Děkujeme za další příspěvek na dnešní téma. Poslala nám ho čtenářka s nickem Biovirus

Já je mám ráda. Nejvíce jsem za ně vděčná, když prší a ony mi poskytují bezdešťnou ochranu- čili takový přírodní deštník . Miluji pohled na velice staré stromy obklopené tíhou bludných větví, které se vinou po celé délce a šířce a jsou ověšené listím.

Kdysi, jako malá holka, jsem velice ráda chodila do zámecké zahrady u nás v Lipníku nad Bečvou. Jsou tam opravdu staré stromy a já nejvíce milovala okvětnou Magnolii. Seděla jsem tam s maminkou na lavičce, před tou Magnolkou a obě jsme čerpaly radost a sílu z toho rozkvetlého stromu.

Miluju lesy, dokonce jsem se přistihla, že si v lese se stromy povídám. Osobně si myslím, že to dělám proto, abych nebyla sama. Ono, v lese mám celkem i strach a to ze všeho toho hučení, šustění listů a ticha, které mě právě ubíjí .

Jestli mám nějaký oblíbený strom? Nevím, asi ne.  Listnáči jsou krásné stromy, ale na zimu shazují svou košatou hřívu, jehličnany sice moc nemusím ( kromě vánočního stromku, který se mi moooc líbí) , ale píchají. Člověk si nevybere.

Strom jako strom, hlavně, že nám přináší potěchu, radost a onen důležitý kyslík. Chvála jim . Tak buďme ke stromům shovívaví a nechme je žít.

Biovirus

Mluvíte mi z duše, na chalupě máme sousedy, kteří jiným sousedům umořili dva nádherné stepilé smrky. Zřejmě je navrtali a nalili do nich nějaký „utrejch“, takže uschly. A teď vyžadují, aby je porazili. Je to hnus, takové překrásné stromy