Seskoky padákem, potápění se žraloky, sjezdy na horských kolech, skialpinismus mimo sjezdovky, ale také vztahy na jednu noc, italské domácnosti a výzvy pracovní i osobní. Tak přesně takto vypadá Klářin život. Adrenalin jí proudí v krvi a když ho nemá, říká, že má pocity strádání a smutku.

„Život máme jen jeden, a tak jsem se ho rozhodla žít na maximum a se vším, co k tomu patří. Jsem sportovec, milovník všech neřestí, mužů a lásky, žiji svou prací, ale když na to přijde, chci se posouvat a klidně za sebou zbořím nějaké mosty. Život nesmí být podle mě nuda, a tak si radši dopřeji pravidelnou dávku adrenalinu než jen přežívat podle společensky daných norem,“ přiznává Klára.

Rodiče Kláry svou dceru k takovému nespoutanému životu vedli od raných let. Často se stěhovali, Klára chodila celkem na tři základní školy, než se rodina usadila a dcera mohla dostudovat a jít na střední školu. Vysokou nedostudovala, už tehdy věděla, že sedět v lavici není nic pro ni, a tak vyrazila na své první dobrodružství – cestovat po Jižní Americe.

„Když na to zpětně vzpomínám, divím se, že mě někdo neukradnul a neprodal. Bylo mi 22 a se svou velkou láskou jsem si sbalila krosnu a vyrazili jsme s našimi minimálními úsporami do Kolumbie. Po třech dnech jsme se s tím mým klukem rozešli a já začala cestovat na vlastní pěst. Peníze mi došly po dvou týdnech, dál jsem proto cestovala stopem, spala, kde se dalo a hledala si přivýdělek v různých barech. Podstatné je, že jsem se během té výpravy ještě stihla jednou zamilovat, prožít dokonalý románek, plavila se na lodi, lezla v horách, chytila jsem břišní infekci a vrátila se domů šťastná a opálená,“ vzpomíná Klára a ke svému prvnímu dobrodružství dodává: „Tato zkušenost dokonale definovala zbytek mého života. Rozhodla jsem se žít jednou nohou v adrenalinu, poznávat, prožívat, trochu se bát, ale i cítit neskutečně vzrušující pocity, které prostě od pracovního stolu nezažijete.“

Klára si proto svůj život rozdělila na dvě půlky. Ta první je ryze pracovní, kdy vydělává, šetří a žije v Čechách, ta druhá je ta adrenalinová. Život za hranicemi, doslova.
„Půl rok, kdy jsem doma, je pro mě vlastně utrpením. Nudím se. Zkouším randit nebo navazovat vztahy, ale radši brzy uteču než spadnout do nějaké rutiny. Sportuji, ale chybí mi oceán a pořádné hory. A tak dělám maximum proto, aby se ten půl rok následující stal jedinečným. Aby ze mě byt digitální nomád a já se uživila i v těch nejšílenějších podmínkách.“

„Lidé se mě často ptají, kdy s tím skončím, kdy založím rodinu a vrátím se domů a zapustím kořeny. Odpověď je pro mě v tuto chvíli jasná – nikdy. V mém těle chce kolovat adrenalin a dobrodružství, život na celém světě a občas po boku podobně nastaveného partnera, jindy zase vedle nové kamarádky, anebo prostě sama. Pozorovala jsem gorily v Ugandě, doplula jsem na Antarktidu a viděla tučňáky, prošla jsem kus světa a z toho, co jsem zažila a zažívám, chci čerpat napořád.“
Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Také si přečtěte: 

Reklama