Vzpomínáte si ještě na den, kdy jste svým rodičům nebo celé rodině představila svého partnera? Vzpomínáte si na rodinné akce, kterých jste se musela zúčastnit? Vzpomínáte si, jak to probíhalo? A vzpomínáte si, jaký to byl trapas?

 

Že vás vaše rodina nikdy neshodila? Tak si dnes aspoň přečtěte první z trojice příběhů, které vám přináším ze svého okolí!

 

Oslava dědečkových sedmdesátin

 

Vloni v létě se naše rodina rozhodla uspořádat pro dědečka oslavu narozenin a přichystat mu překvapení. Sezvala se celá rodina včetně všech neznámých tetiček a bratranců přes několik kolen a začalo plánování velkolepé sešlosti. Samozřejmě, že jsem pozvání na tuto akci neunikla, a bohužel neunikl ani můj přítel Petr. „Proč ne?” řekl a naivně si myslel, že když už poznal mé rodiče, nejhorší má za sebou. Slíbila jsem tedy, že oba přijdeme, a dále jsem se již k tomu nevracela.

 

Uběhly dva měsíce a nastal den D. Asi byla chyba, že jsem se nezajímala, jak má vlastně oslava probíhat, ale ani ve snu mne nenapadlo, že by někoho mohlo napadnout něco tak stupidního. Vešli jsme s Petrem do pronajaté restaurace a hned u dveří se na nás vrhla tlupa tetiček se známými hláškami typu. „Ty jsi ale vyrostla!”, „Tak to je ten tvůj fešák! Ukaž se nám!”

 

A to nezmiňuji oblíbené netaktní narážky na svatbu a vnoučátka. Po uvítacím ceremoniálu jsme se posadili ke stolu a show začala. Ze středu místnosti se odsunuly židle a stoly, a vytvořil se tak volný prostor pro následující dění. Máma odkudsi vytáhla sešlé čalouněné křeslo a postavila ho na vyklizený plac. Za bujarého potlesku celé rodiny dovedla ke křeslu oslavence, posadila ho na něj a na hlavu mu nasadila kýčovitou kudrnatou paruku v barvě jedovaté zelené kyseliny.

 

Mámu následovala babička, která před šokovaného dědečka postavila lavor s vodou, ve kterém plavala břichem vzhůru gumová růžová ryba. Nezapomenu na Petrův výraz, se kterým vyplašeně sledoval celé to smysl postrádající dění.

 

Show ale pokračovala a máma donesla další rekvizity. Na odporně vyhlížející paruku dědovi nasadila rybářský klobouk do deště a do ruky mu vrazila prut s připevněným magnetem na konci. Se stejným magnetem, který v sobě měla vpreparovaný i růžová gumová ryba, což způsobilo, že v konečné fázi plavala břichem vzhůru. Mámu na parketě vystřídala jedna z tetiček se zmuchlaným papírem v ruce a začala hrdě předčítat. Nepamatuji si přesně, jak to začínalo, ale byl to remake pohádky o tahání řepy, akorát místo řepy v příběhu dominovala gumová ryba s magnetem. Takže začal tahat dědek, dědka se chytla babka, babky se chytla dcera, dcery se chytl táta, táty se chytla teta a tety se chytl Petr!

 

„Cože?” vykřikl a s hrůzou v očích se na mě podíval. V ten moment jsem si jen v duchu pomyslela: „Další vztah v háji!” To už se ale všichni přítomní otočili na Petra a začali ho povzbuzovat, aby šel tahat taky. Pomalu se zvedl a nakonec se napojil na tetu, celá ta komedie nabyla nových rozměrů a já se musela jen smát.

 

Ani už si nepamatuju, koho ten debilní nápad s rybou v lavoru napadl, ale musím uznat, že to byla perfektní zkouška našeho vztahu. Teď vím, že když Petr přežil moji rodinu, tak ho nějaká hádka jen tak nezlomí…

 

Máte podobnou zkušenost i se svou rodinou? Jaký byl váš největší trapas?

Reklama