Seskoky padákem, potápění se žraloky, sjezdy na horských kolech, skialpinismus mimo sjezdovky, ale také vztahy na jednu noc, italské domácnosti a výzvy pracovní i osobní. Tak přesně takto vypadá Klářin život. Adrenalin jí proudí v krvi a když ho nemá, říká, že má pocity strádání a smutku.
„Život máme jen jeden, a tak jsem se ho rozhodla žít na maximum a se vším, co k tomu patří. Jsem sportovec, milovník všech neřestí, mužů a lásky, žiji svou prací, ale když na to přijde, chci se posouvat a klidně za sebou zbořím nějaké mosty. Život nesmí být podle mě nuda, a tak si radši dopřeji pravidelnou dávku adrenalinu než jen přežívat podle společensky daných norem,“ přiznává Klára.
Rodiče Kláry svou dceru k takovému nespoutanému životu vedli od raných let. Často se stěhovali, Klára chodila celkem na tři základní školy, než se rodina usadila a dcera mohla dostudovat a jít na střední školu. Vysokou nedostudovala, už tehdy věděla, že sedět v lavici není nic pro ni, a tak vyrazila na své první dobrodružství – cestovat po Jižní Americe.
„Když na to zpětně vzpomínám, divím se, že mě někdo neukradnul a neprodal. Bylo mi 22 a se svou velkou láskou jsem si sbalila krosnu a vyrazili jsme s našimi minimálními úsporami do Kolumbie. Po třech dnech jsme se s tím mým klukem rozešli a já začala cestovat na vlastní pěst. Peníze mi došly po dvou týdnech, dál jsem proto cestovala stopem, spala, kde se dalo a hledala si přivýdělek v různých barech. Podstatné je, že jsem se během té výpravy ještě stihla jednou zamilovat, prožít dokonalý románek, plavila se na lodi, lezla v horách, chytila jsem břišní infekci a vrátila se domů šťastná a opálená,“ vzpomíná Klára a ke svému prvnímu dobrodružství dodává: „Tato zkušenost dokonale definovala zbytek mého života. Rozhodla jsem se žít jednou nohou v adrenalinu, poznávat, prožívat, trochu se bát, ale i cítit neskutečně vzrušující pocity, které prostě od pracovního stolu nezažijete.“
Klára si proto svůj život rozdělila na dvě půlky. Ta první je ryze pracovní, kdy vydělává, šetří a žije v Čechách, ta druhá je ta adrenalinová. Život za hranicemi, doslova.
„Půl rok, kdy jsem doma, je pro mě vlastně utrpením. Nudím se. Zkouším randit nebo navazovat vztahy, ale radši brzy uteču než spadnout do nějaké rutiny. Sportuji, ale chybí mi oceán a pořádné hory. A tak dělám maximum proto, aby se ten půl rok následující stal jedinečným. Aby ze mě byt digitální nomád a já se uživila i v těch nejšílenějších podmínkách.“
„Lidé se mě často ptají, kdy s tím skončím, kdy založím rodinu a vrátím se domů a zapustím kořeny. Odpověď je pro mě v tuto chvíli jasná – nikdy. V mém těle chce kolovat adrenalin a dobrodružství, život na celém světě a občas po boku podobně nastaveného partnera, jindy zase vedle nové kamarádky, anebo prostě sama. Pozorovala jsem gorily v Ugandě, doplula jsem na Antarktidu a viděla tučňáky, prošla jsem kus světa a z toho, co jsem zažila a zažívám, chci čerpat napořád.“
Zdroj fotografií: www.shutterstock.com
Také si přečtěte:
- Sex za peníze? Stalo se to jen jednou a (ne)lituji toho, svěřují se ženy
- Přežila koncentrační tábor a dítě měla s knězem. Můj muž to ale vůbec nevěděl, vypráví snacha o své tchyni
- Silvestrovský trapas aneb Když za dveřmi stojí nezvaní hosté
Nový komentář
Komentáře
Proti gustu...ale taky myslím, že děti jsou někdy dost adrenalinové
Prima, proč ne. Ale Klářin styl života se hodí pro mladé,v tom věku mají poznávat, svět, lidi, vztahy i ten adrenalin. To ale opravdu nejde provozovat do nekonečna. Zvláště ne, ten adrenalin. Nebo ji zradí štěstí, zdraví, atd. Co pak?Docela by mě zajímalo, jak si představuje svou budoucnost. Trochu mě mrzí, že nenapsala , kde se tak nudí, když si vydělává na své cestování.
Podle mě je rodina ten největší adrenalin. Když v rodině funguje žena i muž, tak se dá kromě péče o dítě zvládat i celá řada dalších věcí. Já mám spoustu zájmů a žádných jsem se po narození dcery nevzdala. Hlídá manžel a já mám čas na sebe. Kromě toho jsem vloni také začali investovat, což je taky pěkný adrenalin. Vybrali jsme si firemní dluhopisy u kterých nás hned zaujalo jejich vysoké úročení.
Nenechte se odradit a žijte si podle svého. Každý se nechce usadit a mít rodinu. Úplně Vás chápu a moc držím palce. A věřte, že nikdo nemá právo Vás kritizovat.
rodina je adrenalin
Kdo chce kam, pomozme mu tam. Je to její život. Ale upřímně bych nenáviděl, kdyby začala v osmačtyřiceti blbnout, že jí kvokají biologické hodiny a že chce založit šťastnou rodinu, ale nejsou žádní muži k dispozici.
Když to Kláře vyhovuje tak proč ne. Snad se při svých adrenalinových zážitcích nepřerazí.
Proč ne? Sbírá zážitky. Až jich bude mít na rozdávání, může sepsat knížku.
Žijte tak jak nejlépe dovedete a čiňte, co vás činí šťastné, upřímně, nikdy ženy pro to neměly vhodnější podmínky. Každé volba a věc. Na světě je lidí dost. Jsem zastánce, že žena stejně jako muž má právo si vybrat svůj směr. Jsou ženy, které jsou pro rodinu ale stejně tak jsou ženy, které naplňuje v životě něco jiného, je to dáno vnitřním nastavením, povahou atd... a je to naprosto v pořádku. Někdo má jiné poslání než jen mateřské, ať už vědecké, lékařské, či cestovatelské....každý má své tempo, někomu vyhovuje život na cestách, jiný je rád v klidu doma...vůbec nic se neděje. Bylo by jen fajn, aby lidé začali být k sobě tolerantnější a necpali stále své životy ostatním. Zejména matky jsou kupodivu nejvíc agresivní a netolerantní k ostatním ženám. Sama vychovávám nevlastní dítě (vyvdala), které miluji ale nikdy bych to nikomu necpala a neříkala, že to je to jediné a správné. Žij a nech žít.