Foto: Shutterstock
Linda měla oproti jiným pracujícím maminkám vždy velkou výhodu. Tchyni v důchodu, která byla vždy ochotná vnučku pohlídat, když nemohla do školky. A tak se nemusela každou chvíli v práci omlouvat, že musí zůstat s nemocným dítětem doma. Jenže s tím je teď konec. Od začátku školního roku poprosila tchyni o hlídání dcery už dvakrát, pokaždé bez úspěchu. Jednou byla babička unavená a údajně na ni také lezla nějaká nemoc, podruhé zase měla všechny dny v týdnu nějaké zařizování, takže s vnučkou doma zůstat nemohla.
Může za to naše odmítnutí
„Dobře vím, že to všechno byly výmluvy. Na to už tchyni dobře znám! A taky dobře vím, proč mě odmítla. Pořád ještě nedokázala překousnout fakt, že jsem jí nedovolila vzít s sebou v létě Adélku k moři. S kamarádkou si vymyslely výlet do Itálie s tím, že s sebou vezmou vnučky. Jenže my do toho s manželem hodili vidle,“ přiznává Linda a hned se hájí: „V pěti letech mi naše dcera ještě nepřijde ve věku, kdy bych ji chtěla pustit samotnou tak daleko. Navíc autobusem, kde by byla bez dětské sedačky. Přijde mi to strašně nebezpečné! A nejen ta cesta. Samotná ženská s dítětem nepřetržitě u vody... Zakecají se s kamarádkou a ono se utopí. Je to raz dva. Kolikrát ani rodiče děti neuhlídají, natož dáma, která už má svůj věk, takže to s pozorností jde z kopce,“ vyjmenovává důvody Linda, která myslela i na případné vážnější onemocnění nebo zranění dcery. Nemohla by být hned na místě pro případ rozhodování se o postupu léčby.
Mstí se jako malé dítě
„To není jako vzít dítě na chatu, kde jste autem za hodinu. Tohle je pro mě zkrátka daleko. Celý ten týden bych nespala a měla okousané všechny nehty nervozitou a strachem. Vždyť je sama matkou, tak by to měla pochopit. Ale to ne, raději bude trucovat a mstít se nám. Dokonce za vnučkou naschvál chodí jen k nám domů, k sobě si ji už nebere. Prý co kdyby se jí něco stalo... Tím do nás samozřejmě rýpe a dává nám to sežrat. Ach jo. Pak se diví, že s ní nechci dceru tak daleko pustit, když se sama chová jako dítě,“ dodává zklamaně Linda.
K příběhu se vyjádřil psycholog a psychoterapeut Mgr. Pavel Pařízek z portálu Terapie.cz.
Jádrem problému v příběhu Lindy není ani tak samotné rozhodnutí nepovolit cestu, jako spíše způsob, jakým obě strany přistupují k následnému konfliktu a jeho řešení. Situace odhaluje hlubší problémy vztahů, kde se mísí otázky důvěry, kontroly a vzájemného respektu mezi matkou a tchyní.
Obavy Lindy o bezpečnost dcery jsou zcela přirozené a legitimní. Rodiče mají plné právo rozhodovat o tom, s kým a kam jejich malé děti cestují. Současně je pochopitelné i zklamání tchyně, která pravděpodobně vnímá toto rozhodnutí jako projev nedůvěry v její schopnosti a zkušenosti. Její následná reakce - odmítání hlídání a pasivně-agresivní poznámky - však situaci jen zhoršuje a paradoxně potvrzuje obavy o jejím zralém úsudku.
V podobných situacích je nutné hledat způsoby, jak zachovat dobré vztahy i při nesouhlasu. Linda by mohla tchyni více zapojit do plánování jiných, méně rizikových aktivit s vnučkou. Mohly by například společně naplánovat kratší výlety v dosahu domova nebo najít jiné způsoby, jak posílit jejich vztah. Linda by měla dát tchyni najevo, že její role v životě vnučky je stále významná a vítaná, jen v bezpečnějších mantinelech.
Současně je třeba otevřeně komunikovat o obavách a očekáváních na obou stranách. Linda by mohla tchyni vysvětlit své pocity bez obviňování, uznat její dobré úmysly a společně hledat kompromisní řešení. Například by mohly v budoucnu uvažovat o společné dovolené celé rodiny, kde by tchyně měla prostor trávit s vnučkou čas, ale současně by byli přítomni i rodiče.
