Milá redakce,

 

nevím, zda se na vás obracím správně, ale třeba mi pomůžete. Mám problém s pochopením mé ženy. Žijeme spolu 8 let a dosud jsme každý rok jezdili na aktivní dovolenou. Žádné válení na pláži, ale chození po horách, ježdění na kolech, rafty apod. Pokaždé když jsme se vrátili z dovolené, byla nadšená. Všude se chlubila, co všechno zvládla a co se naučila. Letos si ale  postavila hlavu, že se chce jet válet k moři. To by mě ani tak nevadilo, ale ona tam chce jet se mnou.

 

To, že má plné zuby sportovních aktivit, celkem chápu. Přeci jen nemládne a můj letošní plán na kolech v rumunských horách je docela drsňárna a nemusela by to zvládnout. Ale když jsem jí nabídnul, aby jela sama, že jí to zaplatím, odmítla. Trvá na tom, že musím jet s ní.

 

Mně to přijde strašlivě sobecký, vždyť jsem jí mockrát říkal, že u moře bych se unudil k smrti. Takový to lehátko a smažení se jako párek ve stánku na Václaváku ve mne vyvolává pocit děsu a nudy. A krom toho nemám plavání zrovna v lásce. Ne že bych se utopil, ale La Manche bych nepřeplaval.

 

Jinak nám všechno klape, jen teď už se mnou 14 dní nespí, protože prý není v pohodě, že s ní k tomu moři nechci jet.

 

Můžete mi poradit, co mám dělat?

 

K moři nepojedu, protože tam by se mě pořád ptala, proč jsem načuřenej a neužila by si to ani ona, a já, jak vyplývá z předchozího textu, tuplem ne.

Zajímá mě, proč se tahle chová. Copak vy bez toho bezúčelnýho válení na pláži fakt být nemůžete? A když už bez něj být nemůžete, to opravdu k tomu válení potřebujete chlapa?

A je takovýhle sexuální vydírání normální?

 

Moje žena je vaše věrná čtenářka. Aspoň mi pořád doma říká, co se tady zase psalo. Tak doufám, že se mě zastanete a ona pochopí, že dělá koninu. Jsem zvědavý, zda se přizná.

 

Prosím nedávejte tam mé pravé jméno, co když je nás víc takhle postižených.

 

Děkuju vám a nezlobte se, že nereaguju. Vše pečlivě čtu.