Člověk, u kterého došlo k zástavě dechu a srdeční činnosti, se nalézá ve stavu klinické smrti. Jeho základní životní funkce selhaly. To ale nemusí znamenat definitivní konec. „Při správně poskytnuté první pomoci dáváme postiženému šanci přežít,“ říká PhDr. Lukáš Humpl, mluvčí Zdravotnické záchranné služby Moravskoslezského kraje. (ZZS MSK). Jak tedy na to, abychom nechybovali?
Vaším nejdůležitějším úkolem není v případě základní resuscitace oživení postiženého, ale udržení průtoku krve v jeho krevním oběhu, především v mozku. „Pokud byste se záchranou otáleli, a srdce postiženého nepracovalo, už za tři až pět minut po kolapsu by u něho došlo k trvalému poškození mozku," upozorňuje Lukáš Humpl.
| Víte, že s každou minutou neposkytnutí pomoci se naděje na přežití snižuje o 10 %? Proto začněte s první pomocí okamžitě. |
První pomoc? Hlavně masáž srdce
Evropská rada pro resuscitaci přijala v roce 2005 nová doporučení v postupu a výuce první pomoci. Cílem byla maximální efektivnost a zjednodušení postupu pro laiky. Ti dnes již ve většině případů nemusí dávat umělé dýchání, ale měly by zaměřit svou pozornost výhradně na masáž srdce. Proč tomu tak je?
Umělé dýchání je potřeba hlavně v situacích, v nichž se organismu nedostává kyslíku. Například u tonoucích. V naprosté většině případů, při nichž dochází u dospělých k náhlé, nečekané zástavě krevního oběhu, však jde o problém se zástavou srdce.
„V té chvíli přestane fungovat krevní oběh, ale neznamená to, že z krve najednou zmizí všechen kyslík. Ten tam ještě pět až deset minut zůstává. Proto je nesmírně důležité, aby první fáze laické pomoci byla zaměřená na masáž srdce. Díky té dostaneme krví kyslík do hlavy postiženého, kde je nejvíc potřeba,“ vysvětluje MUDr. Ondřej Franěk, primář a mluvčí Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy, proč se v těchto případech upustilo od dýchání z plic do plic. Jako další důvod uvádí příliš kontaktní způsob resuscitace: „Průzkumy ukázaly, že se spousta svědků raději vyhnula poskytnutí první pomoci jen proto, že její součástí bylo právě dýchání z úst do úst, respektive z plic do plic.“
|
Jak poznat zástavu dechu a krevního oběhu?
|
Když je umělé dýchání nezbytné
Je tedy chybou, pokud se do umělého dýchání i přes to pustíme? Podle primáře Fraňka nikoli, ale jen v případě, že jsme vybaveni příslušnými pomůckami a v poskytování umělého dýchání jsme zkušení. V opačném případě doporučuje započít bezodkladně s masáží srdce a nepřerušovat ji pokusy o dýchání z úst do úst. A to ani tehdy, nalezne-li laik postiženého již bezvládného, takže není jasné, jak dlouho se v bezvědomí nachází.
Jednou z výjimek jsou především tonoucí děti. „V takovém případě bychom se měli o dýchání z plic do plic pokusit vždy. Ať už na to cvičení jsme, nebo ne,“ nabádá primář pražské záchranky s tím, že stejně tomu je i u dospělých tonoucích. A také v dalších případech, kdy byla prvotní příčinou bezvědomí zástava dýchání.
| Přes 82 % náhlých zástav oběhu u dospělého je způsobeno onemocněním srdce, v naprosté většině jako důsledek nedokrvení srdeční svaloviny (tedy při srdečním infarktu). |
V čem chybujeme?
Zbytečně vyčkáváme. Často odkládáme volání záchranné služby z obavy z odmítnutí, protože máme pocit, že obtěžujeme zbytečně. To je ale chyba, záchranáři doporučují zavolat linku155 co nejdříve. Ještě před zahájením samotného oživování, pokud v okolí není nikdo, s kým byste si mohli úlohy rozdělit. „Především zavolejte záchrannou službu, a tam už vám poradí, co dělat,“ potvrzuje primář pražské záchranky.
Špatně vyhodnotíme situaci. Ačkoli se nám zdá, že postižený dýchá, opak může být pravdou. „S resuscitací je třeba začít hned ve chvíli, kdy člověk zkolabuje a nedýchá. Nejen když vidíme, že nedýchá vůbec, ale také když dýchá jen zdánlivě - tedy divně, v nápadně dlouhých intervalech, lapavými nádechy. To znamená, že člověk čas od času otevře pusu a lapne po dechu. S trochou nadsázky lze takové pohyby ústy přirovnat ke kaprovi na suchu. V takové chvíli má člověk velkou šanci na záchranu. Ale pokud interval lapavých nádechů necháme odběhnout, a čekám, až postižený dodýchá, to už je pozdě. Jeho šance na záchranu už je jen třetinová,“ varuje záchranář.
Držíme se starých postupů. Zásadní problém první pomoci vidí záchranáři i v tom, že veřejnost dlouhá léta nebyla správně naučena rozpoznat zástavu dechu. „Dlouhodobý, tragický omyl výuky první pomoci bylo standardní pravidlo otočit toho, kdo zkolabuje, ale dýchá, do stabilizované polohy. To je naprosto špatně. Právě ty lapavé dechy, které bývají v první fázi naprosto typické u většiny pacientů, vedly k tomu, že zachránce pacienta otočil na bok. Na boku už ale nevidíte nic. Nezjistíte, že je člověk modrý, ani že už nedýchá vůbec. Pak je vše marné,“ upozorňuje primář Ondřej Franěk. Minulostí je také doporučení ohledně špendlení jazyka, aby nezapadl do krku. Dnes stačí jen zaklonit pacientovi hlavu dozadu. Zdržovat byste se neměli ani nahmatáním tepu, raději sledujte pohyb hrudníku. Dávno už neplatí také rada polévat postiženého vodou.
Máme strach z neúspěchu. Pomoci by ale měl každý, i ten, kdo nezná základy první pomoci. Stačí zavolat linku 155 a nechat se vést zkušeným operátorem. „Pokud má člověk dvě ruce, a je schopen mačkat hrudník, není při resuscitaci prostor pro nějakou velkou chybu,“ dodává primář pražské záchranky.
|
Jak na záchranu člověka v bezvědomí:
Zdroj: ZZS MSK |
Čtěte také:
- „6 Z“ - pravidla první pomoci. Zavolej záchranku a Zajisti zbytek!
- „6 Z“ - pravidla první pomoci. Resuscitace u dětí
- Rozhovor: „Resuscitace malých dětí po telefonu je hrozná,“ líčí operátorka tísňové linky
Nový komentář