Foto: Shutterstock
Čtyři pilíře intimity
Do jisté míry je intimita synonymem pro sdílení – myšlenek, pocitů, zážitků i přítomnosti. A podle klinického psychologa Davida B. Wexlera je nedostatek intimity jedním z nejčastějších důvodů, který přivádí páry do jeho poradny. Ze své praxe vypozoroval takzvané čtyři základní pilíře intimity, na kterých je v rámci spokojeného partnerství potřeba pracovat.
Prvním z nich je Bezpečí a zabezpečení. Intimita podle Wexlera vyžaduje zranitelnost a zranitelnost zase vyžaduje pocit bezpečí. Ten má fyzickou formu, kdy odmítáme, aby nás partner ohrožoval jakýmkoli druhem násilí a také formu duševní. Ta spočívá v partnerově upřímnosti, důvěryhodnosti a absenci lhaní ve vztahu.
Druhý pilíř se dá označit jako Znát a být znám. Intimita mezi partnery se do značné míry odvíjí také od toho, jak dobře jeden druhého znají. Zažívat intimitu znamená vědět na sebe to pozitivní i negativní a nechat se vzájemně nahlédnout do hlubin duše.
Náklonnost a líbivost je podle Wexlera třetím pilířem. Může mít různé formy a spočívá například v tom, že se partneři vzájemně dotknou, usmějí se na sebe nebo si náklonnost vyjádří slovně. Mohou to být věty jako „Miluji tě“ i ocenění typu: „Jsem na tebe hrdý/hrdá.“
V neposlední řadě je pro intimitu důležitá Vášeň, chemie a sex.
Foto: Shutterstock
Význam drobných gest a změn
Přestože všechny čtyři body jsou zdánlivě samozřejmé, ve vztahu na ně často zapomínáme, a to pak páry přivádí právě do partnerských poraden. Mnohdy taky nevíme, jak přesně intimitu posilovat, abychom nepůsobili pateticky a nesnažili se takzvaně na sílu něco změnit.
Wexler proto párům, které mají s intimitou problém, doporučuje zaměřit se na takzvaný úkol s překvapením. Velká romantická gesta (stovky růží v pokoji, romantická dovolená na Maledivách) jsou podle něj zbytečná, mnohdy nepřirozená, a přestože se mohou líbit, většinou nevedou k hlubšímu napojení jeden na druhého. Pro úkol s překvapením je zásadní se zamyslet nad tím, co můžeme pro druhou polovičku udělat, abychom jí zlepšili život, pomohli apod. Startovním bodem ale je zamyslet se nad tím, co dokáže konkrétní osobě udělat radost. Může to být něco malého, ale jedinečně se vztahující k danému člověku. Něco, co by někdo jiný třeba ani neocenil, ale vy tím dokážete, že si všímáte, co partner chce, cítí, prožívá apod.
Jestliže svému partnerovi třeba mnohdy vyčítáte, že si vyrazí někam s přáteli, zkuste protentokrát projevit trochu více nadšení. Říct mu, ať si to užije apod. Víte, že partner miluje svíčkovou od maminky, ale vy doma preferujete výživnější a lehčí jídla? Sežeňte si na onen vyhlášený pokrm recept a zkuste ho pro něj napodobit. Určitě vás napadne řada takových gest.
Zdroje: zena-in.cz, psychologytoday.com, static1.squarespace.com, verywellmind.com, healthline.com
Nový komentář
Komentáře
Pan Wexler může mít v mnohém pravdu, ale možná zapomněl vzít v potaz přirozenou lidskou podezíravost.
Když někdo, s kým roky bydlím, dělá určitou věc pořád stejně, nikdy se to nezměnilo, znám to a čekám tuto jeho činnost či reakci, a on najednou zničehož nic to udělá jinak nebo bude reagovat jinak, a to výrazně jinak, tak to velice zpozorním a začnu se ptát, co je toho příčinou. Pokud použiju příklad z článku, tak kdyby mi partner milionkrát v minulosti vyčetl, kam zase jdu, proč tam jdu, co tam budu dělat, kdy se vrátím, a vždycky jsem si to musela zdůvodnit a uhájit, a pak mi náhle beze všeho řekne "jdi a užij si to", tak se leknu. Není nemocnej? Jak to, že mám jít a užít si to, když jindy byly kecy? On něco provedl a chce si to u mě vyžehlit? Nebo ode mě bude něco chtít, co mi bude nepříjemné, a tak si dopředu připravuje půdu? Nebo co ho to najednou napadlo, že mě posílá si užívat, co se stane v mé nepřítomnosti? Vymaluje obývák na fialovo? Přivede si kámoše a budou pařit minecraft? Nebo ganbang s šesti slečnama? No a začnu váhat, jestli vůbec mám někam jít, protože je to divné.