vu.jpg
Foto: Shutterstock

Pracovala jste jako účetní. Co bylo impulsem skončit s tím a začít s něčím úplně jiným?

Byl to dlouhodobý proces vnitřního nesouladu toho, co skutečně dělám, a toho, kam mne vede moje srdce. Seděla jsem v kanceláři, dívala se do počítače obklopená šanony a plnila úkoly, které mi už nedávaly vůbec smysl. Zjistila jsem, že je pro mě důležité dělat něco, co mi smysl dává. Bez ohledu na to, jestli se to mému okolí líbí, nebo ne. Věděla jsem, že udělat krok do neznáma je lepší, než zůstat stát na místě a být nespokojená i přes to, že mě tato práce dobře živila.

A tak jste založila vlastní firmu Vulvastory a vytváříte odlitky ženského přirození ze sádry. Kde jste se pro tento nápad nadchla? 
Inspirovali mne umělci ze zahraničí, především z Francie a Rakouska, kde se odlitky dělají. Okamžitě jsem se do nápadu zamilovala a věděla, že s tím začnu v Praze.

Jak velký je o odlitky zájem? Kolik žen za měsíc odlijete? 
Ta křivka zájmu pozvolna stoupá. Teď jich mám před sebou třeba šest. 

Jaké ženy a z jakého důvodu pro odlitek rozhodují? 
Z pohledu tady a teď ke mně chodí ženy, které jsou samy se sebou velmi spokojené, žijí v dlouhodobých vztazích, užívají si svou sexualitu a odlitek chtějí věnovat svému muži jako dárek. Vidí v něm krásu a originalitu. 

Stává se, že za vámi svou ženu pošle muž?
Ano, to se stává. Je to zajímavé. Muž své ženě řekne o této službě a v podstatě si tak trochu o odlitek řekne. A když je žena podobně naladěná, přijde ráda.

Jak odlitek vzniká a co je na jeho tvorbě nejnáročnější?  
V první fázi vytvořím přímo na dané ženě tzv. negativ, se kterým ve druhé fázi pracuji už sama. Odlévám ho sádrou. Nejnáročnější je právě ta první fáze, od které se odvíjí finální výsledek. 

Z čeho mají ženy, které vás kontaktují, obavy?
Častá otázka je, jestli to bolí. Nebolí to, ale žena musí přijít pečlivě oholená. 

Pociťují ženy při odlévání stud? Jak jim pomáháte?
Je zajímavé, že mladší ženy trochu ano, starší vůbec. Ono je to ale opravdu velmi rychlé, za pár okamžiků jsou intimní partie zakryté odlévací hmotou a nic už není vidět. Snažím se navodit příjemnou, uvolněnou atmosféru. Takže si povídáme při tom procesu a spíš ženy komentují svoje pocity. Přece jen na sebe nelijete odlévací hmotu každý den.

Odešla už některá ještě před odléváním?
Ne, žádná žena neodešla.

Co byste vzkázala ženám, které mají dojem, že jejich vulva není pro odlitek dostatečně hezká?
Já myslím, že je fajn podívat se na odlitky jiných žen. Pomáhá to vidět ostatní a zjistit, že každá je naprosto jiná. Neexistují dvě stejné vulvy a nemá smysl se srovnávat.

Existuje vůbec něco jako hezká nebo ošklivá vulva? 
Záleží na očích pozorovatele. Jaké to člověk uvidí, takové to bude. Pro jednoho hezká, pro druhého může být ošklivá. Ale ať si každý říká a hodnotí po svém. Pro mě jako pro ženu je nejdůležitější můj pocit z vlastního těla. Jak já se na něj dívám, jak ho vnímám, a to vychází určitě zevnitř. A ze svojí vlastní zkušenosti, kdy jsem svoje tělo neměla ráda a cítila ke svému ženství odpor, vím, že to jde změnit. Je to vědomá cesta k uzdravení sebe sama a sebelásce. Nenazvala bych to procházkou v růžové zahradě, ale stojí to za to. 

Nabízíte k zakoupení i odlitky od neznámých modelek. Kdo a proč o ně má zájem? Tipuji, že jsou to hlavně muži.  
Muži i ženy. Líbí se jim to. Jeden muž mi řekl, že si odlitek dá do kanceláře na stůl jako těžítko. Proč ne, že?  

Když jsme u těch mužů, odléváte i jejich přirození? Řekla bych, že po nich by byla mezi pány tvorstva asi velká poptávka.
Odlévání mužů je mnohem jednodušší proces než u žen, když to vezmu čistě technicky. Ale muže odlévat nechci. Od začátku je tento záměr s odlitky spojený se ženami. Mám totiž takový pocit z různých přímých diskuzí s muži, že jim by nešlo ani tak o finální odlitek, ale o proces odlévání, zatímco u žen je to přesně naopak. A v tom je ten zásadní důvod, proč ne. 

Zdroj informací: Jana Pomajbíková

Čtěte také:

Reklama