Foto: Shutterstock
Teorii o spánkové deprivaci potvrzuje celkem 66 studií provedených v letech 1974 až 2016. Ke zlepšení depresivních stavů došlo u celé poloviny pacientů. Existují dvě možnosti, jak může lékař postupovat. Má k dispozici metodu částečné nebo úplné spánkové deprivace. Částečná deprivace probíhá zpravidla tak, že pacient může první noc spát 3-4 hodiny a následně bdí cca 20 hodin. Při úplné deprivaci je třeba zůstat vzhůru minimálně 36 hodin.
V praxi to probíhá tak, že by se během bdění měl pacient věnovat nějaké aktivní činnosti, nejlépe z oblasti ergoterapie. Například pletení, kreslení, keramika, modelování a podobně. Je pravidelně kontrolován, aby neusnul. Zajímavé je, že 50 % zkoumaných jedinců terapie bděním pomohla zlepšit hlubokou depresi až na několik dní, ovšem vědci si dodnes nejsou jistí, jak je to možné. Spánkovou deprivaci však není možné užívat jako dlouhodobou léčebnou metodu. Nedostatek spánku má v dlouhodobém časovém horizontu neblahé následky na lidský organismus.
Příběh z praxe – Martina (46)
Martina byla úspěšná podnikatelka. Vlastnila kadeřnický salón a vedla podle jejich vlastních slov uspokojivý soukromý život. S depresemi se potýkala od sedmnácti let, ale nikdy necítila potřebu je řešit s lékařem. Zkrátka věděla, že měsíc či dva v roce je „nepoužitelná“. Ovšem s podnikáním, péčí o rodinu a dalšími událostmi, které kladly extrémní nároky na její odolnost, skončila na psychiatrické klinice s celkovým vyčerpáním a diagnózou Periodická depresivní porucha. Přestože byla Martina na klinice několik týdnů, zdála se rezistentní na všechny druhy běžné léčby. Nezabíraly žádné z předepsaných léků, proto se její lékař rozhodl pro metodu spánkové deprivace. Martina podstoupila 36 hodin zcela beze spánku, kdy měla od terapeutky na zabavení košík s pletením a háčkováním. Pacientce se výrazně ulevilo, zareagovala na medikaci a následně se zlepšil i celkový spánkový režim.
Podobnou léčebnou metodou je Fototerapie neboli terapie světlem. Využívá se především u psychotických pacientů trpících bipolární afektivní poruchou (dříve označovanou jako manio-depresivní psychóza). Při fototerapii je pacient po dobu přibližně 30–40 minut vystaven jasnému světlu, jehož intenzita se pohybuje mezi 5 000 a 10 000 luxy (lux je jednotka intenzity osvětlení, 10 000 luxů přibližně odpovídá jasnému dennímu světlu). UV složka záření je přitom odfiltrována. Používaná intenzita světla je mnohonásobně vyšší než běžná intenzita osvětlení v místnostech. Pacient je vyzván, aby se každou minutu na několik sekund zadíval do světla. Léčba se obvykle provádí opakovaně, a to alespoň 3× týdně.
Foto: Shutterstock
Jak začít s fototerapií?
Pokud si přejete terapii světlem vyzkoušet, máte v podstatě dvě možnosti. Buď můžete vyhledat ordinaci vyškoleného zdravotníka, který léčbu jasným světlem nabízí, a tam ji za příslušný poplatek pod jeho odborným dozorem absolvovat. Případně si můžete fototerapeutickou lampu zakoupit sami. Lampy jsou vyráběny v různých velikostech, včetně těch pro jednotlivce. V takovém případě se před koupí ujistěte, že se opravdu jedná o zdravotnický prostředek s potřebnou certifikací.
Zdroje: Web Moje lékárna, Krátkodobý nedostatek spánku funguje jako antidepresivum, Deprese: jiné léčebné postupy, Deprese, úzkosti a vliv spánku na naše emoce, NESPAVOST PRO ODBORNÍKY, F33 = periodická (rekurentní) depresivní porucha: Víte jak na ni?
Nový komentář
Komentáře
Někdo to tak možná má. U mě funguje fyzická činnost - a pak spím jako dřevo. Někdy jsem ráda, že stihnu zhasnout lampičku dřív, než usnu.
To bych se ptala, jestli spíš nepomáhá to, že je dotyčný nucen něco dělat, než že nesmí spát. Kdyby těch 36 hodin jenom civěl do stropu, tak se deprese asi nezbaví, takže ta činnost na tom bude asi to podstatné. I když mě někdo zavřít na tak dlouhou dobu s košíkem pletení, a nic jiného bych neměla na výběr, tak se na tom pletení asi oběsím.