 O portálu Terapie.cz Pokud vás něco trápí, nevíte si rady nebo si jen chcete utřídit myšlenky, řekněte si o pomoc. Na Terapie.cz najdete ověřené odborníky, kteří vám porozumí. Zvolte si osobní či online sezení klidně hned zítra a začněte pečovat o své duševní zdraví. Toho správného terapeuta si vyberte na www.terapie.cz. |
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
To je zase slet tady :D. "Když můžu hlídat nemocné dítě doma, tak můžu i u moře! Nedovolíš? Jsem uražená!! " To je logika, jak pojď na mě z boku :D. Já jsem taky děti stovky km daleko nikdy nepustila a nikdo se nechoval jako polovina diskutérek a seniorka z článku. Když nevidíte rozdíl mezi hlídáním doma a pobytem u moře, tak je mi vás ...ne, není, dobře vám tak :D.
Tak snad to babka dělá pro vnučku, kterou když miluje, tak se na ni nemůže mstít a pokud je její ego větší než láska k vnučce, tak ať si trucuje - můžete jí to vrátit až se "odrazí" ...
Jestli to dobře chápu, tak babičky se celkem pochopitelně dotklo, že byla postavená do role neschopné se postarat o dítě u moře, ale na hlídání nemocného dítěte je dobrá dost. A tak odmítla poskakovat tak, jak a kdy si snacha vzpomene.
Celý problém je v komunikaci, jako ostatně skoro vždycky. Linda z článku je přesvědčená, že ona neudělala chybu a že to tchyně by měla věc "překousnout", a ještě si neodpustila významně říct, že tchyni dobře zná. Jenže jak se do lesa volá... Vždyť to šlo říct i bez těch invektiv o věku a schopnostech tchyně, bez narážek na zakecávání se s kamarádkou. Normálně vysvětlit, proč tam to dítě Linda nechce pustit, bez toho, že by tchyni kritizovala a shazovala ji. Když se věci říkají slušně, zdvořile, zbytečně se nerejpe, hned je to lepší dohoda. A tchyně by pak nereagovala tak, jak reagovala teď, protože když holt někoho rýpnu pod žebra, nemůžu se divit, že to "nepřekousl", sama jsem si začala.
Ja osobne bych se citila vyuzivana, kdyby po mne rodina chtela, at jim hlidam vnucku, kdykoliv potrebuji a na dovolenou k mori ne. Samozrejme je to vetsi zavazek a chce to vice pozornosti a odpovednosti nez doma, ale snad babicka sama vi, na co ma silu. Moje mladsi dcera s pritelem vyzvedli moji vnucku u druhe dcery a prileteli za mnou do Irska, kde ziji. A pak jsem vzala vnucku a spolu jsme pluly lodi do Britanie a pak busem pres Londyn do Prahy. Pak jsme pokracovaly se starsi dcerou, jejimi detmi a jejich druhymi prarodici na dovolenou do Italie, taky autobusem. Vsichni jsme to prezili a uzili si to paradne. V 11 letech jsem tu vnucku mela tady cely skolni rok, aby se naucila anglicky a ted mluvi jako rodila mluvci. A opet to bylo bajecne. Jestli je babicka rozumny, spolehlivy a zodpovedny clovek, nevidim duvod, proc to aspon nezkusit. A ani pro tak male dite neni pobyt u more stejny jako nekde u rybnika doma. Nejde prece o to, aby si to pamatovalo cely zivot, ale aby prozilo krasne chvile a zazilo neco jineho nez obvykle.
Babička na hlídání nemocného dítěte je fit a svěží, ale na pět dní u moře s tímtéž dítětem je stará, sklerotická a špatně pohyblivá? Úplně to chápu. Když pohlídá, donese buchty a udělá nudle do polívky je fajn. Na dovolenou už je neschopná. Tak jen hlídá. I tak pro ně dělá dost.
