Myslím si, že před padesáti lety se nad nějakou dělbou práce nikdo moc nezamýšlel. Pravda, neexistoval internet, telefony, ani bílá stránka ve wordu.  A v neposlední řadě neexistoval ten vzácný čas, který by tehdejším lidem dovolil zamyslet se nad něčím jiným než nad tím, co bylo životně důležité. Čili nad obživou.

Přijde mi, že dneska toho řešíme nějak víc…

 

Bylo to předem dáno. Žena byla  zdroj nějakého věna, průběžná rodička a zároveň opatrovatelka rodinného krbu. Starala se o děti, domácnost a o zvířectvo.

Muž byl živitelem, tedy dělal těžkou práci na poli, ale neopomněl se o ni podělit ani se ženou, hospodářství většinou řídil, tedy byl zdrojem chytrosti.

Babiččino vyprávění někdy zavánělo zpovědí levné pracovní síly.

 

 

Patrně pod tíhou svého dětství vzala před čtvrt stoletím moje matka otěže pouze do svých rukou a celé rodině vládla ona. Rukou pevnou a nekompromisní a děsně puntičkářskou.

Nebudu zabíhat do detailů, protože mi to v době mého dětství zrovna dvakrát vydařené nepřipadalo.

A takový zápřah na nervy bych nechtěla, ani za mák.

Dneska už to neřeším, každý to má takový, jaký si to udělá.

 

Do třetice jsem tu já. Narazila jsem na vcelku normálního manžela, a tak nemáme ani jeden extrém. A popravdě, kdybych byla z nějakého důvodu nucena jít do některého z těchto extrémů, tak bych byla nešťastná.

Viděla jsem totiž ve své vlastní rodině oba modely a ani jeden z nich není klíčem k spokojenému životu.

 

Takže u nás doma nedrží kasu nikdo. Nebo spíš držíme ji oba.

Jednou si něco koupí manžel, jednou já a většinou si všechny malé výdaje odsouhlasíme.

O těch velkých přemýšlíme podstatně déle, na druhou stranu takových děláme vzácně.

 

A stejné je to i s domácími pracemi.  Zastávám názor, že v bytě žijeme dva, tudíž nepořádek děláme oba, jíme oba, odpočíváme oba….

A tak děláme všechno nastřídačku. Někdy s úsměvem a dobrovolně a jindy se zaťatými zuby. Ovšem pocit, že už je hotovo, je v každém případě pozitivní….

 

Jo a kdo nemá rád úklid, tak doporučuju využít chvíle, kdy vás chytne „pracovní zápal“, to pak jde všechno pěkně od ruky.

Škoda jen, že ten zápal nechodí častěji…

 

A posledním argumentem pro zrušení typicky ženských a mužských prací v domě je fakt, že mě nikdo za práci služky neplatí, takže co bych si trhala žíly, ne?

 

No a teď je do toho ještě ten cvrček dítě, takže z časového hlediska bych potřebovala minimálně 50hodinový den, aby byla domácnost jak ze škatulky.

Není a moje nervy si na to musí zvykat…

 

Jo jedno řešení mě napadá – pořídit si uklízečku J

 

NiKina

Někdo třeba vůbec nemá společnou kasu - každý má svůj plat a žije sám na sebe. Nebo manžel pracuje tolik, že manželka si svou výplatu ukládá jako své osobní kapesné - znám tyhle rodiny. A uklízečku? To je zajímavé téma! Najaly byste si ji domů? Koho a odkud? Co by všechno dělala? Nebo už jste si pořídila? Jaké máte zkušenosti?

Dnes si povídáme o vašich domácích pravomocích. Jak je máte doma rozdělené, kdo co může a nemůže. Co je u vás výhradně ženská práce a co výhradně mužská. Uvidíte, jak se budeme v názorech na rozdělení domácích prací a pravomocí lišit.

A odměna? Balzám na vlasy Asia Beauty od firmy Schwarzkopf. Možná právě váš příspěvek oceníme.
Soutěžte s námi! Pravidle najdete zde. Soutěž končí v 16:00. Sestavte přísloví a pak už jen klikněte na soutěžní stránku, vyplňte a držte si palce!!!


Jak je to u vás? Jak jste si rozdělili/nerozdělili domácí práce?

Co jsou mužské a co ženské práce?

Jaké jsou vaše pravomoci, když se zavřou dveře domova? Kdo rozhoduje o penězích, o výletě, kdo o jídle? Kdo má moc nad žaludky, kdo nad kulturou bydlení? Omezuje vás to, nebo to naprosto vyhovuje vašemu naturelu?

Kde je doma vaše pole a kde jeho?

A co přístup k dětem?
Kdo je doma ten zlý, co trestá, a ten, ke komu se chodí na mazlení a usmiřování? Za kým dítě jde, když něco moc chce?
Jak to měli vaši rodiče, prarodiče a praprarodiče? Máte jejich fotku?
Jak to chcete mít vy? Musely jste si některé pravomoci „vydupat“?
Kdy jste se kvůli pravomocím pohádali a proč?
Jak by to mělo být? 

redakce@zena-in.cz

Reklama