Asi mě někde ve školních letech posedl duch Hérakleitův, možná je to mou fascinací ohnivým živlem nebo za to může prostě láska k přírodě a k jejím proměnám - ale když mi někdo řekne, že by na sobě nic neměnil, ježí se mi vlasy hrůzou. Dokonalost je totiž dokonalostí právě proto, že je koncem konání. Kdo je dokonalý, ten dokonal - nežije. Život je totiž neustálá proměna.
Nemám ráda stojaté vody
Ale abych tu jen nehlásala kacířské bludy, rozhodně vím o spoustě věcí, které bych na sobě ráda změnila. Na některých pracuji, u jiných zatím nevím, jak na ně, a tak je nechávám plynutí času. Ale nejvíc miluji změny, které přicházejí samy - leckdy totiž nevím, co a jak změnit, ale pak se něco přihodí a svět je zase o kousek jiný - protože já jsem jiná a jinak se na něj dívám. Nikdy bych nechtěla uvíznout ve stojatých vodách neměnných „pravd“ a názorů. Na druhou stranu nemám ráda podetínání kmenů a vytrhávání kořenů - změna je pro mě růst, navazování na to, co už existuje - dobré i špatné.
Poručím si, ale neposlechnu se
A co že bych to vlastně chtěla změnit? Inu, je toho vážně spousta. Po fyzické stránce dávám zabrat svému tělu a pomaloučku polehoučku shazuju špíčky, které se zas za zimu nahromadily. Žádné drastické diety, ty už jsem vzdala, spíš víc pohybu. A s tím souvisí i další podstatná věc - setrvale a zatím bezúspěšně bojuju se svou slabou vůlí - jak se říká „Poručím si, ale neposlechnu se“. A jak to změnit, tedy nějak zásadněji, opravdu netuším. Čas od času si říkám, že bych za sebou potřebovala někoho s bičem a před sebou mrkev na provázku - občas jsem oslík k pohledání. Akorát otřást se, aby ze mě padaly penízky, to neumím.
Ohnivý živel
Setrvale se také pokouším krotit svůj temperament - ohnivý živel ve mně skutečně nespí a někdy je se mnou těžké pořízení. A tak se učím hezky zhluboka dýchat a napočítat aspoň do deseti, než něco plácnu nebo udělám. A už pár let se snažím naučit se, že občas je lepší mlčet než mluvit. Ale zatím se mi to moc nedaří, a tak se aspoň umím dobře omlouvat, když už neudržím jazyk za zuby. A vymlouvat se - to mi taky jde výborně. A stavět vzdušné zámky, ze kterých nakonec nezůstane nic.
Chlapi jsou věčný boj
A pak jsou tady chlapi - a to je věčný boj. Kdysi jsem si nedovedla představit, že bych mohla s jedním mužem vydržet celý život. Teď už si to představit dovedu, ale zas najít toho správného chlapa se jaksi nedaří. A nemalý díl viny vězí v mé povaze - vyjít se mnou opravdu není snadné. K cizím lidem totiž dovedu být hodně tolerantní, ale čím je mi člověk blíž, čím víc mi na něm záleží, tím méně jsem tolerantní k tomu, co považuju za nevyužívání potenciálu a za chyby. A tak nemám nepřátele, mám spoustu známých, pár skutečně dobrých kamarádů - a už zase žádného chlapa.
Ale to se určitě změní... Konec konců, změna je přece život.
Měníte se? Změnila jste se v poslední době? Jak?
Chtěla byste na sobě něco změnit? Co?
Víte, jak toho dosáhnout?
Co byste na sobě naopak rozhodně neměnila?
Povedlo se Vám dosáhnout nějakých proměn, po kterých jste toužila?
Změnil Vás někdo jiný? Nějaký zážitek?
Napište nám o svých proměnách vysněných i uskutečněných na redakce@zena-in.cz! Na nejlepší příspěvek čeká odměna!
Nový komentář
Komentáře
Bóbika: Já měla období, že bych se nejradši celá vyměnila za jiný model, ale teď si tak nějak vyhovuju
Asi bude něco pravdy na tom, že člověk není takový, jaký si myslí, že je, ani takový, jaký si ostatní myslí, že je, ale je takový, jaký si myslí, že si ostatní myslí, že je 
Nějak se mi vybavil text Creep od Radiohead...
Asdareel: ale to já neříkám
jen je prostě člověk x let na něco zvyklý a těžko se mu přechází na něco jiného, i když zdravějšího 
já jsem do dorosteneckého věku dělala závodně LA, měla jsem absťák, když mi jeden den odpadl trénink 
ale pak přišel vážný úraz, operace, rehabilitace a bo po skoro dvou letech se těžko naskakuje do rozjetého rychlíku, tak jsem LA nechala, za začátku to bylo fakt těžký, ale časem jsem si zvykla a teď si tak max. vlezu na kolo, nebo na inlajny, zaplavu si a jezdím s partou lozit na hory 
Asdareel: no nevím, sama už jsem takhle párkrát zhubla, ale pak jsem se pomalu, ale jistě časem vrátila k předešlé stravě a bylo vymalováno
ale třebas budeš mít pevnější vůli 
nejvíc jsem zhubla 18 kg za tři měsíce, ale to jsem ani nemusela mít pevnou vůli, jen jsem si nějak špatně odštípla kousek kosti v kotníku, přestalo mi chutnat, jen při pohledu na jídlo jsem 
měním se pořád, někdy k lepšímu, jindy k horšímu
občas bych chtěla zhubnout, občas bych chtěla být větší, občas bych.....atd.
co bych neměnila?? svoje vnitřní já
nikdy jsem nic na sobě neměnila kvůli někomu jinému a už to tak zůstane
Asdareel: a vydržíš to takhle napořád??
