Někdo v životě potká svého osudového partnera hned, jiný chvíli hledá a prochází různými vztahy. A pak jsou tu tací, kteří věřili, že toho pravého našli, podobně jako Kamila, ale láska nakonec neskončila se šťastným koncem, a tak své srdce uzavřeli před dalšími „pokusy“.
„Vždycky jsem věřila na lásku, ale když se nespálíte vztahem jednou nebo dvakrát, ale rovnou třikrát, o další pokusy už zkrátka zájem nemáte,“ začíná své vyprávění Kamila a pokračuje: „Nejsem žádný přelétavý typ holky, vždy jsem toužila po kvalitním vztahu, který nebude měsíční záležitostí, nestyděla bych se ani za to, kdybych život prožila se svým prvním a vlastně i tehdy jediným partnerem.“
„Měla jsem celkem tři vztahy. První skončil během studií, kdy si Jiří našel jinou holku, ten druhý pro mě byl velkým zklamáním, chodila a žila jsem s Petrem, po třech letech společného soužití mi sdělil, že nechce mít nikdy rodinu, nemělo proto cenu pokračovat v tom dál, protože já si bezdětný život představit neumím. A pak přišel Pavel. Bylo to to nejkrásnější, co jsem kdy prožila. Spřízněná duše, intelektuální vzpruha, vtipný a krásný chlap. Prakticky hned jsme spolu začali bydlet, všechno bylo tak přirozené, tak opravdové. Bez jediné chybičky. Doslova jsem si „létala na obláčku“ a prožívala nejšťastnější období ve svém životě. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo něco zkazit a já byla přesvědčená, že jsem si konečně našla chlapa na celý život.“
„Po půl roce absolutní harmonie se najednou Pavel odmlčel. Ráno odešel do práce, dal mi pusu a pak nic,“ vzpomíná Kamila. Pavel se podle jejích slov neozval dlouhé dva dny. Nepřišel ani domů, ani nezavolal, ani neodepsal na jedinou zprávu. Kamila byla s nervy v koncích, dokonce zkoušela kontaktovat jeho přátele, viděla, že je aktivní na Facebooku, jen nekomunikuje s ní. A pak jí napsal: „Nechci vážný vztah. Končím.“
„Pamatuji si to jako dnes. Byla jsem tehdy v práci a nevěděla, kam dřív skočit a v tom tato sms. Dovedete si to představit? V ten moment se mi zhroutil svět. Nebyla jsem schopna komunikace, myšlení, fungování. Musela jsem si vzít na pár dní volno v práci, odjela k mámě a tam nevylezla z postele. Jen jsem brečela a brečela...“
„Po týdnu absolutní beznaděje jsem se vrátila zpět do práce a zase se pomaličku vracela do normálního procesu. I teď, když na to vzpomínám, se mi svírá srdce bolestí. Uběhly už od té chvíle dlouhé tři roky a já ještě neměla žádný vztah. Upřímně o žádný ani nestojím. Mám takový strach, že se zase zklamu. Nestojím už o to, aby mi někdo rozbil srdce na tisíc malých kousků, doteď je po Pavlovi sbírám...“
Také si přečtěte:
- „Dědictví po rodičích nás možná rozvede,“ stěžuje si Petra
- K smíchu, nebo k pláči? Muži přiznali, proč nepomáhají v domácnosti
- „Draze platím za svou chybu, příteli dělám služku,“ stěžuje si Magda
- „Můj muž měl raději umřít na infarkt!“ zlobí se Iveta (46)
Nový komentář
Komentáře
Neházet flintu do žita.
Pentlička — #5
Taky mám za sebou tři vážné vztahy (včetně manželství) a nedopadl ani jeden... Akorát já je měla o hodně dlouholetější (dohromady přes 20 let). Ten první si našel jinou, další dva jsem opustila já (ne kvůli nikomu třetímu, už jsem s nimi nemohla vydržet).
Přesto jsem naději neztratila a i ve svém pokročilém věku doufám, že ten pravý se ještě někde vyskytuje
Sice netuším kde a ani jakým záhadným způsobem bychom se mohli potkat, ale naděje umírá poslední 
Mně už o děti nejde, babičky děti obvykle nerodí, ale slečna z článku by si měla uvědomit, že čáp děti opravdu nenosí. A když tvrdí, že si bezdětný život nedovede představit, bude tak nějak muset svůj strach překonat
bylo od něj sprosté a zbabělé odejít bez vysvětlení a poslat jen SMS
Ať už Kamila provedla v tom posledním vztahu cokoliv - myslím, že třeba to fakt viděla jinak než partner, mluvila třeba pořád o rodině, o dětech atd. a on to tak neviděl - tak rozejít se po půlročním soužití takhle, vypařit se a pak napsat jednu stručnou větu, bez dalšího vysvětlení, je pěkně sprostý, ubohý a zbabělý. Asi měla nasazený růžový brýle, když se jí zdál tak ideální.
Slečna je asi příliš zahleděná na sebe. Ráda se lituje,možná i to JE příčinou proč mužský od ní prchají
gerda — #4 Připadá mi to, že je trošku pozadu - lásky a rozchody s tímto citovým nasazením si lidi prožívají, když je jim -náct. Ona to zřejmě v té době nějak zmeškala.
Těžko říct. Ale dospělá žena, která po rozchodu uteče na týden brečet k mamince a není schopná nic jiného dělat, než si zoufat ještě následující tři roky, to už je opravdu na zamyšlení. 
Tak školní lásky obvykle končívají rozchodem. Ani za to, že druhý partner nechtěl děti, nemůže. Ale u toho třetího si myslím, že asi moc talčila na pilu. Píše, že spolu prakticky hned začali bydlet a pak si létala na růžovém obláčku. Možná si ten vztah jen vysnila a Pavel nic takového necítil. Jsou lidé, kteří se nechtějí hned vázat a on mohl být jeden z nich. Myslím si, že je potřeba stát oběma nohama na zemi a na nic nespěchat. A chápu, že někdo, kdo hledá jen vážný a dlouhodobý vztah, nejlépe na celý život, má strach, že se spálí. Nejlepší to mají ti lehkomyslní, co si z ničeho nic nedělají, hned se otřepou a hledají dál. V dnešní době je jich většina.
Je to opravdu divné, musela udělat nějakou chybu i ona. A nejen ve špatném výběru.
nedivím se jí
Takovou kolegyni mám v práci taky- nikdy více a už má 2 školní děti