Jsem ráda, že mám inteligentní tchýni. Žádné z dětí jsme s ní nikdy nepustili k moři, ptala se víckrát. Neurazila se, nedělala ofuky, ani mi to nedávala sežrat. A já na rovinu říkám, sorry, máte úplně jiné reakční časy než já, třicet pět let nejste zvyklá na to, mít pod dozorem malé rychlomyši. Bezpečí dětí je prone přednější než jemnocity babiček. Obou. Takže tchýně, prostě úplně normálně, jako homo sapiens sapiens, akceptovala, že děti jezdí k moři s námi, rodiči od dvou let, hrají si v písku, prdolí se se mnou na mělčině, chodí na hřiště a sbírají kamínky. Každé z nich vždy vypadalo, že je to mega baví. Společné rodinné dovolené nejsou můj šálek kávy, tak holt děti s prarodiči k moři nejezdí. Jinde třeba ano, ale co je jinde, není moje starost. ;) Takže za mne, souhlas s mladou matkou, já bych pětileté dítě taky nepustila a že se babi uráží a teď se mstí? Fajn, děkuji, babičko, že jste mi potvrdila, že déle než během dne na to nemáte nervovou kapacitu. Koneckonců je to babi, kdo je ztrátný. Malé dítě roste a pokud babička vytrvá, nebude s ní chtít bývat, tak si bude moci gratulovat, jak to tedy mladým nandala, když nebylo moře. Za pár let budou v popředí vrstevníci, tak pak třeba bude pozdě škrábat prstíčkem o pozornost vnučky. Rodiče si hlídání zařídí jinak.
No, přiznejme si otevřeně - brát pětileté dítě k moři není dobrý nápad. To dítě z toho nic nemá, vodu a písek může mít i v tuzemsku, slunce taky, v létě jsou tu skoro tropy. Cesta autobusem je dlouhá a únavná i pro dospělé, natož pro malé děti. Ty potom po cestě zlobí a otravují všechny kolem, protože se nudí, a v konečném důsledku si to dítě ani nepamatuje, že v pěti letech u moře bylo. A je jedno, jestli s babičkou nebo s rodiči, je to prostě zbytečné vyhazování peněz, a dospělí si to taky neužijou, protože pořád musí brát ohledy na to dítě. Na druhou stranu jsem mnohokrát viděla v zájezdových autobusech prarodiče s vnoučaty, takže lidi to tak asi neberou, a evidentně běžně tak s dětmi jezdí. Ale ve výše popsaném případě zřejmě snacha dala tchyni "sežrat", že "už má svůj věk, takže to s pozorností jde z kopce". A teď se jí to vrací. A já se ani nedivím, stát se to mně, tak to vracím taky.
To víš, děvče, už jsem dáma v letech, jde to se mnou se svahu, určitě ti nemůžu hlídat nemocné dítě, které nemůže do školky. Ještě by se mu "něco" stalo. A taky bych se od něj mohla nakazit, imunita už není, co bývala zamlada. 
moje tchýně nebyla schopná na dítě jdoucí ze školy počkat doma (u sebe doma) podle domluvy, musela mu vyrazit naproti, pak se samozřejmě minuli a volala mi do práce, že chlapec není, abych to řešila... autorka nedovede ocenit, co má, ať se omluví, vysvětlí své stanovisko a doufá, že vztah babička - dítě je silnější než její "strachy"...
tchýně není paní na hlídání, prostě není...
Upřímně já bych taky nedovolila, aby moje malé dítě bylo u moře jen s babičkou. Jako pokud si to babička přála, taky se mohli domluvit aby tam jeli všichni společně. Babička by se bavila s kamarádkou a rodiče by měli dítě pod dohledem.
Ta pisatelka si v jednom protiřečí. Píše, že tchyně by neuhlídala pětiletou holku, protože "už má svůj věk" - ta tchyně. A na druhé straně ji žádá, aby holku hlídala. V autobuse se pětileté holce nemůže vůbec nic stát. Autobusy, kterými se jezdí do zahraničí jsou dobře vybaveny na pohodlné a bezpečné cestování. Hotely v přímořských letoviscích jsou vybaveny bazény se sladkou vodou a mívají brouzdaliště pro děti. Maminka si měla ověřit všechny skutečnosti a neměla vyšilovat. To bude asi zase jedno "vymodlené" dítě ze zkumavky, na které číhá ve světě běžných lidí jenom zlo a špatnosti a spousta nebezpečí.