Foto Fikota, Albatros
Vojto, s vítězstvím v soutěži se vám asi úplně změnil život, že?
No, jak se to vezme. Ve své podstatě zůstávám stále stejný. Nicméně otevřely se mi dveře, jak do různých akademií, tak i v oblasti cukrařiny. Je toho opravdu hodně. Je to skvělé.
A jak to vlastně jde dohromady s vaším studiem medicíny?
Snažím se. Snažím se udržet oboje, takže studuji medicínu a zároveň se věnuji pečení. Naštěstí mám individuální studijní plán, takže se to dá relativně zvládat.
Medicína je opravdu náročná disciplína, takže spojit tohle všechno, musí být složité.
Popravdě, šel jsem do pečení hlavně proto, abych si potvrdil, že jsem se rozhodl správně, když jsem si vybral medicínu. No, úplně se to nepotvrdilo. Ale i tak je to hezké.
Na co sáhnete, to vám zjevně jde…
To není pravda. Třeba fotbal hrát neumím. Obecně míčové a kolektivní sporty nejsou moje parketa. A určitě by se našlo více věcí, které mi nejdou, například občas matematika.
Vy jste se věnoval i kaligrafii, pokud se nepletu, je to stále aktuální?
Ano, ale teď už spíše jen tak pro sebe, do šuplíku. Spoustu prvků jsem si z kaligrafie převzal, například zlacení. To je taková typická věc, kterou jsem nejdříve použil v kaligrafii a později ji začal využívat při zdobení dortů.
Foto: Hadačová, Albatros
Máte něco dalšího v hledáčku, co by vás lákalo, až budete mít trochu více času?
Určitě toho je spousta. Co se týká cukrařiny, čím více se učíte, tím více zjišťujete, že toho víte relativně málo. Momentálně bych se chtěl více věnovat zdravému pečení, například přípravě croissantů, džemů a dalších podobných věcí. To je něco, na co bych si rád našel čas.
Ve vašem nabitém studijním, pekařském a kuchařském životě, máte vůbec nějaký čas na něco jiného? Třeba jen tak relaxovat?
Nejsem člověk, který umí moc dobře relaxovat, to je pravda. Snažím se alespoň najít si čas na rodinu, i když musím přiznat, že to poslední dobou dost zanedbávám. Ale určitě to napravím po vydání kuchařky.
Blíží se Vánoce, to je ideální příležitost.
Přesně tak.
Myslíte, že vaše nová kniha bude oblíbeným dárkem pod stromečkem?
Doufám v to. Mám na knihu krásné ohlasy, takže snad ano.
Vy osobně ji budete rozdávat?
No, mám doma asi sedmdesát výtisků, takže budu chodit a rozdávat je jako Večerníček.
Jaký je to pocit držet v rukou své první „děťátko“?
To se mě ptají všichni a čekají nějakou úžasnou reakci. Vzhledem k tomu, že jsem nikdy neplánoval vydat kuchařku, a nebyl to můj sen, je to spíše příjemný pocit. Moje recepty jsou relativně složité, takže jsem ani nepočítal, že bych je někdy publikoval. Až moji fanoušci mě navedli k tomu udělat kuchařku tak, aby polovina receptů byla jednoduchá a polovina složitá, ale obě varianty chutnaly stejně dobře. Je to hezké, ale že bych měl pocit totálního blaha nebo naplnění, to ne.
Foto: Fikota, Albatros
Říká se, že kniha z vás dělá nesmrtelného. Máte ten pocit, že tady něco po vás zůstane?
Jsem v tomhle hodně pragmatický. Vůbec ne. Budu rád, když se kniha bude dobře prodávat, když se lidem bude líbit, a hlavně když podle ní budou péct a něco nového se naučí. Hlavní smysl byl ukázat můj pohled na cukrařinu. Ale nesmrtelnost nečekám.
Přivedl jste se do té cukrářské špičky spíše vlastními pokusy a omyly. Je to vaše běžná metoda, nebo se necháte vést i někým jiným?
Rád se nechám vést, když je od koho. Ale nejsem typ člověka, který by často navštěvoval kurzy a vyloženě se vzdělával od jiných. Můj způsob od dětství byl pokus a omyl. A rozhodně si nemyslím, že patřím mezi špičku. Pořád se považuji za amatéra, nejsem vyučený cukrář, takže mám ještě daleko, kam se posunout.
Máte nějaký vzor, ke kterému vzhlížíte?
Vzorů mám hodně, ale nemám vyloženě jednu konkrétní osobu. Snažím se mít svůj rukopis a být originální. Myslím, že není dobré mít jen jeden konkrétní vzor, ke kterému bych se chtěl přiblížit.
Ani v medicíně nemáte žádný vzor?
Tam už vůbec ne. Kolem sebe mám spoustu úžasných lékařů, kterých si vážím, ale konkrétní vzor nemám.
A kterým směrem se v medicíně chcete ubírat?
Šel jsem na medicínu s tím, že bych chtěl pracovat na urgentním příjmu nebo na ARO. Něco pestrého a trochu adrenalinového. Ale uvidíme, třeba nakonec zůstanu u dortů.
Nebo zvládnete obojí. Vypadáte jako velmi podnikavý člověk.
Uvidíme, co přinese čas.
Četla jsem, že máte rád práci s lidmi. Sedí to stále?
Ano, to byl i důvod, proč jsem nešel na odbornou školu a nevěnoval se cukrařině klasickou cestou. Děsilo mě, že bych mohl skončit zavřený ve výrobně. Teď mi to vyhovuje tak, že mám kontakt s lidmi díky kurzům a různým projektům. To mě baví.
Foto: Fikota, Albatros
Takže v kurzech jste se našel?
Neřekl bych úplně v samotném učení, ale v tom, že mám kontakt s lidmi, mohu jim předávat to, co umím, a mám radost z jejich nadšení. Nedávno se na kurzu jedna paní rozplakala. Bál jsem se, co se stalo, ale ona plakala radostí, že se jí něco podařilo. A to je pro mě to hlavní.
Vánoce jsou za rohem. Budete péct cukroví pro celou rodinu?
Určitě budu péct pro rodinu, ale cukroví u nás peče i maminka a babička. Takže připravím jen něco svého. Jinak budu péct na kurzech, ale vyloženě na zakázku ne.
Vánoce si tedy rezervujete pro rodinu?
Ano, poslední kurz mám myslím 22. prosince, takže to bude hodně nabité. Ale budu se snažit.
Na co se během Vánoc nejvíc těšíte?
Na klid a na čas strávený s rodinou. To mi chybí.
Zdroj: Autorský článek
Nový komentář