lékařskou pomoc, vysvětluje MUDr. Helena Michalíková, vedoucí lékařka dermatovenerologie z Canadian Medical.

Zdroj: www.euc.cz