No jo, ono se to lehce řekne, bílý, ale slepičku nemám a v obchodech je „bílý“ nedostatkový.
I když musím uznat, že poslední dobou se objevila plata se vzácnými bílými vajíčky, ale jak se znám, než se rozhoupu, budou fuč. Co bych také dělala s celým platem, copak jsem šílenec, abych to všechno barvila? Stejně letos pojedu k mámě, kde mě nikdo nezná, tak žádní koledníci (naštěstí) nebudou.

Ale ať už budou nebo ne, Velikonoce bez vajíček jsou jako Vánoce bez stromečku a nejvíc mě na nich baví právě to zdobení. Už jsem si s předstihem natrhala březové ratolístky, nasela řeřichu (tu mám místo osení, rychleji „vyběhne“) a teď už zbývají jenom ta vajíčka.
Loni jsem byla u sestřenice a pěkně jsme se u barvení vyblbly. Mají domácí zdroj, takže jsme mohly experimentovat a pokoušet se o vyškrabování (také jich dost zařvalo) a voskovou techniku. No jo, jako od maléreček to nebylo, ale pořád lepší než obtisky.
Stejně se vždycky nejraději vracím k osvědčeným cibulovým slupkám a batice. To je jistota.

Ale dnes mám pro vás přece jenom trochu méně tradiční velikonoční výzdobu. Dalo by se říct, že je až zenově minimalistická, ale mně se třeba líbí, protože využívá přírodní krásy tvaru a barvy vajec. Spíš je postavena na barevnosti a strukturách vnějších dekorací, jako je nádobí, prostírání a květiny.

Ale pokud se barevných vajíček vzdát nechcete, můžete vyzkoušet třeba aranžmá tón v tónu. Vajíčka můžete doplnit třeba bonbonky nebo peříčky.
No není to krása?

Určitě se letos budu inspirovat. A kdyby přece jenom náhodou koledníci přišli, tak malým udělá radost čokoláda a velkým panák slivovice.

Reklama