Asdareel: Taky mě zajímá, jak se dá za půl roku tolik zhubnout. To je na to nějaké kouzlo?
Změní člověka jen trápení, když si sáhne na dno a má sílu se odrazit, změní živ. hodnoty.
, být méně ztřeštěná, víc zodpovědná a méně ukecaná! A taky bych chtěla změnit zaměstnání a mít možnost se živit jen a jen herectvím, ne ho dělat pouze okrajově. 
Chtěla bych vypadat ještě mladší a krásnější
NE!
Určitě.
Ano, když mě opakovaně opouštěli chlapi...
Asdareel : a jak se ti to povedlo takhle rychle zhubnout???
Celý život na sobě cíleně pracuju, měním se, jsem "na cestě". Bez téhle cesty si svůj život neumím a ani nechci představovat.
Měnit se nehodlám, ale člověka přirozeně utváří okolnosti a prožité situace.
Nikdy nevím, jestli mne uráží nebo těší, když někdo kdysi známý mi po letech řekne...Ty ses vůbec nezměnila
Každý se mění. V posledních letech jsem s změnola dost, byla jsem vždy tichá a vše jsem si nechala líbit a ted už dokážu prosadit svůj názor a brabit se.
Ano, Bříško a zadek
Vím, ale řeknu že se začnu pořádně hýbat a pak k tomu stejně nedojde
tvdohlavost
jj
Dost mě změnil přítel diky němu jsem si začala víc věřit a stát si za svým názorem
ivana.kuglerova:
ještěrka.ehp: Huááá
.
Změny dělím na vnitřní a vnější. Na těch vnitřních neustále pracuji, např. psychoterapiemi, četbou duchovních knih apod.
Těm vnějším jsem se donedávna vyhýbala, jsem dost konzervativní. Ale možná to bylo těmi změnami vnitřními - najednou jsem dostala chuť změnit i svou image. Pořídila jsem si nový účes, nové brýle... Přátelé mě na ulici nepoznávají.
*Měním se věkem, každá zásadní životní situace přinese nějakou změnu.
*Nechtěla, naučila jsem se se respektovat a jsem takhle maximálně spokojená, takže změny necháme na životě, já osobně s tím cíleně nic dělat nebudu, jsem taková, jaká jsem a myslím, že je to v pořádku.
*Nevím a vědět nechci, kdykoli se chce člověk změnit, znamená to, že se snaží být jiný, než jaký je ve své podstatě a to je základní kámen úrazu. Jak být vyrovnaný a spokojený, když si budu hrát na to, co nejsem?
*Nic, možná bych jen ráda byla stejně báječná, jako můj muž, kousek mi do něj chybí
*Jojo, nějaké to hubnutí atd, ale to nemá s osobností až zas tak moc společného, pokud si na tom teda někdo nebuduje sebevědomí
*Změnili mě oba mí zásadní životní partneři, od jednoho jsem dostala pár facek obrazně, od jednoho velmi reálně a pak taky single život, to mi dalo taky dost, díky těmhle třem věcem jsem vlastně došla tak nějak k té vyrovnanosti sama se sebou a je mi nejlíp, jak mi kdy mohlo být a to už nějakou dobu a právě proto rozhodně nehodlám NIC cíleně měnit, i když se paní Ivaně budou ježit vlasy
* Člověk se přece mění a vyvíjí pořád. Změnila jsem se v průběhu posledních 4 let tím, že jsem se osamostatnila a odstěhovala se od rodičů k manželovi.
* Co se týká fyzična - tak pracuju na tom abych měla menší zadek, stehna a břicho. A jinak se plně ztotožňuju s odstavcem "Ohnivý živel" co napsala paní Kuglerová
* Toho prvního cvičením a nežraním, toho druhého - to mi zatím moc nejde.
* Neměnila bych svůj pohled na život, svůj optimismus a svoje prsa
* Zatím ne, ale snažím se.
* Myslím si, že mě změnil vztah se svým manželem a přestěhování se na vesnici.
Kdo je dokonalý, ten dokonal - to je na zapamatování a povzbuzení ke změnám, díky
!
. Styděla, ale mluvila. Mám známou, která se jako dítě nebavila vůbec s nikým kromě své rodiny a taky z toho vyrostla
.
. A jak dosáhnout změny - asi to nepřestávat zkoušet
.
Změnil mě jeden zážitek a doufám, že teď už zvládnu všechny vypjaté situace s klidem(popravdě - přeju si to, ale ještě v to moc nevěřím).
Proměny, po kterých jsem toužila? Třeba: před dávnými lety jsem se styděla mluvit s cizími lidmi i třeba jen po telefonu. To už snad ani není pravda
Co bych na sobě neměnila? No to nevím, všechno by se dalo určitě vylepšit... Takže bych neměnila sama sebe, myslím tím to neviditelné, to, co je uvnitř, co jsem já.
A měním se? No, měním, třeba po čase čtení si sem občas troufám i něco napsat