Bojí se vaše dítě tmy? Obě naše děti se v určitém období bály. Když jsem se ptala dětské doktorky, řekla, že je to běžné a většinou to s věkem přejde. A poradila mi, abych dětem nechávala rozsvícené nějaké malé světlo.
Časem jsem zjistila, že strach dětí ze tmy je opravdu poměrně častý jev. Při letmém průzkumu mezi kamarádkami a známými s dětmi jsem zjistila, že téměř všechny tento problém řešily. A řešily ho různě, až mi šel někdy mráz po zádech. Některé nechaly dítě dospat u sebe v posteli, když v noci přišlo do ložnice (to sice zabírá, ale není to moc pohodlné, zvlášť u větších dětí), některé s dítětem došly do pokojíčku a počkaly, než znovu usne (také dobrá pomoc, ale přerušení nočního spánku na delší dobu není úplně ideální, zvlášť když se dítě budí víckrát za noc). Našly se i takové, co bez řečí poslaly dítě zpátky, ať si nevymýšlí.
Z vlastní zkušenosti vím, že je rozdíl v tom, jestli se dítě bojí večer před usnutím, nebo jestli se vzbudí v noci a přijde k vám do postele. Před usnutím je to trošku jednodušší - dítěti se rozsvítí lampička, rodič si k němu lehne, poví mu pohádku a počká, než usne. Někdy to ale zabere docela hodně času a navíc, pokud dítě drží rodiče za ruku a nepustí, dokud nespí opravdu tvrdě, je to nebezpečný návyk. Naše děti vždycky škemraly, ať jim necháme otevřené dveře na chodbu, kde se svítí, nebo si rozsvítily třeba glóbus. Malé světlo se mi osvědčilo, ale dávala jsem pozor, aby nevrhalo strašidelné stíny.
Podobný názor má psycholožka PhDr. Olga Shivairová, Ph.D.: „Malé světlo je dobrá pomoc. Také by se před spaním neměly číst strašidelné pohádky a děti by se neměly dívat na strašidelné filmy. Hlavně by se ale děti neměly strašit, třeba oblíbeným ´když budeš zlobit, odnese tě čert´. Je dobré s dítětem mluvit, ptát se ho, proč se bojí, čeho se bojí, aby o tom povídalo, ten strach je pak mírnější.“
Jiné je, když dítě v noci přijde se strachem za rodiči do postele, toho jsem si užila taky dost - a děti vždycky skončily v naší posteli. Tady platí jen jedna univerzální rada: v žádném případě dítě netrestat. Jedna z lékařek mi kdysi radila, že mám děti naučit spát samotné v pokoji co nejdřív, třeba už v pěti měsících, aby si zvykly, a pak se bojí méně. To ale nemůžu posoudit, protože jsem to nedokázala, potřebovala jsem je mít vedle sebe.
A na závěr tu mám jednu radu, máte-li dětí víc. Je dobré nechat sourozence do určitého věku spolu v pokoji, nedělit je. Když byly naše děti menší a trochu se bály, vlezly si k sobě do postele a v pohodě usnuly spolu. Horší pak ale bylo odnášet jedno z nich do vlastní postele na palandu... Teď už jsou větší a tmy se nebojí. Myslím tedy, že strach ze tmy u většiny dětí s věkem vymizí.
Přečtěte si také...
Kdy se děti nejvíc bojí aneb 5 vývojově podmíněných strachů
Nyktofobie: výpadek proudu mi způsobil záchvat paniky
Nový komentář
Komentáře
když jsem byla malá holka - starší školkový věk až první třída - a bála se tmy .. třeba jít do sklepa, tak mě babička, říkala, že se nemám čeho bát, že je tam leda tak hovno s krvavým mečem ..... tak jsem si ho představila a bylo po strachu
Trefa:kdyz byli deti male,tak jsem vzdy nechavala svitit malou lampicku nez usnuli.
Denisak91 — #6 doteď nemám ráda tmu,proto mám na dvoře solární osvětlení,příjemný je i budík se světelnou projekcí času na strop,to mi už stačí,není tak tma.
Denisak91 — #6
* příliš
SNÍŽEK — #5
Teda, to je docela síla
Jinak jako dítě jsem se bála jak při usínání, tak v noci, když jsem se probudila. No ale ono do dnes se to příliž nezměnilo
Není už to tak strašný, ale ze tmy mám hodně nepříjemný pocity pořád, někdy až strach. Bez televize bych neusnula, jakmile jsem ve tmě, tak jsem ve střehu a o spaní nemůže být řeč.
já se bála,protože mne o čtyři roky starší brácha rád strašil.Taky jsem měla strach ze tmy po tom kdy mne mamka donutila v předškolním věku jít se s ní modlit k mrtvému strýčkovi,tři dny po sobě a strýček ležel na posteli už oblečený do rakve,byl nafouklý a smrděl.Potom jsem nechtěla sama spát,jen s mamkou a musela mne držet za ruku.
Je fakt, že já si nepamatuju že bychom měly se tmnou nějaké problémy, ani že by byly nějaké historky jak jsme se se sestrou bály tmy. Takže jsme asi byly statečné - nabo strach ze tmy u mě přebíjel strach z toho co mi ségra zase vyvede. Její oblíbené bylo svěsit dost strašidelný plakát z palandy podél zdi a z druhé strany mi na něj pěkně posvítit. No co byly jsme malé, ale je fakt že od té doby jsem hrozně lekavá.
Syn už je dospělí a stále svítí i tam kde nemusí. Jako dítě se dost bál, tak svítíval celý byt.
V noci necháváme svítit světlo na chodbě