Nefertiti žila ve 14. století př. n. l., ale odkud pocházela, zůstává dodnes záhadou. Podle starší teorie se původně jmenovala Taduchepou a byla princeznou z mitanské říše, která se rozkládala mezi Eufratem a Tigridem v Horní Mezopotámii. Její silně zadlužený otec Tušratt ji prý zaslíbil výměnou za zlato stárnoucímu faraonovi Amenhotepovi III. 5a688c371bfadobrazek.pngJenže než ke sňatku vůbec mohlo dojít, faraon zemřel, a tak se Nefertiti stala manželkou jeho následníka Amenhotepa IV., známého později spíše jako Achnatona. Jako jeho hlavní královská manželka je už vedena pod novým jménem Nefertiti, což se volně překládá Kráska, která přišla nebo Nádherná žena přichází.

5a688a2d832bcobrazek.pngDalší hypotéza, nepříliš pravděpodobná, ale říká, že Nefertiti mohla být dcerou faraona Amenhotepa III. a některé z jeho mnoha konkubín. Jiní egyptologové zase zastávají názor, že byla dcerou králova písaře a pozdějšího vezíra Ajeho. Ten byl nejspíše bratr královny Teje, a tudíž i Achnatonův strýc. Z tohoto důvodu mohla být Nefertiti sestřenicí svého manžela Achnatona. Této teorie se drží většina egyptologů. V každém případě je kumšt se v těch rodinných vztazích vyznat.

Nefertiti zastávala ve společnosti významné místo a svého manžela dost ovlivňovala. Podporovala ho v uskutečňování jeho náboženských reforem. V pátém roce své vlády Achnaton spolu s Nefertiti ruší uctívání původních egyptských bohů a povolují uctívání jediného pravého boha Atona – boha Slunce. Prohlašují se za jeho potomky. Opouštějí Théby a zakládají na východním břehu Nilu nové město Achetaton, kterému se dnes říká Amarna nebo také Tell-el-Amarna. Nefertiti se tu stává velekněžkou svatyně západu Slunce.  

Achnaton nebyl rozhodně žádný krasavec. Podle některých vyobrazení měl neobvykle protáhlou tvář a ženskou postavou. Příčinou mohla být hormonální porucha, tzv. Marfan-syndrom. Ten je dědičný, čímž by se dalo vysvětlit, proč byly dcery Achnatona tolik podobné otci.  

Nefertiti měla totiž s Achnatonem šest dcer, ale žádného mužského potomka. Jisté tedy je, že matkou jeho syna a následníka Tutanchamona určitě nebyla! Tou byla s největší pravděpodobností Achnatonova sestra a jeho vedlejší manželka Kija. Incest byl v Egyptě považován za naprosto normální.

Náboženská reforma, kterou provedl Achnaton, zasáhla do života v celém Egyptě. Faraon se přestal zajímat o vnější i vnitřní politiku a nezajímalo ho, co se děje v zemi, v níž nastává hospodářský rozvrat. Dalším důsledkem je nespokojenost a odpor obyvatel vůči novému náboženství i následně i faraonovi a jeho rodině.
Achnatonův konec je zahalen tajemstvím. Končí po 17 letech vlády, tedy v jeho 32 letech. Zemřel přirozenou smrtí nebo násilně? Památky na něj velmi rychle mizí z dějin Egypta. A Nefertiti? I ona kolem roku 1336 př. n. l. z historie mizí! O její smrti neexistují žádné záznamy. Vlastně se ani neví, zda zemřela dříve či až po smrti Achnatona. Také místo jejího posledního odpočinku dosud zůstává pro archeology záhadou.
 5a688adf74433obrazek.png

Achnaton a Nefertiti/Berlin

Z Achnatona a Nefertiti se totiž rázem staly nežádoucí osoby, jakékoli zmínky o jejich existenci byly důsledně zničeny. I město Achetaton bylo opuštěno a upadlo v zapomenutí až do 19. století, kdy začal obrovský zájem o Egypt a jeho památky.




A jak se dostala slavná vápencová busta královny Nefertiti do Berlína? Zásluhou německého egyptologa Ludwiga Borchardta. Ten ji se svým týmem objevil počátkem prosince 1912 v egyptské Amarně, tedy tam, kde stávalo hlavní město za panování Achnatona a Nefertiti. V roce 1913 ji pak přivezl ji do Berlína, kde se poprvé představila veřejnosti v roce 1924.
Velmi brzy začal spor mezi Německem a Egyptem o navrácení busty. Zatímco v Káhiře tvrdili, že vývoz byl ilegální, Berlín se bránil, že byla vyvezena na základě legální Borchardtovy dohody z roku 1913 s egyptskými úřady o rozdělení nálezů z Amarny.
Když v roce 1935 požádal oficiálně egyptský král Fuád o její vrácení, dostalo se mu zamítavé odpovědi. Tehdy už byla v majetku Adolfa Hitlera a ten se s ní nechtěl rozloučit – údajně pro její krásu a árijské rysy. Sliboval, že pro ni nechá v Berlíně postavit speciální muzeum. K tomu už nedošlo.

V březnu 1945 bylo rozhodnuto, že musí být nejcennější díla z berlínských muzeí a galerií zachráněna, a ta byla převezena do solných dolů v Graslebenu, Merkersu, Schonebecku a Kaiseroda. Takto se podařilo zachránit např. Rembrandtovy obrazy či Nefertiti, kterou po dobytí Berlína marně hledali v Hitlerově hlavním bunkru.

Neuses Museum v Berlíně
5a689cb714e5aobrazek.png
Muzea na Muzejním ostrově byla skutečně spojeneckými vojsky na konci války silně poškozena. A protože tato část Berlína patřila do Východního bloku, nebyly peníze na jejich opravu. Teprve v roce 2009 se znovu Nefertiti vrátila na Muzejní ostrov do nově rekonstruovaného Nového muzea a stala se jeho největším magnetem…

Foto: Wikipedie, shutterstock.com

Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Uložit

Reklama